V království vìènì zelených sekvojí Málokteré stromy na svìtì se mohou pochlubit tím, ¾e se vyskytovaly u¾ kdysi v dávnovìku naší zemì a ¾e na ní rostou v nezmìnìné podobì dodnes. Tìmi nejstaršími ze všech jsou sekvoje, které dnes najdeme na západním pobøe¾í severní Ameriky, kde rostou v nìkolika národních parcích a pøírodních rezervacích.
Od Kalifornie do Oregonu je to pásmo 764 kilometrù, kde mají tyto gigantické stromy pøíznivé klimatické podmínky - dostatek vlhkosti z potokù a øek, ale také hlavnì blízkost Tichého oceánu se zvlhèujícími mlhami pøi pobøe¾í.
Rostou tu dva druhy tìchto zajímavých stromù - obrovská Sequoia gigantea, za kterou vyrá¾ejí návštìvníci Kalifornie do Sequoia National Parku jihovýchodnì od San Franciska, kde se nacházejí skuteèní stromoví obøi, jejich¾ otevøenou dutinou projede i osobní automobil. A pak jsou tu ještì sekvoje štíhlejší a ponìkud nenápadnìjší, jejich¾ výška a¾ sto metrù budí také respekt. Za tìmi se vydávají turisté napøíklad do Národního parku Yosemity. Jsou to Sekvoje vìènì nebo také stále zelené - Sequoia sempervirens - které se vyskytují také necelých 30 kilometrù severnì od San Franciska v rozsáhlé pøírodní rezervaci Muir Woods s rozlohou 224 hektarù.
Nìkolik cestovních kanceláøí ve mìstì sem nabízí výlet, který je spojen s návštìvou malebného pøímoøského mìsta Sausalito za mostem Golden Gate. Na samotnou návštìvu rozlehlé rezervace mají pak turisté obvykle zhruba pouze necelé dvì hodiny, ve kterých staèí projít jen èást základní trasy. Rezervace stojí ovšem za mnohem dùkladnìjší proputování a poznání nejen nádherných sekvojí, ale i ¾ivoèichù, kteøí tady ¾ijí. Jsou to denní i noèní ptáci, veverky, jeleni, nebo také lososi a raci v øece Redwood Creek, která rezervací protéká. A na poznání a vychutnání krásy Muir Woods je samozøejmì potøeba nejménì celý den. Nebo i víc. Proto jsou na severu v blízkosti rezervace dva kempy, kde mohou nenároèní cestovatelé pøespat a pøiblí¾it se tak nìkdejším objevitelùm a obdivovatelùm dávnovìkých stromù, starých pøes dva tisíce let a vysokých ke stovce metrù. Procházet v tichém obdivu pod mohutnými kmeny sekvojí jejich¾ dutiny vyu¾ívali kdysi jako primitivní obydlí Indiáni Miwokové, kteøí tady lovili ryby a zvìø.
Do Muir Woods se vydávám brzy ráno autobusem ze San Franciska, který mne vyklopí v centru Sausalita u parku s malebnou fontánou nedaleko informaèního turistického centra, kde dostanu pìkné mapky, jízdní øád autobusu, který spojuje Sausalito s Muir Woods a kterým mohu pak odjet do rezervace. V cenì jízdenky, kterou budu platit a¾ odpoledne pøi návratu z Muir Woods øidièi, je i vstup do rezervace sekvojí. U¾ sama cesta stojí za to - autobus toti¾ jede po malebné silnièce, která se kroutí v kopcích kolem pobøe¾í mezi rozsáhlými porosty eukalyptù a pak pokraèuje nad hlubokými roklemi a kolem pastvin koní a krav zdejších farmáøù.
Na to, ¾e se nakonec blí¾íme k cíli, nás upozoròují auta, zaparkovaná u¾ pár kilometrù od cíle. Zájemcù je moc a tak automobilisté, kteøí tady museli nechat své vozy, putují dál pìšky. Autobus-speciál má ale volný vjezd a zají¾dí s námi a¾ na zastávku pøed vstupem do rezervace. Jak je to v Americe obvyklé, na návštìvníky tady èíhají lákadla v podobì nìkolika prodejen se suvenýry, které nabízejí více èi ménì vkusné výrobky ze sekvojového døeva, ale také semena nebo i pøímo sazenice sekvojí pro ty, kdo by si je chtìli vypìstovat na své zahradì.
Míjím je a vydávám se nedoèkavì do království starých sekvojí, vysokých jehliènanù s rozbrázdìnou naèervenalou kùrou, které kdysi obdivoval mezi prvními slavný kapitán sir Francis Drake, pak lovci a døevorubci. A koneènì ve 2. polovinì devatenáctého století politik - americký kongresman a velký milovník zdejší pøírody William Kent, který si natolik oblíbil tenhle nádherný kout Kalifornie, ve kterém jakoby se u¾ od dávnovìku zastavil èas, ¾e se sem stále vracel a ze všech sil se sna¾il prosadit i v americké vládì, aby tady byla zakázána tì¾ba døeva a aby se zdejší porosty sekvojí staly chránìnou oblastí. To se mu nakonec po velkých bojích podaøilo v roce 1908, kdy americký prezident odsouhlasil svým podpisem vznik pøírodní rezervace. Mìla být pojmenována po Kentovi, ale ten navrhl název Muir Woods - na poèest Johna Muira, pùvodem skotského pøírodovìdce, který se celý ¾ivot vìnoval výzkumu této oblasti a pomohl prosadit její ochranu.
Vzpomínám teï na oba prùkopníky, kdy¾ procházím stezkami kolem mohutných kmenù starých stromù, kterých se kdysi dotýkali svýma rukama . Jsem rád, ¾e mám dostatek èasu, abych se mohl zastavit pod korunami stromù a mezi vysokými kapradinami a kvetoucími keøi. Pøipadá mi, jako bych se ocitl kdesi v pravìku, kde u¾ mi k naprostému pro¾itku dávných doby chybí jen dinosauøi.
Je tu velebné ticho, proto¾e dokonce i ameriètí turisté, jinak hluèní, tady ztišují hlasy jako v kostele. A mám teï štìstí vidìt zblízka i jednoho z ptaèích obyvatel rezervace, který je jinak dosti plachý. Je to Steller Jay, jasnì modrý pták, který jako by mìl na pøední èásti tìla pøehozenou hnìdoèernou kapuci. Pøilétá na pár krokù ode mne, aby na odpoèívadle sezobl pár drobkù a hned zase mizí. Staèím ho stì¾í vyfotografovat, co¾ se mi nedaøí u zdejšího èipmunka - veverky, která je pøíliš rychlá.
Tìch zvíøat i ptákù je v rezervaci ovšem mnohem víc. Divoké koèky "bobcats", skunkové, jeleni, sovy a drobnìjší ptáci. A také modré volavky, které nìkdy mù¾ete vidìt u øíèky Redwood Creek. A to hlavnì v odlehlých místech, kam se dostávám a¾ po delším pochodu. Tam, kde konèí spoøádané cesty a zaèínají kamenité stezky zatarasené místy padlými kmeny stromù, které nìkdy slou¾í k pøechodu pøes potok. Dostávám se na místo, kde v roce 1945 vysadili zástupci národù svìta na poèest ustavení OSN v San Francisku, symbolickou sekvoji. Dnes u¾ se tu u pamìtní desky válí témìø ztrouchnivìlé zbytky jejího kmene. Právì tak nic nezbylo z Bohemian Grove - paseky mezi sekvojemi, kde se kdysi scházeli nekonformní umìlci - literáti, sochaøi a malíøi a kde mìli svùj srub.
Divoèina je tady nádherná, kmeny vysokých sekvojí jen stì¾í proniká slunce a v prùzraèné vodì potoka se línì pohybují velcí raci a na jeho hladinì vodomilky. V dobì tahu ryb se tu ve velkém poètu objevují i lososi. Èas, který se tu zdánlivì nehýbá, ubíhá ale ve skuteènosti velice rychle. A já najednou zjiš»uji, ¾e jsem pøi toulkách po lesní rezervaci strávil nìkolik hodin a ¾e u¾ je pozdní odpoledne. Vracím se zpìt k autobusu, který mne odveze do rušného Sausalita a pak loï pøes záliv kolem ostrova Alcatraz do San Franciska. Ale ještì dlouho mi zùstane v pamìti i pøed oèima velebná krása toho zvláštního a krásného království starých sekvojí - stromù, kolem kterých bìhem jejich tisíciletých ¾ivotù míjely epizody lidských dìjin. Na památku si odnáším malou vìtvièku vìènì zelené sekvoje a ukládám si ji do fotografické knihy o rezervaci Muir Woods. Pøesto¾e usychá, zùstává skuteènì poøád zelená - aby mi nav¾dy pøipomínala tu podivuhodnou èást Kalifornie, kterou mìli rádi pánové William Kent a John Muir - a po nich dodnes mnoho dalších. A teï tedy i já.
Nìkolik cestovních kanceláøí ve mìstì sem nabízí výlet, který je spojen s návštìvou malebného pøímoøského mìsta Sausalito za mostem Golden Gate. Na samotnou návštìvu rozlehlé rezervace mají pak turisté obvykle zhruba pouze necelé dvì hodiny, ve kterých staèí projít jen èást základní trasy. Rezervace stojí ovšem za mnohem dùkladnìjší proputování a poznání nejen nádherných sekvojí, ale i ¾ivoèichù, kteøí tady ¾ijí. Jsou to denní i noèní ptáci, veverky, jeleni, nebo také lososi a raci v øece Redwood Creek, která rezervací protéká. A na poznání a vychutnání krásy Muir Woods je samozøejmì potøeba nejménì celý den. Nebo i víc. Proto jsou na severu v blízkosti rezervace dva kempy, kde mohou nenároèní cestovatelé pøespat a pøiblí¾it se tak nìkdejším objevitelùm a obdivovatelùm dávnovìkých stromù, starých pøes dva tisíce let a vysokých ke stovce metrù. Procházet v tichém obdivu pod mohutnými kmeny sekvojí jejich¾ dutiny vyu¾ívali kdysi jako primitivní obydlí Indiáni Miwokové, kteøí tady lovili ryby a zvìø.
