Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Oto,
zítra Jaroslav.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Kamejk - Na zaèátek


Asi, ¾e jsme byli mladí (to si myslíme, ¾e poøád jsme) nebylo v¾dycky nejhùø. Jeden ze spolutvùrcù mé ¾ivotní filosofie a pro mne, kluka bez táty od malièka, dìda Kamejckej, mì utìšoval. “Kluku nebul, mohlo to bejt horší!“ A kdy¾ se to potom promyslelo, mohlo. A èastokrát.. Tak houby zle. 


Pøíroda a to co k ní patøí, hlavnì ¾ivé a rostoucí, to byl po celý ¾ivot mùj svìt. Nesmím zapomenout na muziku. Poøádné venkovské odrhovaèky, heligonka a zaèouzená hospùdka. Taky klarinet a saxofon. A vìtšinou upøímní, prostí lidé. Nemìl jsem to moc dobré u pánù, nikdy jsem nebyl kádrová rezerva. Prý jsem na to nebyl politicky dost zdatný. Ale i bez této zdatnosti mi ryby braly a pivo chutnalo. Taky mi nemohli odpustit, kdy¾ jsem prohlašoval, ¾e nejlepší spoleènost jsou báby na pasece a chlapi s pilou. Já se tam cítil mezi svými.


Zvláštní pomìr jsem mìl k tekoucím vodám. Znal jsem do poslední tùòky ka¾dý potùèek kolem Seno¾at a Kamýka. Kolikrát jsem je rukama prošmejdil a k mé ostudì pozdìjšího „regerecht“ rybáøe, vytahal z pod bøehù pìknou øádku pstruhù „do ruky, co¾ dle rybáøského øádu je neèestné“. Sem-tam pøišlo bolestivé pouèení od hryzce a nìkdy i u¾ovky. Ale ten hlaïouèký pocit jemného, chvìjícího se tìlíèka pstruha, který se pod bøehem nechal zákeønì laskat a¾ se prsty dostaly za prsní ploutve co¾ bylo základem pevného uchopení koøisti. V té dobì to nebyli ¾ádní duháci. Samí poctiví potoèáci s nádhernými pestrými teèkami. Nìkteøí, zvláštì ti vìtší, bývali a¾ do èerna zata¾eni.


®el Bohu ty vìtší toky øeky byly znièeny èlovìkem. Kdy¾ na nich vyrostly pøehrady, tak jsou po povrchu tekoucími septiky. Kde jsou ty doby, ¾e jsme si s dìdou nebrali k Vltavì nic na pití. Pili jsme z loïky od bortu ze dlaní. To samé byla ®elivka. Však taky na svoji èistotu doplatila a lidé kolem ní taky. Nelze zapomenout na Sázavu v okolí Ledèe a Zruèe. Tady byly i podoustve a hlavnì spolehlivì beroucí slušní úhoøi. Mù¾eš se jít podívat, co všechno je po jarní vodì navìšeno na vìtvích vrb po jejím bøehu. Stejný osud zaplavení postihl Martinický, pro mne Jankovský a Sedlický potok. Na prvním velevrub nebyl vzácností a hoøavky duhové ve stavu Jankovského mlýna také. Nedosti¾nì velicí proudníci a dost èasto i mník v tùních, kde se dnes klene pøes pøehradu Sedlický dálnièní most. Tam jsem se celkem bì¾nì setkával, co¾ byla tehdy vzácnost, s vydrou.


A rybníky…
V dìtství seno¾atskej Koèièák se spoustou møenek. V té dobì tyto moje nejèastìjší úlovky byly muèené ve snaze o vytvoøení miniakvarií z lahví od okurek. Nìkolikrát jsem si zachytal i v Neèicích. To kdy¾ pan Pištora dovolil. V Kamejku to byl rybník Linhart u Vzduchovic. Dìda tam vyzrál na líny ve spleti rákosí. Pozdìji, kdy¾ jsme byli vyhnáni ze ®elivky a potokù, nám zbyl Vrá¾ek. Malý rybník kolem 1,8 ha výmìry. Kolik krásných zá¾itkù odtud mám. V souèasnosti je jeho okolí zkultivováno a tak ka¾dý sebemenší déš» jej mìní v hustou kaši. Také byl v dosahu Hodkovák. V té dobì jedno z mála míst, kde se dali chytat cejnci a èervenopeøice.

 


Nakonec mé rybáøské pouti mi zbylo jezero, na dnì s utopenou Vltavou. Pøesto tuhle vodu beru jako starou kamarádku z dìtství. Ještì si umím pøedstavit staré koryto øeky na Radavì. Vrátil jsem se tak ke stejné vodì, kde jsem s rybaøinou v roce 1942 zaèal - na moji Vltavu.


Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 20.12.2014  22:09
 Datum
Jméno
Téma
 20.12.  22:09 tonda kamejk
 20.12.  19:46 Vesuvjana díky
 20.12.  11:39 Kvìta :-)))
 20.12.  08:33 Von
 20.12.  07:24 KarlaA
 20.12.  06:35 Mara
 20.12.  06:11 Bobo :-)))