Unikátní kniha pøipomíná témìø zapomenutého
fotografa Ostravy
Fanoušci kvalitní fotografie se doèkali publikace, která Ostravì svým zpùsobem vrací jednoho z nejpozoruhodnìjších místních fotografù.
Je to Viktor Koláø starší. Jeho syn je øadu let známý a uznávaný fotograf, ale otec Viktor Koláø starší je dnes prakticky neznámý. Pøitom po sobì zanechal nìkolik desítek tisíc snímkù a negativù, na nich¾ zachytil spoustu podob Ostravy a jejích obyvatel v období první republiky, okupace a poté v dalších dvou desetiletích.
Pomìrnì rozsáhlou pozùstalost Viktora Koláøe staršího zpracoval do reprezentativní publikace historik umìní a pedagog Fakulty umìní Ostravské univerzity Lukáš Bártl, s kterým jsme o jeho knize hovoøili.
Jak jste se k Viktoru Koláøovi staršímu dostal? Kdy jste se o nìm poprvé dozvìdìl?
Dílo Viktora Koláøe staršího jsem dlouho vùbec neznal. Upozornil mì na nìj kolega ze Slezského zemského muzea Pavel Šopák, pøibli¾nì pøed ètyømi lety. Bylo to ale jen letmé seznámení, ¾e vùbec nìco podobného existuje.
Proè jste se rozhodl z pozùstalosti Viktora Koláøe staršího sestavit publikaci?
Ten pøíbìh pokraèoval tak, ¾e jsem s opavským muzeem spolupracoval na jedné knize, kam se dílo Koláøe staršího hodilo a musel jsem ho zpracovat podrobnìji. To byla teprve chvíle, kdy jsem Archiv mìsta Ostravy, který velkou èást pozùstalosti vlastní, oslovil, aby mi poskytl skeny fotografií. Jednalo se o pomìrnì velké mno¾ství snímkù. Pøibli¾nì ètyøicet tisíc. V tu chvíli mi bylo zøejmé, ¾e se jedná o výjimeèný materiál, nejen po umìlecké stránce, ale také jako pramen poznání minulosti ostravského regionu. Kniha z toho být prostì musela!
Za jak významného fotografa pro Ostravu a historii fotografie Viktora Koláøe staršího pova¾ujete?
Za velmi významného. Vìc má nìkolik rovin. První je, ¾e Koláø starší byl opravdu jedním z prvních fotoreportérù v tom moderním slova smyslu. Fotografoval, jak se zdá, v podstatì všechno, co se v Ostravì a na Ostravsku dìlo. Takových osobností v èeskoslovenské fotografii 20. a 30. let není mnoho. Druhá rovina je, ¾e tyto fotografie jsou èasto unikátním záznamem mnoha historických událostí. A to od první republiky po konec šedesátých let. Jsou to snímky z návštìv prezidentù, z války, osvobození, prvomájových oslav, výstavby mìsta a¾ po fotografie z kaváren, všedního dne èi sociálních témat. Tøetí rovina je pak umìleckohistorická. Podle mì se jedná o velmi kvalitní dílo.
Jak je jeho soubor velký, kolik èítá negativù, fotografií a filmù? Dostal jste se ke všem?
To dílo je velmi rozsáhlé. Do Archivu mìsta Ostravy jej v letech 1988 a 2020 vìnoval autorùv syn Viktor. Já pøesné poèty z hlavy neznám, ale jedná se o pøibli¾nì ètyøicet tisíc políèek negativù, nìkolik stovek pozitivù a pak mno¾ství písemností. Nìkteré vìci zùstaly v rodinì a èást díla bude jistì v jiných institucích, nebo soukromých fondech. Urèitì jsem nemìl mo¾nost vidìt všechno, to nikdy nejde. Troufnu si ale tvrdit, ¾e velkou vìtšinu podstatných vìci ano. Filmem, proto¾e Koláø byl také filmaø, jsem se nezabýval.
Co všechno Viktor Koláø starší fotil?
Opravdu všechno! Z dvacátých a tøicátých let je mnoho vynikajících fotografií se sociální tématikou, zobrazujících napøíklad sbìraèe odpadového uhlí, bezdomovce nebo takzvané kaláøe. To byli lidé, co nabírali v Ostravì odpadní kal z odpadních „potokù“ a na bøehu je pak sušili. Bylo z toho pak velmi nekvalitní uhlí. Podle vzpomínek rodiny byl Koláø velmi spoleèenský èlovìk a èasto fotografoval také v ostravských kavárnách a barech. Mimo jiné i zde poznával a portrétoval hodnì lidí z umìleckých kruhù. K tomu všemu pak pracoval jako novináøský fotograf a nesmìla mu utéct ¾ádná významná událost. Tato „vlastnost“ mu zùstala do konce ¾ivota. Po konci války pak díky své práci dokumentoval výstavbu ostravských sídliš», pøedevším Poruby. Paralelnì s tím pochopitelnì fotografoval všední ¾ivot ve mìstì a také svoji rodinu. Udìlal mno¾ství nì¾ných snímkù man¾elky a svých dìtí.
Je rozdíl v tom, co Viktor Koláø starší fotil pøed rokem 1948 a po nìm?
Koláø fotografoval po celou dobu vlastnì stejnì. Co se zmìnilo, byl svìt okolo. Tak¾e nìkteré námìty zmizely, jiné pøibyly. Napøíklad sokolské slety vystøídaly oslavy prvního máje a spartakiády, zmizely také snímky sociálnì slabých lidí, proto¾e nikdo takový oficiálnì vlastnì ani neexistoval.
Viktor Koláø starší byl pùvodnì fotograf s vlastním ateliérem a ¾ivností, pak mu ale jeho podnik vzali. Jak byl podnik Viktora Koláøe staršího velký? Kde sídlil a co všechno obnášel?
Ta historie firmy je celkem slo¾itá a nutno øíct, ¾e ji podrobnì neznáme. Písemných dokladù je málo a jeho dìti byly tou dobou ještì malé, aby nám podrobnosti øekly. Firma sídlila na rùzných adresách, v¾dy ale v centru Ostravy. Prvnì se jednalo spíše o obchod s fotografickým vybavením, a¾ tìsnì pøed válkou to byl ateliér s laboratoøemi a nìkolika zamìstnanci. Jako soukromník pak Koláø musel skonèit nìkdy po roce 1948, ale podrobnosti ohlednì znárodnìní podniku neznáme.
U¾ jste v létì otevøel s jeho synem první výstavu Prezidenti, umìlci, dìlníci a ti další. Byla první?
První není! Je pravda, ¾e za svého ¾ivota Viktor Koláø starší témìø nevystavoval. V nedávné dobì s jeho dílem pracovala Koláøova dcera Hana Pape¾ová, která v Ostravì udìlala z jeho fotografií nìkolik komorních výstav.
Podílí se na vaší publikaci nìjak syn Viktora Koláøe staršího? Upozornil vás napøíklad na nìkteré snímky svého otce?
Já jsem pochopitelnì v kontaktu s dìtmi. Tìm patøí velký dík za vstøícný pøístup, bez kterého by kniha nevznikla. Dceøi Hanì, synùm Pavlovi a Viktorovi jsem vdìèný za mnoho vzpomínek, rad, podnìtù. Knihu pochopitelnì nejvíce konzultuji s Viktorem. Nejen proto, ¾e je sám fotografem, ale i proto, ¾e to byl on, kdo pozùstalost tatínka tøídil a k materiálu ulo¾enému v archivu má v tomto smyslu nejblí¾e.
Jak hodnì se podle vás liší tvorba Viktora Koláøe staršího a mladšího?
Pøesto¾e je to otec a syn a pøesto¾e oba fotografovali Ostravu, tak jsou to úplnì odlišná díla. Koláø otec byl reportér, svoje dílo chápal jako svého druhu slu¾bu, šlo mu o to zachytit událost, popsat ji a uchovat. Koláø syn je dokumentarista, nepøemýšlí „pouze“ o snímku, ale o celém díle, knize èi výstavì. Je to mnohem filozofiètìji pojatá práce pevnì ukotvená ve svìtì výtvarného umìní.
Jaké jste dal do publikace snímky?
Sna¾il jsem se, aby vybrané fotografie reprezentovaly zmiòovanou mnohost Koláøova díla, pokryly celé tvùrèí období a byly to zároveò ty nejlepší zábìry. V knize je nìco ke tøem stovkám fotek.
Nakolik je podle vás Viktor Koláø starší zapomenutým fotografem?
Naprosto. To dílo témìø nikdo nezná.
U¾ nìkolikrát jsem slyšel, ¾e Ostrava mìla kupodivu velmi málo fotografù, kteøí by zachycovali její promìny, místa a ¾ivot jejích bì¾ných obyvatel. Co si myslíte vy?
To asi zále¾í, o jaké konkrétní dobì se bavíme. Urèitì ale mìla Ostrava silnou fotografickou základu, která mìsto zaznamenávala. Ta otázka ale je, kde ty snímky dnes jsou a jak jsou kvalitní. A kvalitních autorù je v¾dycky málo.
Mìl jste pro vydání knihy nìjaké podporovatele èi sponzory, tøeba mìsto?
Kniha mohla vyjít díky grantové podpoøe mìsta Ostravy, které za to patøí velký dík. Vyšla pod hlavièkou nakladatelství Books & Pipes, s ním¾ jsme ještì podali úspìšný grant na Ministerstvo kultury. Tak¾e penìz se na knihu sešlo relativnì dost, by» souèasné raketové zdra¾ení cen papíru se muselo promítnout i do knihy, museli jsme trochu zmìnit její koncepci. Všechno pak jaksi zastøešuje mé pracovištì, tedy Fakulta umìní Ostravské univerzity, bez které by to vùbec nešlo.
Vy sám fotografujete a vydal jste u¾ øadu knih o fotografech a uspoøádal jim øadu výstav. Vyboèuje nìjak výstava a kniha o Viktoru Koláøovi starším z dosavadní Vaší èinnosti?
Ka¾dá taková práce je v nìèem jedineèná a v nìèem vlastnì podobná. Èlovìk se sna¾í odhalit ten pøíbìh, napojit se na autora, na jeho zpùsob vidìní svìta, pøemýšlení. Sna¾í se zároveò projít – pokud mo¾no – úplnì všechno a zasadit dílo do kontextu. V pøípadì Koláøe však bylo výjimeèné, ¾e se nebylo témìø èeho chytit. On sám svoje dílo prakticky nikde neprezentoval, nevyšla mu nikdy kniha, nebo alespoò èlánek o nìm. On sám zanechal jen relativnì málo pozitivù a vìtšina fotografií v knize byla mým výbìrem z negativù. Musel jsem tedy dávat velký pozor, abych z Viktora Koláøe staršího neudìlal jiného autora, ne¾ jakým skuteènì byl, ne¾ by si pøál on sám. Zda se mi to povedlo, a» zhodnotí ostatní. Dùle¾ité ale je, ¾e se jeho dílu dostane zaslou¾ené pozornosti.
Lukáš Bártl