Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vilm,
ztra Maxmilin.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

O spisovatelském emesle

 


Z našich dvou pedchozích rozhovor (o Syrii a Ukrajin) burácely vášn válené, i pejdme tentokrát ke kulturnjšímu tématu. Oba jsme stelení múzou literární, ledae moje autorská kariéra se pomalu pibliuje nevyhnutelnému závru, kdeto Vaše teprve zaíná, tebae u máte na svém autorském kontu dv dle mého soudu zdailé kníky. Vdy jsem se domníval, e má-li dílo za nco stát, ml by adept emesla spisovatelského pokat do vku, kdy u nasbíral urité kvantum ivotních zkušeností. Sám jsem pustil do svta svj první opus (byla to povídka) po tyicítce, to Vy na to jdete svinji. Dovolte tudí starci pár všetených otázek:


Kdy Vás poprvé napadlo, e byste mohl své pedstavy, nápady atp. ztvárnit písemn?
Abych se piznal, tak si nad tou otázkou lámu hlavu. Vyplynulo to jaksi samo. Odmala jsem rád etl, co pízniv ovlivovalo rozvoj fantazie a vedlo záhy k tomu, e mi pestávala stait papírová porce píbh oblíbených hrdin a zaal jsem je posílat na vlastní dobrodruství. Od toho u byl jen krek sem tam se nkomu pochlubit, nco zvlášt vydaeného napsat na papír a ejhle, najednou se zaaly objevovat píbhy s novými, vlastními postavami, první povídky, vyprávní… A protoe m to bavilo, stalo se to rychle návykovým koníkem, ani bych k tomu pistupoval s cílem psát. Kdy to bylo… Snad na niším gymnáziu.


Jaký byl Váš pocit, kdy jste sedal k svému prvnímu literárnímu pokusu? Co se m týe, pipadal jsem si napl jako opoválivec, dobývající se do vznešeného hájemství Umn, napl jako trouba; co Vy?
Pokud to vztáhneme k prvním fejetonm uveejnným na internetu, svého asu v Pozitivních novinách, poté v Czechfolks Plus, tak asi strach. Obavy z reakce okolí. Nejistota. Pochyby. Je to dobré? Bude to tenáe bavit? Neopakuju se? Tisíc otázek. Pestat psát do šuplíku a dostávat náhle zptnou vazbu, která nemusela být vbec lichotivá, to byla poádná zmna. Sice m po letech tenhle pocit úzkosti pešel, ale jisté pochybnosti cítím stále. Pemnily se ovšem ve vnitní pochyby, jestli já sám jsem s dílem spokojený, jestli „cítím“, e je dobré, nebo mi na nm „nco“ chybí, vadí… Nebojím se ale u reakce tená. Stephen King ve své autobiografií napsal, e se a píliš dlouho stydl za to, co píše, a e je to pitomost. A má sakra pravdu. Pokud se nkomu nelíbí, co píšu? Obsahem? Formou? Prosím. Vdy mu to nenutím. Vychází tisíce knih ron. Píšu pro ty, kterým se moje témata a styl líbí.


Ml jste za sebou u njaké pokusy, je jste se u vdomí svého zaátenictví rozhodl radji ponechat nezveejnné, nebo jste hned s prvním bel do nakladatelství?
Samozejm. Tch úsmvných, s odstupem let snad a trapných pokus bylo… Jene si nedovedu pedstavit jinou cestu, ne se trochu „vypsat“. Kdo stvoil hned první dílo, aby sneslo nejpísnjší hodnocení a dosahovalo výborné úrovn? I u kvalitních spisovatel, sáhne-li lovk po jejich prvotinách, se dostaví mnohdy mírné rozarování i pímo zklamání. Ani má první kniha není bhvíjaká. Po sedmi letech v ní nacházím tolik vcí, co bych se souasnými zkušenostmi napsal jinak (nebo radji nenapsal vbec) a hanba. Vše prodlává vývoj, literát nejinak. Moná vás to pekvapí, ale docela m mrzí, e nkterá starší dílka vbec spatila svtlo svta. Ta kvalita jim jednoduše chybí.


Zapoal jste svou autorskou dráhu dvma detektivkami. Debatovali jsme však u na tchto stránkách o vcech politických, spoleenských, historických, ba nadsmyslných; neláká Vás pehodit výhybku do nkterého z tchto smr?
I lákalo by m to a dokonce hodn, jene se mi zdá, e pro daný ánr nejsem stvoený. Všechny pokusy konily vdy ve ztracenu, nedokonené, nijaké… Kdy píšu, potebuji dynaminost. Neustálý pohyb a vývoj dje, zvraty, akci, ízné dialogy… Asi bych nikdy nedokázal napsat knihu jako John Irving, kde petete sto stran a stále ešíte jednu vc.

 

 

Dokonil jsem práv rukopis, abych tak ekl futuristického románu, a nevím, jestli mi nakonec nezstane v šupleti; týká se jistého – nebudu upesovat – tabuizovaného tématu, o nm lze pedpokládat, e si na nm potenciální nakladatelé nebudou chtít pálit prsty. Moná také víte o problémech, které by stály za literární zpracování, ale tato pokrytecká doba by je nepijala?
Jist, vím. Netýká se to ale pouze samotných témat, nkdy i relativn obyejné a neškodné téma se stane kontroverzním pouze svým zpracováním. Pokrytecké je u jen to, kdy se brojí nap. proti erotice a sexu v literatue – onehdy jsem u jednoho rukopisu (nevyšel) byl pranýován za to, e dv strany ze ty set se zabývají sexem. A pak za rok, za dva zaplaví pulty cosi jako Padesát odstín toho a onoho. Stejn tak pokrytecké je odmítání nespisovného jazyka a vulgarit v románu, v nm jejich zachycení odpovídá skutenosti. Jako autor peci usiluji o to co nejvrnji a nejpesnji postihnout realitu. Pokud bych se nkdy rozhodl publikovat román ze školních lavic, k emu mám nyní dost inspirace, asi by m vtšina nakladatel i ást váeného tenástva hnala, co za odporný nesmysl jsem to vyplodil, kniha by byla nepublikovatelná.


Pro my tvorové zvláštního raení vlastn píšeme: nkdo aby povznesl lidstvo plody ducha svého, nkdo aby poskytl tm, kteí o to stojí, onu nebeskou slast, jí íkáme „pkné poteníko,“ nkdo jen pro vlastní potšení, pro radost z dobe formulované myšlenky. Nejsem-li píliš impertinentní: ku které z tchto odrd byste piadil Vaše spisovatelské usilování?
Snad od všeho trochu? To mi zase pokládáte otázku, na kterou se velmi tko hledá odpov, a musím se piznat, e moná i proto, e jsem o ní nikdy ván nepemýšlel. Vdy jsem psal, protoe m to bavilo. Neuvaoval jsem nad tím, e svými moudry zmním svt. Tak sebevdomý nejsem ani nebudu a upímn si to me myslet lovk tak ješt v osmnácti, ale pokud ho ani po dvacítce tyhle iluze neopustí, bývá zpravidla zadláno na malér. Dopát potšení tenám – jist, to víte, e se tetelím blahem, kdy mi nkdo napíše, e se mu to a to líbilo a e se chystá si ode m peíst další vci. Jene nepíšu s tímhle cílem. Co ostatn bych opt povaoval za špatnou cestou, která by vedla k podbízivosti tenám, povrchnosti a ztrát individuálnosti a autenticity. Není takových autor málo a pravda, slušná ádka z nich si na podlézání tenáskému vkusu vybudovala hezkou ivnost, jene já píšu proto, e m to baví. Teba se to nkomu zalíbí, teba to skoní v šuplíku, záleí na tom? Uívám si u jen tu samotnou cestu vzniku rukopisu, kadý den s fiktivními hrdiny. Cokoliv dalšího je navíc.


Piznám se, e najdu-li diskusního partnera, který by se hned necítil uraen, rád se pu a hádám. Dokonce kdyby mi obas nkdo nevynadal, ptal bych se sám sebe, jestlipak jsem nenapsal njakou povrchní pitominu, kdy nikomu nestojím ani za toho vola nebo jak je v echách zvykem titulovat ideové odprce. Jak na tom jste s kontroverzními tématy Vy?
Co o to, diskuzi vítám. Stejn jako kritiku. Je-li vcná a konstruktivní, je to jen ku prospchu vci. Ale jak jste sám trefn poznamenal, stát v echách na opané stran barikády asto neznamená debatu podloenou argumenty, nýbr pouze pehršel nadávek a útok. Otevít njaké kontroverzní téma, to je obas spíš na to hodit si mašli. A i kdy moc stojím o zptnou vazbu, nauil jsem si ji dost selektovat. Pokud se nkdo neumí podepsat (nebo se pod svj názor podepsat stydí), i stídá mkké a tvrdé i/y podle nálady, zajímají m jeho názory asi stejn tak jako dotyného pravidla eského pravopisu.


K našemu milému jazyku eskému: hned v první ádce této serie otázek píši slovo Syrie bez povinné árky, aby se m nkdo neptal, mám-li na mysli Ementálii nebo spíš Romadurii. I v jiných pípadech si ponechávám volnost odchylky od pedepsaného úzu, usoudím-li, e oficiální jazykoopravci pekroili hranici vkusu i smšnosti. Jak jste na tom Vy? Pokládáte výrok poslední pravopisné reformy za nedotknutelnou svátost, nebo si také tu a tam dovolíte jí nedbat? Co vbec íkáte souasnému vývoji naší mateštiny? Pizpsobení poadavkm moderní doby, nebo úpadek?
Odpovím trochu šalamounsky. Souasný vývoj naší mateštiny je úpadek daný pizpsobováním se poadavkm moderní doby. Slovní zásoba v mateském jazyce je u ady ák asi na takové úrovni, jakou by lovk oekával u výuky cizího jazyka po dvou letech. Pro se tak dje, je známá vc, neteba se opakovat. Co m však vadí, je naduívání, asto navíc vyloen nesmyslné, cizích slov. Nikomu neberu, e je znalost cizího jazyka dleitá, za nedlouho bude u pímo nezbytná. Jene je tak tké umt dva jazyky a pouívat je oba, oddlen a správn podle okolností? Nemu se zbavit pocitu, e spousta lidí, se tímhle snaí pouze vzbudit dojem, jak jsou dleití a pitom… Pak tu máme tisíce nejrznjších manaer, a aby ne, kdy obyejný podomní prodava se nechává titulovat „sale manager“…


Máme školy pro všechny druhy umn, malíství, architekturu, herectví atd., pouze Kaliopé, múza literární, se zejm obejde bez pedbné výuky. Jaký jest Váš názor na tuto zvláštnost?
Tak ona výuka je taky potebná, i kdy je to trochu jiný druh výuky, spíš taková cesta „na zkušenou“. První vc je, e kadý literát by ml vládnout jazykem, kterým tvoí a to více ne na slušné úrovni. Jist, není to kardinální podmínka, také se najdou výjimky, kdy nkdo notoricky chybuje v psaní i/y a pitom vymyslí skvlý píbh, jene v drtivé vtšin, pokud si neporadí s obtíemi gramatiky, nevyplodí ani originální a geniální myšlenky. Pak je teba nasát do sebe bohatou slovní zásobu. A ta vám nespadne do klína (tedy pesnji do hlavy) shry, musíte ji vstebat etbou, etbou a zase etbou… A tením jiných autor se uíte i to, co dlají dobe, co špatn… Ani etba hrozné kníky není ztrátou asu, kdy si lovk poví: „Tak takhle teda nikdy…“ O poznání mén pínosné jsou skutené pokusy o „výuku“ toho, jak psát, notabene zaruené píruky jak zpatlat bestseller v pti krocích.

 

 

Slavná díla svtové literatury byla napsána metodou kalamáe a pera, zásti i husího. Nejtivjší kníky, Steinbeckovy, Waltariho, z eských autor napíklad apkovy, vyukávali jejich autoi na stroji a rozmnoovali pes kopírák. Dnešní spisovatelé mají k dispozici poítae, automatické tiskárny a jiné supermoderní kumšty – a opravdu tivou - ne-li u moudrou - kníku abys pohledal. Mám svj názor na píinu tohoto jevu, ale chtl bych slyšet Váš.
Kdy jste o tom tak zaal, nco m napadá. Úpln na zaátku jsem také psal pouze tukou do sešitu a pozdji na starý psací stroj. ádné delete, klik sem, klik tam a zaínám znovu. Co jsem jednou napsal, to bylo. A nebo celý list vzít a pepsat. A to u si lovk rozmyslí, ne na ten papír nco hodí, aby to skuten stálo za to.


A otázeka poslední: na em rate pracovat práv nyní?
Co byste ekl? Na detektivce… Rok jsem ml, moderní by bylo asi íct tvrí pauzu, ale… Vlastn sám nevím, co to bylo. Na jedné stran m nkteré vci psaní otrávily, na druhé se sebhla spousta vcí v ne-spisovatelském ivot a najednou chybl as. Co ve vzájemné kombinaci vedlo k tomu povsit spisovatelské emeslo na hebík. Jene jak msíce utíkaly, svrbly m prsty ím dál tím víc, staré nápady se doadovaly realizace a pidávaly se k nim nové… A te jsem rád, e u zase píšu.


Ludk Frýbort


Píspvek byl otištn ve spolupráci s Lukem Frýbortem a Tomášem Záeckým


* * *
Koláe pro SeniorTip.cz Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora Luka Frýborta
Zobrazit všechny lánky autora Tomáše Záeckého



 



Komente
Posledn koment: 27.06.2014  10:51
 Datum
Jmno
Tma
 27.06.  10:51 ferbl
 26.06.  08:43 Von
 26.06.  08:01 Duan
 26.06.  06:19 KarlaA
 26.06.  05:52 Bobo :-)))