Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník „Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme møít...“ zpívá se ve staré èeské písnièce.
Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) je vytrvalá a¾ 80 cm vysoká bylina, kvetoucí od èervence do øíjna. Jeho název se údajnì odvozuje od beder, v nich¾ se skrývá plodivá síla. Bedrník prý má na ni obrovské úèinky. Je znám pod dalšími lidovými názvy: tøebík, ochvat, bedrmor, bedøinec, deberníèek, bederenèek, hlíza bedrní. Mù¾e být zamìnìn za bedrník vìtší (Pimpinella major).
Listy bedrníku obsahují silice, vlákninu, sacharidy, pektiny, saponiny, mnoho minerálních látek, hlavnì draslík a vápník, vitamíny C, B i karoteny, vøetenovitý koøen palèivé chuti obsahuje silici, kumariny a tøísloviny.
Pro léèitelství se sbírá koøen, sušený pùsobí detoxikaènì, zlepšuje vykašlávání, léèí zánìty moèového mìchýøe, posiluje imunitu, plodnost ¾en, potenci mu¾ù, pøi zevním pou¾ití pùsobí dezinfekènì a hojivì.
Ve støedovìku se z nìho vyrábìl dryák – univerzální všelék proti všem nemocem. Bedrník byl vyhlášeným lékem proti moru, o èem¾ svìdèí lidové poøekadlo "Bedrník -na mor lík".
Lidé vìøili, ¾e bedrník má silné magické úèinky. Jeho š»ávou potírali ostøí meèù pøed bitvami. Síla bedrníku je údajnì tak mocná, ¾e vhozený do øeky doká¾e plavat proti proudu. Této rostlinky se také u¾ívalo jako ochrany pøed podvodníky. K tomuto úèelu se kousek koøene vkládal do škapulíøe, který se nosil zavìšený na krku. Ka¾dý pokus o ošizení majitele takového talismanu je pak prý odhalen. Máme-li ho v domì, umí prý odvrátit neš»astnou náhodu.
Bedrník býval s oblibou vyu¾íván v kuchyni. Jeho listy mají nasládlou, lehce tøíslovitou chu». Podporují trávení, upravují za¾ívací poruchy.
Toto pøíjemné zelené koøení nejvíce miloval v „zelené omáèce“ i velký Johan Wolfgang Goethe.
Tato studená omáèka se pøipravuje tak, ¾e se s nakrájeným bedrníkem zamíchají další zelené bylinky - kerblík, brutnák, pa¾itka, petr¾elka, kopr, meduòka, potoènice, estragon... do zakysané smetany s pokrájenými vejci vaøenými natvrdo, osolíme, zakápneme nìkolika kapkami citronové š»ávy a olivového oleje. Podáváme napøíklad s peèenými brambory.
V historii pivovarnictví se uvádí, ¾e sládkové pøidávali listy bedrníku do piva pro øíznìjší chu». Odtud zøejmì pochází námìt oné známé lidové nebo zlidovìlé písnì "Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme møít". Zda je lidová èi zlidovìlá, se u¾ vìru dnes nedopátráme. Ka¾dopádnì se objevuje jako jedna z písní v divadelní veselohøe Sládci opoèenského rodáka pátera Josefa Vorla (* 1801 Opoèno, † 1874 Zdice).
Tento knìz, písmák a hudební skladatel vystudoval piaristické gymnázium v Rychnovì nad Knì¾nou a filosofii a teologii v Praze. Pùsobil v Cerhovicích, ®ebráku, Poèaplech a od roku 1835 na faøe ve Zdicích. Hrál na klavír, skládal písnì, kostelní zpìvy a dokonce i taneèní kusy. Na zdické faøe se stýkal se známými vlastenci a buditeli, jako byli napø. Josef Krasoslav Chmelenský, Josef Jungmann, Šebestián Hnìvkovský, bratøi Jan a Vojtìch Nejedlí a Karel Jaromír Erben. Skládal písnì na texty obrozeneckých básníkù, na Erbenovo libreto slo¾il veselohru Sládci. Hudební tvorba pátera Josefa Vorla byla ve své dobì významná a velice populární, v Praze vyšlo v roce 1834 tiskem jeho Šestero písní pro jeden hlas s prùvodem piana, z duchovních skladeb Ave Sancta Maria, Je¾íši skrytý v svátosti, Maria svatá Panna... na Chmelenského slova písnì Nad Berounkou pod Tetínem, Baso, baso, bruè, ®e peníze svìtem vládnou.
Zemøel v roce 1874, je pochován ve Zdicích a na tamní faøe má pamìtní desku.Píseò "Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník" zaøadil prof. ing. Antonín Dyk do souboru Hlaholù pro borlici, kterou v roce 1936 pøijala Èeskomoravská myslivecká jednota jako desatero oficiálnì pou¾ívaných troubených a zpívaných signálù. Je signálem pro vyhlášení velké pøestávky v prùbìhu lovu èi mysliveckých slavností.
Pokud se týká druhé byliny, o ní¾ se v písni zpívá - bobku, jde rovnì¾ o v lidové kuchyni èasto pou¾ívané koøení, a to i pøesto, ¾e se nejedná o domácí rostlinu. Jde o vavøín vznešený (Laurus nobilis). Pro vznešenost byly vìnce z vavøínu vyjádøením bo¾ských a královských poct a dosud je u¾íván k výrobì vavøínových vìncù pro vítìze. Naproti tomu v èeštinì je nazýván zcela lakonicky - bobek.
Je to ku¾elovitý strom nebo velký keø s aromatickými, úzce vejèitými, lesklými, tmavozelenými, a¾ 10 cm dlouhými listy. Na jaøe kvete zelenavì ¾lutými kvìty o prùmìru 5 mm, z nich¾ se na samièích rostlinách vyvíjejí èerné, široce vejcovité a¾ 1,5 cm dlouhé plody. V domovských subtropických oblastech dosahuje výšky nezøídka pøes deset metrù.
Sušené listy vavøínu jsou známým koøením zvaným bobkový list.
Petr Ondøej Mathioli uvádí ve svém díle Herbáø neboli Bylináø, ¾e „...proti kolice aneb zøení dobré jest jeden kventlík stluèených bobkùv do vína neb piva zavìsiti a z toho píti, rozhání vìtrnosti.“ Ve Spise o nemocech morních z roku 1530 se píše: „Pití, jakého po¾ívati: Vezmi domù beèku piva, a kdy¾ by vykysalo na místo (= na èisto), protluka nìco bobkùv, v šátku s èistým kaménkem zavázati a doprostøed piva na niti spustiti a tak toèiti a píti.“
