Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Beta,
ztra Erik.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nezapomenutelný Franta Kanál (2/2)


Nebojte se pekáek!
A ádná hora
není pro vás dost vysoká,
a ádný cíl
není dost vzdálený,
a ádná eka
není dost široká…


František Venclovský

 

 * * *


Rok po mé plavb po Vltav ze Slap do Prahy (33 km) pes zdymadla pehrad a 4 roky po úspšném peplavání kanálu La Manche Františkem Venclovským, jsem obdrel na mou propozici spolené plavby kladnou odpov, e se rád plavby zúastní. Od této chvíle vznikl mezi námi pravidelný písemný kontakt a stali jsme se ješt vtšími páteli. Pátelství mezi námi bylo sportovního rázu, zaloené na dálkovém plavání a sportovním otuování. Pestoe naše politická pesvdení byla odlišná, nikdy jsme nezavádli na téma politiky diskuzi. Tento vztah vycházel ze vzájemné úcty a oba jsme si byli vdomi, e by jakákoliv debata na téma politiky mohla jen ublíit našemu pátelství.


Jeliko byl František o 14 let starší a plaval pomaleji, domluvili jsme se, e po celý as poplaveme spolen vedle sebe vzájemn se psychicky podporujíce a e i tak skoníme na Obanské plovárn v Praze. Také jsem nechtl svého plaveckého kamaráda, jako úspšného plavce peplavání Kanálu, na veejnosti v oích jeho píznivc, njak poškodit.


Dne 26. ervence nadešel den naší spolené plavby.


František, jako vdy ped delším maratónem, si namazal silnou vrstvou indulony své pravé rameno, aby mu vousem obrstající brada tak rychle neodela ki. Pestoe se u nás doma peliv oholil, mohl oekávat, e mu za pár hodin po vyplavání vyroste na brad ostrý porost, který mu pi plavání rozede rameno a zpsobí palivou bolest.


Pod vysokou hrází slapské pehrady pronesl krátký projev vrchní rozhodí Robert Kovalík a pesn v 6 hodin a 45 minut byl maratón odstartován.


Bylo pomrn chladno. Teplota vzduchu byla o dva stupn vyšší – 16 stup. Obojí ideální pro pokus uplavat, v tších podmínkách pro otuilce, naši tyiceti kilometrovou trasu. Hodinu po startu, po odplavání nkolika kilometr, se zvednul silný protivítr, který nám nevelkými vlnami znepíjemoval plavbu. Ale netrval dlouho, zataené nebe se zaalo protrhávat a chvílemi vysvitlo slunko. Na behu osady Ztracenka nás pozdravili svým máváním a vodáckým zdravením „ahóóój!“ její osadníci. Bylo to pro nás povzbuzení do dalších kilometr – o naší plavb se na Vltav vdlo.


Po celou dobu mj spoleník nemnil zpsob kraula a bylo vidt, e se mu plave dobe. Nikdy nepatil mezi rychlé plavce a, jak by ekl známý plavecký rekordman Jon Erikson, je pomalý, ale silný jako vl. Po celý as jsme udrovali stejnou rychlost a pi zdýmání v první komoe Štchovické pehrady jsme vyuili devítiminutové pauzy k oberstvení hovzím bujonem. Ješt pedtím jsme si museli oba zaloit na tlo korkové kotvy, které byly pipevnny silným lanem k motorové lodi – bylo to podmínkou pro bezpené zdýmání.


Za pehradou pokraujeme dále v stejn chladné 14° vod, zatím sil nám obma neubývá, jen u mne zaala silná bolest v pravém rameni, která mi nahnala strach, e snad plavbu nedokoním. Bolest neustupovala, ale nechtl jsem maratón vzdát a zaal jsem bojovat sám se sebou. Za ostrovem Kilián na soutoku Sázavy s Vltavou se voda oteplila na 16 stup, vítr ale sílil a protivlny rostly, co nás oba stálo mnoho sil. Mli jsme pocit, e stojíme na jednom míst, a náš doprovod na veslici ml rovn co dlat, aby plynul dopedu. V Mchenicích však bolest najednou sama od sebe pešla.


Kdy jsme vplavali do komory vranské pehrady, bylo ji po poledni – za 14 minut jedna. Od druhého rozhodího jsme se dovdli, e jsme úsek ze Slap do Vraného uplavali za 6 hodin a jednu minutu.

 


* * *


V komoe Vranské pehrady nás zaali spouštt o 19 metr níe. Perušení plavby jsme vyuili k posilnní hovzím vývarem a ajem. Vrata se zaala pomalu otevírat a my jsme vyrazili kraulem na druhou polovinu cesty. Byl jsem pár metr v pedstihu ped Františkem, kdy se ozvalo volání doprovodník.


Otoil jsem se a vidl Frantu, jak plaval, jako by ztratil orientaci; levou stranou tla se tlail na stnu zdymadla, pár metr o ni del a obas udeil hbetem ruky o její slizké kameny. Trvalo to nkolik vtein, pak m zaal dohánt.


Pod pehradou nám pomáhal silný proud vody z vypouštné nádre, a tu se Franta zastavil a stál na míst. Zaínal jsem být znan nervózní a ml o nj starost. Zastavil jsem taky, šlapal vodu a z nervozity najednou pocítil silné prochlazení nohou. Zaaly mi tuhnout, necítil jsem je. Pomalu se dostavil i strach. Musíme se sebou nco udlat. Dál plavat nešlo, a tak se vracím k Františkovi.


Krouil jsem kolem nj, abych byl poád v pohybu a svaly na nohou m ješt víc neprochladly. Moje bláznivé krouení najednou perušil Franta. Stál na míst a s udiveným výrazem na m kikl: „Vendóó, co blbneš!“ – Zasmál jsem se a vdl, e je zase v poádku. Dodnes nevím, co bylo píinou tch dvou krizí a nikdy jsme se o tom s Frantou nebavili. Domnívám se, e to byla momentální indispozice, zpsobená nároností maratónu. Po doplavání se František novinám k téhle krizi nepiznal, a je moné, e o tom vbec nevdl, mohlo to být takzvané „okno” z vyerpání. Ten samý rok ml odjet na oslavy 100. výroí prvního pekonání kanálu La Manche kapitánem Webbem, kde ml plavat pes kanál v kategorii veterán, který pozdji opt peplaval.


(Z knihy autora „Sám ve víru zdymadel“)


* * *


Kdy jsme mli za sebou 27 km, na Obanskou plovárnu v Praze nám scházelo ješt kilometr tináct – byli jsme ji za zbraslavským mostem, který byl plný divák a nás v ledové vod hál pocit, e do cíle máme ji kousek. Voda se drela na 16 °C a vzduch vystoupil na tiadvacet. Nasazené tempo jsme oba opt udrovali stejné, jako kdy jsme ráno vyplavali. František byl opt ve své form.

Kdy jsme v Braníku minuli most „Inteligence“ a proplavávali kolem klubovny otuilc, dostali jsme šílený hlad, termosláhve se vyprázdnily do poslední kapky a my jsme byli rádi, e doprovodníci mli ješt suchý chleba, který nám pišel velmi vhod a pochutnali jsme si na nm. Za Vyšehradem pod elezniním mostem kieli naši doprovodníci na most, kde stáli naši lidé z oddílu a známí, aby nco pro nás pipravili k jídlu do smíchovské komory, tak velký byl ten náš hlad.


Jako tetí a poslední zdymadlo bylo u Dtského ostrova. Tady nám u bylo obma jasné, e náš nelehký 40 km maratón zcela jist doplaveme. S blíícím se cílem se nám obma jakoby navracela všechna energie, kterou jsme za celou plavbu ztratili.

 


* * *


Asi dvacet minut jsme museli ekat, ne se otevela brána komory. Spolu s námi tam vplulo nkolik cizích lodí, které se k nám pidaly ze zvdavosti po cest. Konen se otevela i druhá vrata a nám zbývaly poslední desítky metr k cíli. Na Karlov most se u kamenného zábradlí tlaili diváci, nad nimi dominovalo sousoší svatých. Pod jedním obloukem mostu stála motorová lo s exotickým názvem „Africká královna“ a na její palub byl sportovní redaktor Pavel Ková. Z Obanské plovárny se na uvítanou neslo nepetrité zvonní z místního zvonu.


Za jeho šru tahala vtšin Praanm známá postava Obanské plovárny – pan Platil. Zbývající metry do cíle jsme plavali tsn vedle sebe a k devným schdkm a souasn se dotkli pravou rukou plovárenského plata.


Diváci nás vítají obrovským potleskem a my se na sebe šastn usmíváme. V duchu obdivuji Frantu, toho tvrdohlavého moravského paliáka – vdy je o trnáct let starší!

(Z knihy autora „Sám ve víru zdymadel“)

 


* * *


František miloval nade vše eku Bevu, kvli které se nechtl ani mnit své msto Perov za jiné. Je velmi smutné, e práv tato eka se mu stala, na konci jeho ivota plného dobrodruství, osudnou. Koncem msíce listopadu 1996, po rozdílení perovských vyznamenání, šel si do ní zaplavat, aby svému novému sportovnímu píteli z armády ukázal, co umí v ledových vodách. Po jednom vynoení z hlubin Bevy náhle ztuhnul a nemohl se pohnout. Kdy ztuhnutí trochu povolilo, dostal se na beh, kde usednul a zstal nehybn sedt. Jeho pítel zpoátku myslel, e to asi patí k njakým otuileckým rituálm. Kdy došel k plavci a zeptal se ho, jestli je vše v poádku, dostal od nho jen stí vyslovenou odpov: „Dneska to bylo tuhýýý…“


Bohuel byla to jeho poslední plavba a tím také rozlouení s Bevou.


Týden proleel v nemocnici, pak se vrátil dom, ale po nkolika dnech se musel pro silné bolesti do nemocnice vrátit. Kdy Františka oteveli, zjistili, e u mu není pomoci.


13. prosince 1996 skonil svj celoivotní maratón, opustil naši spolenou pevninu ivota a odplaval se svou doprovodnou lodí stále plnou neutuchajících pedsevzetí do nenávratna.


Touto mojí vzpomínkou na naši spolenou plavbu jsem chtl vzdát hold tomuto odvánému plavci vytrvalci, který mnoha lidem dokázal, e stojí zato ít a hned nepodlehnout doasné ivotní tragédii, ze které se me lovk leckdy sám silou své vle vykesat a tím najít své spásné východisko…


Václav idek

 

Nazapomenutelný Franta Kanál 1/2

 

* * *

Fotografie z archívu © Václava idka
Nkteré fotografie z archivu © Václava idka  se dají rozkliknout na vtší formát

Zobrazit všechny lánky autora

 



Komente
Posledn koment: 05.08.2020  18:44
 Datum
Jmno
Tma
 05.08.  18:44 Richard Dky za pokraovn
 01.08.  11:14 Vclav Podkovn
 31.07.  14:32 zdenekJ
 31.07.  12:52 Edita
 31.07.  12:43 olga jankov
 31.07.  12:17 Zdenek Rich
 31.07.  09:02 Von