Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupn se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se páteli. Je tak na míst, kdo chce (není podmínkou), piblíit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Zaali jsme pohledem z okna. Dalším pohledm se však meze nekladou, samozejm v etických hranicích, daných provozem tchto stránek.


Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (pípadn i foto) na info@seniortip.cz a my z toho udláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohled - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen penesený...
Tentokrát je to pohled na problém - Být dobrým hostitelem...


"Host je klenot na podušce pohostinnosti!",

 

ekl Nero Wolfe, jeden z mých oblíbených detektiv. Kdo se s ním zná, chápe, e pi tom pravdpodobn udiboval stehýnka tetevích kohoutk, krmených borvkami, které uml tak bájen upéct jeho kucha, Fritz Brenner.
Slované jsou kmen, který si na své pohostinnosti vdycky zakládal. I kdy z hlediska dnešních dietologických poznatk by se ml chléb se solí nahradit eknme brokolicí s esnekem...

 


Být dobrým hostitelem a být píjemným hostem není tak úpln jednoduché. Má to svoje pravidla. Sebekriticky uznávám, e te, na stará kolena, jsem hostem sice zídkavým, ale zniujícím. Kriticky prohlíím sedaky, idle, kesla a jiné kusy nábytku, které si moji hostitelé poídili na sezení, a odmítám je jedno po druhém. Takový nároný "casting" není ani na titulní roli ve filmu. Kdy konen ukáu prstíkem na vyvolenou tvrdou idli, všem se uleví. Jenom mn ne… Obyejn si nevyberu dobe, ale protoe jsem milý host, mlím a snaím se zaujmout polohu, ve které by mne nebolela záda. Slyšela jsem, e taková poloha je, ale ješt jsem ji neobjevila.


Potom odmítám nabízené pohoštní:
to je mi tké, to mastné, tamto mi zvýší cholesterol, toto mi vyvolá prjem... no, toto by snad šlo... (TOTO me být teba okoládový dort se šlehakou, protoe jsem šílen mlsná...)


Sešlou spolenost naléhav prosím, aby se mluvilo nahlas a pomalu. U nedoslýchám. Ale i tak se njak ím dál astji mluví o vcech, o kterých netuším, jestli patí mezi minerály, lidové tance anebo moderní techniku... Snaím se pispt ke konverzaci njakou aktualitkou, ale moc se mi to nedaí, protoe kadá moje vta zaíná slovy "Ped tyiceti léty..."


Pesto doba plyne. Hodinu ped odchodem se zanu chystat na akci "pesun dom". Odbelhám se na záchod, najdu kabelku, mobil a krabiku s léky, znovu zajdu na WC, cestou ztratím hl. Po rozlouení s hostiteli se ukáe, e nemám brýle. Celou návštvu jsem je mla na nose a najednou tu nejsou! Všichni pítomní hledají brýle jako dubáky v borovém háji a obyejn je najdou na stole, pi notebooku, v lednice, anebo na jiném míst, kde lovk obvykle brýle drí. Jenom jednou se ukázalo, e je uklidil pán domu do své kapsy: mly toti stejn vyspravenou noiku, jako ty jeho...


Mezi mými známými se prý vypráví, e je po mé návštv výhodné rovnou odjet do lázní.


Tko íct, kdo byl nejhorší hostitel v historii, jestli Macbeth anebo jeibaba v Perníkové chaloupce. Ale na jisté hosty, kteí by si mohli nárokovat titul "postrach hostitel", se pamatuji dobe.
Zaalo to tím, e mj bratr, který byl lékaem ve Vysokých Tatrách, léil jednoho Belgiana, který se tam za socialismu njak zatoulal. Za dobu léení se spátelili a uzdravený Belgian poádal bratra, jestli by u nich doma, v rodin, nemohl ješt pár dní zstat. Chtla bych vidt Slovana, který by takovou prosbu odmítl... A tak se milý André nasthoval do bratrovy domácnosti. Rychle se s rodinou spátelil, všechno se mu moc líbilo, a na dv malikosti. Zaprvé tam nemluvil nikdo francouzsky. Umli slušn anglicky, docela dobe i nmecky, ale to André neuznával. íkal, e jediný jazyk, hodný vzpímených bytostí, je francouzština, protoe prý má koeny v Belgii a Francouzi ji u hotovou jenom pevzali. Koupil "Kurz francouzštiny na deskách Supraphonu" a uil domácí, dosplé i dti, vyslovovat "r", aby to znlo spíš jako "ch", ale pesto to bylo "r". Dti mu zaaly íkat za zády "pan Bchambocha"... Protoe ta druhá malikost byly brambory. André neschvaloval brambory vaené, peené, šouchané, ani bramborovou kaši. íkal, e je to barbarství a vysplé civilizace jedí jenom pomfritky. O tch taky íkal, e pocházejí z Belgie. Švagrová je hodná enská a dlala mu pomfritky tikrát denn. Svaz eskoslovensko-belgického pátelství prosperoval.
Po tech týdnech se André vrátil dom do Belgie. Slované jsou pohostinní, ale nejsou vytrvalí. Švagrová zaala brambory vait a dti pouívaly desku Supraphonu k nácviku hodu diskem. "R", které zní spíš jako "ch", všichni zanedbali.

 


Pišlo léto. Bratr mi zavolal, abychom - jako obvykle - pijeli strávit u nich ervenec. Z pronajaté veliké chalupy pod lesem byl krásný výhled a na Lomniák, kolem šumly lesy a vzduch byl neuviteln irý s voavý. Toulali jsme se Tatrami, sbírali hiby, pozorovali erné i bílé ápy, koupali se u kemarského Tatralanu, prost koncentrovaná idyla.

Jednoho letního podveera jsme posedávali na terase a povídali si o všem a o niem... Ze zákruty pod chalupou vyrazilo Porsche, ervené jako hích, a za ním mikrobus Fiat.

 

Konvoj zabrzdil ped terasou a z vozidel vystoupili:
Belgian André,
jeho ena Anna,
jejich syn Valéry,
sestra Belgianovy eny Cathe,
její ivotní pítelkyn Émilie,
Cathina momentální váná známost, Jack, a
manelský pár kterých jména jsme se nikdy nedozvdli.


Tím se naše spolenost, sestávající z:
mého bratra,
jeho zákonité choti,
jejich starší dcery,
jejich mladší dcery,
mne,
mého mue a
našeho spoleného syna,
ponkud oivila a významn obohatila.

 

Pivítali jsme hosty zdvoile, ale tolik chleba ani soli jsme doma nemli. Poslali jsme starší dti k sousedm s prosíkem. Švagrová stoupla svému mui, mému bratrovi,nenápadn na nohu a tiše se ho zeptala:
"Tys to vdl, e pijedou?"
Bratr odšeptal:
"André volal minulý týden. Ptal se, jestli me vzít i manelku..."
"A vzal i okolojdoucí Belgiany!" dodala jsem realisticky...


Zatím co švagrová a já jsme se zmítaly v myšlenkách, kam tolik Belgian uloíme a ím je nakrmíme, mj bratr, mj mu a mj syn se intenzivn zabývali zcela jiným problémem. Upen zírali na ervené Porsche s jedinou myšlenkou:
"Kdy se v tomhle povozíme?" (Nezapomínejte, e vkol zuil socializmus a toto bylo první ivé Porsche, které kdy vidli!)


Njak jsme to, my se švagrovou, upytlíkovaly... K naší radosti byli ti nejmenovaní manelé jenom slovenští stopai, kteí pozdravili, vypili skleniku a odešli... Njak, ním jsme Belgii nakrmili a kdy svítalo, uloili jsme ji spát, tak porznu, kde se našlo místo... Ráno jsem nalila velkou sbraku pramenité vody do mléka a se zájmem jsem pozorovala švagrovou, která se snaila o výrobu ultratenkých ez z chleba, zapjeného nám laskavou sousedkou. Staí Slované by nás ob vyhostili z kmene, protoe jsme ob myslely na toté - a nebyla to pohostinná myšlenka:
"Jak dlouho tu zstanou?"


Zstali týden.
Týden jsme stály se švagrovou u sporáku a vaily. Naše dti chodily tikrát denn do obchodu, kde je vedoucí povaovala za kuchyskou hlídku pionýrského tábora a nabídla jim velkoobchodní slevu. Mj mu vyrábl pomfritky ve velkém, po kilech, den po dni... S lítostí i s opovrením, ale pravdiv, uvádím, e mj bratr vyhlásil, e má v nemocnici naléhavé pípady a zbable kadé ráno odjel, aby se vrátil a podveer...


Švagrová zaala uvaovat o rozvodu. Souhlasila jsem s ní tak vele, e si to rozmyslela.
Doufali jsme, e krásy Tater naše návštvníky zlákají k nkolikadenním túrám... Ale marn. Jenom Jack s Cathe se obas vzdálili, ale nemyslím, e by šli obdivovat Šalviový pramen anebo Kaací sedlo, za hodinku bývali zpátky. Zbytek Belgie se povaloval po terase, natíral se opalovacími krémy s vysokým ochranným faktorem (tenkrát jsme nevdli co to je, ale doufali jsme, e nco niivého) a ekal od jednoho jídla na druhé. Prý jim naše strava moc chutná.


Pozd v noci jsme se my, domácí, scházívali v kuchyni, umývali nádobí a vedli vášnivé debaty na témata:
Co vadí Belgianm na Belgii?
Me si lovk vzít v bance pjku na návštvu?
Co budeme zítra vait?
Pro ty vyírky nevyhodíme?
Je Vesmír ohraniený, ale nekonený, anebo neohraniený, ale konený?
Jedí Belgiané francouzské brambory? Jestli ne, pro ne? Jestli ano, kolik?

 


Lehkonohým dupotem pidusal konec ervence a naše rodina se vracela dom. Poprvé jsme opouštli Tatry s úsmvem na rtech, rozpálené dlaby velkomsta nám pipadaly píjemnjší, ne tatranští velikáni i s kamzíky, svišti a hiby... Jenom chvílemi jsem mla pocit, e opouštím zbable bratrovu rodinu ve chvílích jejich nevýslovného utrpení... Belgiané mli odjet pozítí...


Jako mnoho mých historek ani tato nemá pointu. Pedpokládám, e se Belgiané vrátili do vlasti, protoe kdy jsme pijeli na dovolenou píští rok, u u bratra nebyli.
Ale musím uvést, e bratr u neml pronajatou ádnou krásnou velkou chalupu. Bydleli v panelákové králíkárn. Bez telefonu. A adresu písn tajil.


Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Kreslení - pojte si hrát

* * *

Zobrazit všechny lánky autorky 



Komente
Posledn koment: 26.02.2015  17:41
 Datum
Jmno
Tma
 26.02.  17:41 Vesuvjana a jet k obrzkm...
 26.02.  12:49 Vesuvjana dky
 26.02.  07:46 Blanka B.
 25.02.  22:13 zdenekJ
 25.02.  13:06 kusan
 25.02.  08:56 janina
 25.02.  08:50 Von
 25.02.  06:45 KarlaA
 25.02.  06:22 Bobo :-)))
 25.02.  00:43 kvta