Pokud nìkdy zavítáte do Karlových Varù nebo jejich okolí, nemìli byste vynechat mo¾nost pøíjemné procházky kolem øeky Ohøe s krátkou návštìvou ojedinìlého pøírodního útvaru Svatošských skal. Jako výchozí bod výletu se nabízí Loket, místo bohaté historie a gotického hradu, které je mìstskou památkovou rezervací.
Královský hrad byl zalo¾en ve 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173). Hrad byl od poèátku èastým místem pobytu èeských panovníkù a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Ji¾ v roce 1239 byl tu králem Václavem I. pøijat øímský císaø Konrád a vedla se zde dùle¾itá státní jednání s Jindøichem Míšeòským. Loket byl také oporou krále Václava I. pøi sporu s jeho odbojným synem, pozdìjším králem Pøemyslem Otokarem II. a s braniborskými markrabaty. Období vlády Pøemysla Otokara II. (1253-1278) se významnì odrazilo zejména ve velké pøestavbì loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vymìnìno za mohutný prstenec nové hradební zdi. Hradba z charakteristických valounových kamenù tvoøí dodnes obvod východní poloviny areálu.
Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky - kdy¾ roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dìtmi Eliška Pøemyslovna a tého¾ roku v listopadu i král se svou dru¾inou. Ve 14. století se zde nìkolikrát zdr¾el Karel IV. a kromì vyøizování státních zále¾itostí zde lovil v rozsáhlé královské oboøe.
Jako dùle¾itá státní pevnost se Loket uplatnil i v dobì bojù Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna mìstská práva a svobody a hrad s krajskou správou svìøil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). V roce 1398 byl na hradì novým purkabím ustanoven Vintíø a pozdìji (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejnì.
Na poèátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat oble¾ení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještì nìkolikrát. Roku 1434 král Zikmund udìlil zástavní právo na hrad svému kancléøi Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkrabím mìsta. Plynule tu pøecházejí stavební slohy z pozdní gotiky do období renesance. Na vzhledu hradu se podílely tøi generace Šlikù.
V letech 1613-1615 úøadoval na loketském hradì jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po nìm¾ je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí tøicetileté války vstoupili loketští podporou èeského stavovského povstání. Po bitvì na Bílé Hoøe odmítli vpustit do Lokte císaøskou posádku a naopak pøivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mu¾ù. Roku 1631 uvítali Loketští pøíchod Sasù a slíbili jim vìrnost. Ještì v tém¾e roce byl Loket opìt obléhán a kapituloval po tøech mìsících pøíchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opìt obsadila císaøská posádka, která tu setrvala a¾ do konce války. Císaøským naøízením z roku 1663 byl Loket zaøazen mezi hranièní pevnosti Èech. To pøineslo nové výdaje na opevnìní hradu.
Po po¾áru Markrabského domu na hradì v roce 1725 zùstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v pøízemí jediná zeï pøíèná. Poté byl objekt upraven na mìstskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobì byl ponechán a¾ do pøestavby na poèátku tohoto století.
O novém vyu¾ití hradních budov se zaèalo jednat ji¾ roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na pøestavbu èásti starého hradu na mìstské vìzení. Návrh byl pøijat a v roce 1797 zaèal stavitel Leistner pøestavbu realizovat. K úplnému dokonèení došlo a¾ roku 1822 a jako vìznice slou¾il hrad a¾ do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen mìstskou památkovou rezervací.
Údolím Ohøe, která ostrým obloukem obtáèí skalnatý hradní výstupek, se zhruba po hodinì pohodlné chùze dostanete ke Svatošským skalám. Cestou z Lokte narazíte na skalní útvar „Strá¾ce“ .
®ulové skalní mìsto v kaòonovitém údolí Ohøe - jejich bizarní útvary vznikly neobvyklým sloupcovým vìtráním karlovarské ¾uly a vytváøejí a¾ padesátimetrové skalní vì¾e a jehly, pøipomínající monumentální krasové útvary. Právì u tìchto skal lze po lávce pøejít na druhou stranu øeky, odkud se s odstupem naskýtá ještì zajímavìjší pohled na všech šest pozoruhodných pøírodních útvarù. Ty pro svoji zvláštnost v¾dy zjitøovaly lidskou fantazii a tak o nich vznikla øada povìstí. Nejznámìjší je lidový pøíbìh o tom, ¾e útvary pøedstavují zkamenìlou svatbu.
pobytu èeských panovníkù a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Ji¾ v roce 1239 byl tu králem Václavem I. pøijat øímský císaø Konrád a vedla se zde dùle¾itá státní jednání s Jindøichem Míšeòským. Loket byl také oporou krále Václava I. pøi sporu s jeho odbojným synem, pozdìjším králem Pøemyslem Otokarem II. a s braniborskými markrabaty. Období vlády Pøemysla Otokara II. (1253-1278) se významnì odrazilo zejména ve velké pøestavbì loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vymìnìno za mohutný prstenec nové hradební zdi. Hradba z charakteristických valounových kamenù tvoøí dodnes obvod východní poloviny areálu.
listopadu i král se svou dru¾inou. Ve 14. století se zde nìkolikrát zdr¾el Karel IV. a kromì vyøizování státních zále¾itostí zde lovil v rozsáhlé královské oboøe. 
podporou èeského stavovského povstání. Po bitvì na Bílé Hoøe odmítli vpustit do Lokte císaøskou posádku a naopak pøivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mu¾ù. Roku 1631 uvítali Loketští pøíchod Sasù a slíbili jim vìrnost. Ještì v tém¾e roce byl Loket opìt obléhán a kapituloval po tøech mìsících pøíchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opìt obsadila císaøská posádka, která tu setrvala a¾ do konce války. Císaøským naøízením z roku 1663 byl Loket zaøazen mezi hranièní pevnosti Èech. To pøineslo nové výdaje na opevnìní hradu. 
