Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lubomr,
ztra Petr a Pavel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

tení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (3)
 
Mojíš
 
Nové zalidování svta po potop odvíjelo se dramaticky, stejn jako ped potopou. Rouhavou stavbu Babylonské ve perušil Hospodin zmatením jazyk a znovu vstoupil do lidského chybování zniením mst Sodoma a Gomora. Zalíbilo se mu a v Abrahámovi, ochotném obtovati mu jediného syna Izáka. A znovu drama uloupeného prvorozenství, je provinilý Jákob, syn Izákv, dokázal zhodnotit v synu Josefovi, pozdjším správci celého Egypta.

Mojíš.  Kdy pišel Jákob do Egypta, bylo všech i s Josefem, k enám syn nehledíc, sedmdesát. Pokolení Izraelovo setrvalo v zemi egyptské tyista ticet let. A za tu dobu zesílilo a rozmnoilo se nadmíru.
 
V Egypt vládli faraonové, kteí se ji na Josefa nepamatovali, a vidouce ten vzrstající národ, báli se, aby Bh jeho nevypudil bohy egyptské.

 
A uvalili na idy tká bemena a dokonce topili narozené chlapce. Ale jedna matka svého chlapce utajila, uloila ho do ošatky a poloila do vody, kam se chodila koupat faraonova dcera. Ta ošatku našla a v ní spatila pacholátko, které plakalo. Byla nad ním jata lítostí, ujala se ho, dala mu jméno Mojíš, to jest “Z vody vytaený” a mla jej jako vlastního syna. A vyspl u ní v jinocha. Stalo se pak, e … uzel egyptského dozorce, jak bije mue hebrejského. Egypana zabil a utekl do zem madiánské a usadil se tam.
 
Kdy jednou u studny pomohl dcerám madiánského kníete napojit jejich dobytek, byl pozván do domu jejich otce a jednu z dcer, Zeforu, dostal za enu.
 
V Egypt se zatím stupovalo utrpení hebrejského lidu a tu Hospodin se zjevil Mojíšovi v podob hoícího kee u hory Oreb, kde on pásl tchánova stáda. Hospodin k nmu promluvil: “Proto nyní jdi, posílám t k faraónovi, vyvedeš mj lid z Egypta.”
 
Hospodin se také zjevil jeho bratru Áronovi a poslal ho vstíc Mojíšovi.
Spolu se potom vydali k faraónovi a ekli mu: “Takto praví Hospodin, Bh izraelský – Propus lid mj, a oslavuje svátky na poušti!” Ale farao odmítl a nechal naopak roboty pitvrdit.
 
A tu Bh zaal bíti Egypt tkými ranami. A bylo tch ran deset.
 
Všechna voda v celém Egypt promnila se v krev, zemi zaplavilo mnoství ab, potom spousty hmyzu souily lidi i dobytek, ale farao stále odmítal lid propustit. A tu byl celý Egypt zaplaven mnostvím erv a íal, krom krajiny gesenské, kdy bydleli synové izraelští. Ale farao zatvrdil své srdce a lid nepropustil. Poslal tedy Bh na dobytek tký mor…ale ze stád syn izraelských nezašlo zvíe ani jediné. A seslal Bh na lidi i hovada vedy a neštovice a potom veliká krupobití. Ale farao ani potom lid hebrejský nepropustil. Odmítl jej propustit i potom, kdy celý Egypt byl zaplaven kobylkami, které seraly všechno zelené. Nepomohla ani tídenní hluboká tma, která pohltila Egypt.
 
Na zemi egyptskou pak pišla desátá rána, ze všech nejhorší. Bhem jediné noci pomelo vše prvorozené v Egypt, vetn faraonova syna.

 
 
A tu, prve ne se poalo rozednívati, zavolal král Mojíše a Árona a ekl jim: “Vstate a jdte zprostedku lidu mého, i vy synové izraelští, a slute Hospodinu! Vezmte si také svá stáda, jak jste ádali, a jdte!”
 
Vzali proto synové izraelští z dom svých tsto, které ješt nemlo kdy vykvasiti, dali je do šat, vloili si je na ramena a tak vyšli. A bylo jich potem okolo šestkrát sto tisíc mu pších, eny a dti nepoítajíc.
 
Kdy v Egypt pominula hrza ze záhuby všeho prvorozeného a faraónovi bylo oznámeno, e prchají nejen Izraelští, nýbr také mnoho lidu jiného …rozkázal zapáhnouti svj válený vz a s mnostvím vojska pronásledoval Izraelce. I honili je Egyptští a dostihli je, kdy se poloili pi moi podle Fiarotu ped Belsefónem.
 
A tu Bh rozdlil moe horkým vtrem východním, vanoucím pes celou noc, a kdy se rozestoupily vody, byla na jejich míst suchá zem.

 
Tak prošli synové izraelští prostedkem moe a unikli Egypanm, kteí, vstoupivše za nimi do oteveného moe, byli všichni naráz zaliti jeho vodami, je se vrátily na své místo.
 
Tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z poroby egyptské.
 
Desatero boích pikázání.  Mojíš se hnul s lidem izraelským od moe Rudého a táhli na pouš Sur a dále. Cestou Izraelci reptali, e nemají co píti ani jísti.
 
Tetího msíce po vyjití ze zem egyptské pišli na pouš Sinaj a poloili se tam táborem naproti hoe.
 
Bh povolal Mojíše a Áronem na vrchol Sinaje. Tam mluvil s Mojíšem. A ten, kdy sestoupil dol, oznámil lidu pikázání, která mu dává Hospodin:

 
“Já jsem Hospodin Bh tvj, který jsem t vyvedl ze zem egyptské a z domu sluby. Nebudeš míti boh jiných mimo mne…
 
Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo!
 
Pomni, abys den sobotní svtil! Šest dní budeš pracovati a dlati všeliké dílo své, ale odpoinek dne sedmého náleí Hospodinu, Bohu tvému.
 
Cti otce svého i matku svou, a se prodlouí dny tvé na zemi, kterou Hospodin Bh tob dá!
 
Nezabiješ!
 
Nesesmilníš!  
 
Nepokradeš!
 
Nepromluvíš proti blinímu svému kivého svdectví!
 
Nepoádáš domu bliního svého, ani poádáš manelky jeho.

 
Z hory bylo slyšet hímání a zvuk trouby a blýskalo se, take lid se bál pistoupit blíe. Mojíš však s nkterými staršími lidu vystoupil znovu na horu a pobyl tam tyicet dní a tyicet nocí, rozmlouvaje s Hospodinem: o svatostánku, který Bohu v táboe vystaví, o arše úmluvy, kterou zdlá, o zemi zaslíbené a o zákonech, je dá Izraeli.
 
Ale mezitím lid, postrádající Mojíše, zbudoval si zlaté tele jako svého boha, obtoval tomu teleti, a v radosti všichni jedli, pili a tanili.
 
V té chvíli sestupoval Mojíš ze Sinaje, maje v rukou kamenné desky po obou stranách popsané … provázel ho Jozue z pokolení Efraimova, který na nho na hoe ekal. Nesli desatero pikázání, nesli zákony, je stmelí lid v jednotu a nesli nové smlouvy a sliby boí.
 
Tu uvidl Mojíš modlosluebníky kolem telete a hrozn se rozzlobiv, rozbil desky o zem a zvolal: “Kdo jsi Hospodinv, ke mn!” Shromádili se k nmu všichni synové kmene Léví. A on jim rozkázal pobít všechny modlosluebníky, kterých bylo na ti tisíce mu.
 
Lid nestatený musí vyhynouti. Kdy na poušti Sinajské setl Mojíš svj lid, napoítal 603 550 mu starších dvaceti let a schopných bojovati, k enám, dtem a starcm nehledíc. S tmito zástupy putoval Mojíš po pouštích, nebo do úrodnjších kraj je králové onch míst nepustili. Trpli hladem a ízní, snaíce se dojíti do zem, zaslíbené ped staletími Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi Hospodinem. Lid stále reptal, e ízní a hladoví a tu Mojíš, udeiv do skály Oreb, nechal vytrysknouti pramen. A kadého rána byla zem pokryta bílým pokrmem, který nazvali manou.
 
Tak procházeli pouštmi, a se piblíili ke Kanaánu, neznámé zemi, kterou ped vky pislíbil Hospodin. Tehdy Mojíš vybral ze všech pokolení nkolik mu, aby tu zemi navštívili a pinesli zprávy o ní.
 
Ti pobyli v Kanaánu tyicet dní, prošli jím a vyzvdli vše, co jim naídil Mojíš.
 
Kdy lidé slyšeli, e v zemi jsou pevná msta a poetní obyvatelé, opt se proti Mojíšovi bouili. Jen Kálef a Jozue vyzývali k vejití do zem, ostatní zvdové lid zrazovali. A lid dokonce ádal návrat do Egypta.
 
Ale Hospodin se rozzlobil hnvem strašlivým. Mluvil k Mojíšovi takto: “Nikdo z vás neuzí zem té, kterou jsem písahou zaslíbil otcm, jedin Kálef a Jozue. Na poušti této padnou mrtvá vaše tla a všech, kteí jste starší dvaceti let. Jen vaše malé dti tam uvedu, aby uívaly zem, kterou vy jste pohrdli.” A stalo se tak. Nikdo starší dvaceti let do zem zaslíbené nevešel, jen Jozue a Kálef. A byli Izraelští na poušti tyicet let.
 
Mojíšova smrt.  Sthovali se se svými stády z poušt do poušt a za tyicet let bydlili ve dvaatyiceti táborech, spásajíce v širokém okolí chudou píci. A za tu dobu se stal ze syn egyptských otrok lid bojovný, ukáznný a kolem svého Hospodina seskupený, nebo vše staré, mdlé a vrtkavé znenáhla vymíralo.
 
Kdy bylo Mojíšovi ji stodvacet let, piblíili se opt ke Kanaánu. Tu vyzval Hospodin Mojíše, aby vystoupil na horu Nébo a popatil do zem zaslíbené. A tu on poehnal Jozuovi a všemu lidu a uinil tak Jozua svým nástupcem.
 
I zemel Mojíš, sluebník Hospodinv, na hoe té a byl pochován v Gai, v kraji moábském.
 
A nepovstal více podobný prorok v Izraeli.
 
Všechny uvedené ilustrace vybrala Olga Janíková
 
Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 17.07.2016  12:15
 Datum
Jmno
Tma
 17.07.  12:15 Mirka
 16.07.  14:03 Olga Jankov
 14.07.  23:17 Kvta ten z Bible kralick.