Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Niels Bohr, dánský jaderný fyzik,
nositel Nobelovy ceny

(7. øíjna 1885 - 18. listopadu 1962)

Niels Bohr bývá nazýván otcem kvantové mechaniky; jeho práce ze zaèátku dvacátého století daly základ kvantové mechanice a kvantové teorii. Sna¾il se ve svém “korespondenèním principu“ vysvìtlit vztahy mezi klasickou newtonovskou fyzikou a kvantovou fyzikou. Podle Alberta Einsteina byl nejvá¾enìjším teoretickým fyzikem dvacátého století.
Vedle toho, ¾e byl jedním z týmu na vývoji atomové energie v tzv. Manhattanském projektu, byl velkým mírovým aktivistou právì u¾ v dobì své spolupráce na atomové bombì. V roce 1955 byl jedním z hlavních iniciátorù první mezinárodní konference o jaderné energii, kterou svolala OSN do ®enevy.

Po otci byl luteránského vyznání, byl také i filozofem, jako mnoho fyzikù, pøedevším fyzikù moderních. Jeho myšlenky byly formulovány v mnohých jeho esejích. Podle rùzných známek vyznával uèení Immanuela Kanta (1724 - 1804) od jeho pojetí rozumu pøes chápání bo¾ské podstaty svìta - zøejmì mu jako¾to fyzikovi i luteránovi vyhovovalo Kantovo pojetí Boha, ¾e jej nelze ani dokázat, ani vyvrátit.
Vzhledem k tomu, ¾e se ve svých vìdeckých pracích pohyboval jaksi na hranì mezi klasickou fyzikou a kvantovou fyzikou, kde se nacházíme ve vícerozmìrných prostorech apod., tak se také pohyboval na hranì známého a tušeného o lidském vìdomí. Sám k tomu poznamenal: „Ve fyzice a chemii nemù¾eme najít nic, co by dokazovalo alespoò vzdálenì existenci vìdomí. A pøesto všichni víme, ¾e nìco jako vìdomí existuje, a to jednoduše proto, ¾e je sami vlastníme. Vìdomí proto musí být èástí pøírody, nebo obecnìji vyjádøeno, èástí skuteènosti. To znamená, ¾e mimo fyzikální a chemické zákony, které jsou popsané v kvantové teorii, existují zákony, které mají zcela odlišnou povahu.“

On sám ale se k otázce kvantové a klasické fyziky vyjádøil velice lapidárnì: „Neexistuje ¾ádný kvantový svìt. Existuje pouze abstraktní kvantový popis.“ I definici fyziky jako takové pojal v pøedstavì nedokonalosti lidského poznání: „Je chybné si myslet, ¾e úlohou fyziky je najít, èím je pøíroda. Fyzika se týká toho, co my o pøírodì mù¾eme øíci.“

Niels Bohr, celým jménem Niels Henrik David Bohr se narodil 7. øíjna 1885 v Kodani v domì svých prarodièù z matèiny strany v ulici Ved Stranden 14, nedaleko budovy starodávné burzy. Na domì je pamìtní deska. - Pocházel ze støedostavovské rodiny; jeho otec Christian Bohr (1855 - 1911) byl profesorem fyziologie na kodaòské univerzitì a jeho maminka, Ellen, rozená Adler (1860 - 1930) byla dcerou z bohaté rodiny kodaòského ¾idovského bankéøe. Tatínek byl význaèným vìdcem. K jeho pøíspìvkùm vìdì patøí, ¾e v roce 1891 definoval tzv. „mrtvý dýchací prostor“ ve fyziologii dýchání a vyslovil v roce 1903 tzv. „Bohrùv efekt“, týkající se okyslièování a odkyslièování hemoglobinu v krvi, èím¾ se reguluje kyselost krve. Tatínek byl mimo to i fotbalovým trenérem, co¾ pochopitelnì jeho syny ke kopané rovnì¾ pøitáhlo.

Niels mìl toti¾ o dva roky starší sestru Jenifer a o dva roky mladšího bratra Haralda (1887 - 1951), který se stal slavným matematikem, ale také slavným fotbalistou, proto¾e v r. 1908 byl v dánském národním mu¾stvu, které získalo støíbrnou medaili na londýnské olympiádì. Byl ale rovnì¾ spoluautorem Bohr-Mollerupovy vìty o periodických matematických funkcích.
Niels byl také nadšeným fotbalistou - byl brankáøem v kodaòském Akademisk Boldklubu.
Rodina bydlela na místì otcova pracovištì v Bredgade 62, v sídle tehdejší Chirurgické akademie (Kirurgisk Akademi) v centru Kodanì.
Rodinné intelektuální prostøedí oba syny v jejich dalším vzdìlání velice ovlivnilo. - Niels v roce 1903 maturoval na støední škole v Gammelholmu nedaleko svého bydlištì a nastoupil na kodaòskou univerzitu (Kobenhavns Universitet), viz obrázek. Nejdøíve studoval filozofii a matematiku. - Jsou však známé i historky o nìkterých jeho šokujících projevech bìhem studií; zcela jistì byl od mládí velmi originálním èlovìkem.

V roce 1905 se zúèastníl soutì¾e, kterou vypsala dánská akademie vìd - Kongelige Danske Videnskabernes Selskab (Královská dánská akademie vìd a písemnictví) a konal v otcovì laboratoøi na univerzitì, která byla hned za domem, kde Bohrovi bydleli, øadu pokusù, týkajících povrchového napìtí kapalin. Pøi své práci navázal na metodiku anglického fyzika lorda Rayleigha (1842 - 1919) z roku 1879 a výsledky svého bádání uveøejnil anglicky v r. 1908 v èasopise „Philosophical Transactions of Royal Society of London“ (Filozofická pojednání Královské spoleènosti v Londýnì). Za publikaci získal zlatou medaili, co¾ zpùsobilo, ¾e nadále „zavrhl“ filozofii jako své budoucí povolání a vìnoval se fyzice, i kdy¾ se v pozdìjších letech filozofií hodnì zabýval.
Titul magistra fyziky získal v roce 1909.

V roce 1910 se oba bratøi Bohrové seznámili se sleènou Margrethe Norlund (1890 - 1984), dcerou lékárníka z nedalekého mìsteèka Slagelse a Niels se s ní ještì tého¾ roku zasnoubil.

K doktorátu z fyziky se pøipravoval pod vedením kodaòského profesora Christiana Christiansena (1843 - 1917). Získal ho na jaøe roku 1911. Jeho doktorská práce byla zcela teoretická a týkala se vlastností kovù ve spojení s elektronovou teorií. Pøi této práci se Bohr poprvé setkal se závìry nìmeckého fyzika Maxe Plancka (1858 - 1947) o kvantové teorii záøení, kde se vyskytuje Planckova konstanta, vyjadøující vztahy fyzikální èástice mezi její energií, frekvencí a vlnovou délkou, pokud uvá¾íme zároveò vlnový charakter èástice, a o Planckovì zákonì, kde je poprvé uvedeno, ¾e zdroj záøení nemù¾e mìnit svou energii spojitì, ale mù¾e ji vydávat v jednotlivých kvantech. Odtud vznikl pozdìji název „kvantová teorie“.

Na základì stipendia od pivovaru Carlsberg odešel Bohr na podzim roku 1911 doplnit si svá studia do Anglie. Vedoucí dánský pivovarník, sbìratel a podporovatel vìdy a umìní Carl Christian Jacobsen (1842 - 1914) byl k nadìjným vìdcùm a umìlcùm velmi štìdrý. Pozdìji, kdy¾ mu jeho nejbli¾ší rodina vymøela, odkázal své jmìní, vèetnì honosné vily, která byla rovnì¾ urèena na podporu vìdy a umìní a byla nazvána “èestná rezidence“, Carlsbergovì nadaci, kterou zalo¾il...

Nejprve Bohr pracoval v Cavendishovì laboratoøi v Cambridge pod vedením jejího øeditele Josepha Johna Thomsona (1856 - 1940), prezidenta Královské akademie v Londýnì, který byl objevitelem elektronu a pøedstavil také první, tzv. pudinkový model atomu. V „pudinkovém modelu“ si Thomson pøedstavoval atom jako kouli, která je vyplnìná hmotou s kladným nábojem a uvnitø jsou záporné elektrony - asi jako rozinky v pudinku.

V letním semestru pokraèoval Niels Bohr ve studiích na Victoria University v Manchesteru pod vedením novozélandského rodáka Ernesta Rutherforda (1871 - 1937), který v roce 1909 objevil atomové jádro a pøedstavil další model atomu - planetární model, analogii planetární soustavy, kde záporné elektrony obíhají kolem kladného jádra stejnì jako planety kolem Slunce. Ale podle døívìjších fyzikálních zákonù by to znamenalo, ¾e elektrony na svých dráhách budou vyzaøovat energii, èím¾ ji samy budou ztrácet a postupnì se jejich obì¾né dráhy budou zmenšovat a¾ se zhroutí spojením s opaènì nabitým jádrem.

O jejich setkání se udává historka, ¾e ke studiu u Rutherforda pomohlo Bohrovi pøedevším to, ¾e byl fotbalistou, proto¾e Rutherford sám byl velkým fotbalovým fanouškem, který jen tak ka¾dého za svého ¾áka nepøijal. - Niels Bohr se u nìj zamìøil na studium radioaktivity.

V Manchesteru se velice spøátelil s biologem maïarského pùvodu Georgem de Hevesym (1885 - 1966), který v roce 1923 spoluobjevil s holandským fyzikem Dirkem Costerem (1889 - 1950) prvek hafnium. Prvek objevili v pozdìji zalo¾eném Ústavu pro teoretickou fyziku, který Bohr v Kodani øídil. Hevesy ho na Bohrovu poèest a na poèest Kodanì pojmenoval „hafnium“, proto¾e Kodaò se latinsky nazývá Hafnia.

Svatbu s Margrethe Bohr oslavil 1. srpna 1912. Paní Margrethe mu byla po celý ¾ivot velkou oporou. Psala mu pojednání, která jí diktoval, opisovala jeho èlánky, byla skvìlou hostitelkou mnohých významných osobností z øad vìdcù i politikù. On sám své man¾elství okomentoval, ¾e „èlovìk není jeden, ale polovina dvou“. - Man¾elé mìli celkem šest synù, dva zemøeli malí. Z jejich synù byl nejslavnìjší nejmladší, pøed rokem zemøelý, Aage Niels Bohr (1922 - 2009), který se v roce 1975 jako jeho otec stal také nositelem Nobelovy ceny za fyziku spolu s dánským fyzikem Benem Mottelsonem (* 1926) a americkým fyzikem Jamesem Rainwaterem (1917 - 1986) .
Další synové - byli rovnì¾ ve své kariéøe úspìšní - Erik vystudoval chemii, Ernest práva a Hans Henrik lékaøství...

V roce 1913 vydal Bohr v èasopisu „Philosofical Magazine“ práci o absorbci alfa záøení a popisoval zpùsob, jakým atomy vyzaøují, pokud elektron pøeskoèí z vnìjší elektronové dráhy do vnitøní. - Pomocí poznatkù Planckovy teorie navrhl další model atomu. Uva¾oval, ¾e elektron se mù¾e pohybovat pouze po drahách, které mají energii vyjádøenou celým násobkem Planckovy nebo Diracovy konstanty; obì konstanty jsou toti¾ pøímo úmìrné. Své závìry uveøejnil v práci „On the Constitution of Atoms and Molecules“ (O soustavì atomù a molekul).

Jeho model je v souèasné dobì pova¾ovaný za správný pouze pro jednoduché atomy jednoduchých prvkù - napøíklad vodíku. Tím, ¾e vycházel z Planckových zkoumání o hmotných kvantech, vytvoøil vlastnì první kvantový model atomu. K zdokonalení tento model pøivedl v roce 1925 Bohrùv ¾ák a asistent, nìmecký fyzik Werner Heisenberg (1901 - 1976).
V letech 1915 a¾ 1916 pøednášel Bohr v Anglii na manchesterské univerzitì a roce 1916 byl jmenován profesorem teoretické fyziky na univerzitì v Kodani; teoretická fyzika se u¾ na univerzitì pøednášela, on byl u¾ druhým profesorem.

Dalším významným Bohrovým pøíspìvkem k rozvoji kvantové teorie byl jeho „princip korespondence“ z roku 1916, ve kterém vysvìtlil, ¾e chování systémù kvantové mechaniky s velkými kvantovými èísly se pøibli¾uje chování systémù klasické newtonovské fyziky a zformuloval podmínky, kdy toto konstatování platí.
Pro rozvoj teoretické fyziky na univerzitì bylo zapotøebí mnohem vìtšího prostoru, ne¾ mìl Bohr k dispozici. V roce 1917 napsal dlouhý dopis vedení fakulty se ¾ádostí o ustavení Ústavu pro teoretickou fyziku. S pomocí Nadace Carlsberg se mu to podaøilo.
Ústav byl zalo¾en v roce 1921 a Bohr byl jmenován jeho øeditelem. Zùstal jím od roku 1922 - s výjimkou nìkolika váleèných let - a¾ do své smrti. Ve své inauguraèní øeèi zdùraznil nepostradatelnost pokusù pro rozvoj teoretické fyziky a vyjádøil svou touhu uèinit z ústavu prostor pro novou generací fyzikù - pro jejich tvoøení a rozvoj nových myšlenek Ve vedení tohoto ústavu splnil Bohr svá pøedsevzetí, proto¾e ústav se stal místem setkávání i vzdìlávání nové generace fyzikù, kteøí vytvoøili podstatnou èást fyziky dvacátého století. - Budova ústavu je na dalším obrázku.

V roce 1921 byla Bohrovi od britskou Královskou spoleèností udìlena Hughesova medaile.

V roce 1922 získal Nobelovu cenu za fyziku za svùj pøíspìvek popisu struktury atomu; v jeho práci na modelu atomu pokraèoval nìmecký teoretický fyzik Arnold Sommerfeld (1868 - 1951).
Na zaèátku dvacátých let se zabýval Bohr dále atomovou strukturou a fyzikálními vlastnostmi prvkù. Napsal „The Theory of Spectra and Atomic Constitution“ (Teorie spektra a atomová soustava), vydanou anglicky v roce 1922 v Cambridgi, a popisující sérií spekter prvkù, co¾ vedlo i k dalšímu vysvìtlení souvislostí Mendìlejevovy soustavy prvkù, tj. ¾e chemické vlastnosti prvkù vyplývají z uspoøádání elektronù.

V roce 1923 byl Bohr dekorován italskou akademií vìd medailí Matteuciho. Roku 1926 se stal èlenem Královské spoleènosti v Londýnì.

Od roku 1926 do roku 1927 pracoval jako Bohrùv asistent nìmecký fyzik Werner Heisenberg (1901 - 1976). Právì v Kodani zformuloval svùj slavný „princip neurèitosti“, který lámal a láme hlavy nejen fyzikùm, ale hlavnì filozofùm.
V roce 1927 se stal zahranièním èlenem Královské spoleènosti v Edinburku.

Spolu s Heisenbergem Bohr uzavøel bádání o atomových èásticích konstatováním, ¾e mají vlastnosti èástic i vlastnosti vln. Tento jejich spoleèný poznatek uveøejnil v roce 1927 na slavné Solvayské konferenci v Bruselu v roce 1927, kde o svých nálezech debatoval s Albertem Einsteinem (1879 - 1955). - Mo¾ná by se spíše mìlo pøekládat do èeštiny jako Solvayova konference, proto¾e základem setkávání fyzikù byl belgický chemik a prùmyslník Ernest Solvay (1838 - 1922).

Bohr na této konferenci zdùraznil vzájemné doplòování obou tìchto vlastností základních èástic hmoty. Sám to pozdìji vysvìtloval i pomocí starobylé filozofie na symbolu èínské monády, co¾ je grafické znázornìní vlastností fyzikálního svìta pomocí symbolù jin a jang, kde se rùzné vlastnosti vzájemnì prolínají a doplòují i kdy¾ jsou v urèitém protikladu. Ono vzájemné doplòování vlastností, vysvìtlené Bohrem, bylo pøijato ostatními fyziky pod pozdìjším názvem „princip komplementarity“. - Konference se zúèastnil výkvìt evropské fyziky a Heisenberg na ní pøedstavil svùj „princip neurèitosti“.

V roce 1929 napsal Bohr velmi zajímavý èlánek „Atomová teorie a základní principy podporující popis pøírody“ (The Atomic Theory and the Fundamental Principles underlying the Dscription of Nature), který byl zalo¾en na pøednášce na Skandinávském setkání pøírodovìdcù a publikován nejprve dánsky v èasopise Fysisk Tidsskrift (Èasopis pro fyziku) v roce 1929 a pak v roce 1934 anglicky v periodiku Cambridge University Press. Zde popsal nový zpùsob nazírání na fyziku, konstatoval její neuchopitelnost lidskými smysly. Pøipomnìl to i na Einsteinových objevech z teorie relativity pøi zavedení nového fyzikálního rozmìru - èasu. Zabýval se v souvislosti s tìmito objevy také otázkami fyziologickými a biologickými. Øekl doslova: „O tomto prvním pøíkladu transmutace nìjakého prvku, øízené èlovìkem, mù¾eme øíci, ¾e v historii pøírodních vìd vyznaèuje epochu a odhaluje zcela nový obor fyziky, toti¾ zkoumání vnitøku atomového jádra.“
Tím zahájil i on sám bádání o atomovém jádru.

- Podobné èlánky s filozofickým komentáøem publikoval a¾ do své smrti, napøíklad s názvem „The Atomic Physics and human Knowledge“ (Atomová fyzika a lidské vìdìní).
Od roce 1932 obýval s man¾elkou „èestnou rezidenci“, co¾ byla pùvodnì vila rodiny Jacobsenových s velkou zahradou, kterou majitelé Carlsbergu odkázali dánské vìdì. Ve vile pobývali jako hosté nejvýznamnìjší vìdeètí návštìvníci Dánska. Bohr byl jejím druhým stálým obyvatelem a zde pøijímal spolu s man¾elkou nejvýznamnìjší svìtové uèence, ale i významné politiky. Prvním obyvatelem této vily byl Bohrùv uèitel filozofie a pøítel jeho otce - dánský filozof Harold Høffding (1843 - 1931), jeho¾ filozofické názory Niels Bohr pøevzal. Nyní je budova vyu¾ívána jako Carlsbergská akademie.

Bohr navrhl tzv. „kapkový model“ atomového jádra, kde vyšel z podobnosti mezi kapkou nìjaké kapaliny a pøedstavou nukleové kapaliny, ve které se projevují objemové a povrchové síly. První závìry svého zkoumání zveøejnil v roce 1936 a vedlo to právì ke zdùvodnìní teorie o štìpení jádra, kterou vypracoval v r. 1939 spolu s americkým teoretickým fyzikem Johnem Wheelerem (1911 - 2008), s podstatným konstatováním, ¾e jaderné štìpení bude spíše mo¾né u øídèeji se vyskytujícího izotopu uranu235, ne¾ u jeho bì¾nìjší varianty uranu238. Bylo to na konferenci ve Washingtonu v lednu 1939, kde také Bohr otevøenì vysvìtlil mo¾nost vytvoøení jaderných zbraní.

Po nástupu Hitlera k moci našlo v Ústavu pro teoretickou fyziku útoèištì nìkolik nìmeckých a rakouských vìdcù, kteøí uprchli pøed fašismem z rasových dùvodù.. Byla to pøedevším Lise Meitnerová a její synovec Otto Frisch, kteøí nejdøíve v Nìmecku s Otto Hahnem (1879 - 1968), pak v Dánsku s Bohrem zkoumali mo¾nost jaderného štìpení; název „jaderné štìpen í“ navrhl Frisch. Hahn pøi útìku Meitnerové aktivnì pomáhal a spolu s dalším nìmeckým fyzikem Fritzem Strassmannem (1902 - 1980) objev štìpení atomových jader na zaèátku jara 1939 dokonèili.

V ústavu v Kodani také pracoval brnìnský rodák, nìmecko-¾idovský fyzik Georg Placzek (1905 - 1955), jeho¾ rodina za¾ila tragický osud podobnì posti¾ených, a také napøíklad fyzik maïarského pùvodu Edward Teller (1908 - 2003). Spolu s Bohrem se bìhem druhé svìtové války dostali vzájemnì na opaènou stranu fronty; Teller s Bohrem pracovali pro Amerièany pøi vývoji atomové bomby a Heisenberg se stejným úkolem pro Hitlera. Je to pochopitelné u Bohra a Tellera, kteøí oba byli ¾idovského pùvodu a nezbylo jim jiného ne¾ z Evropy odejít...

Je a¾ absurdní, ¾e všichni tito velikáni fyziky byli zahledìni do vize - byli jí zcela okouzleni - ¾e naleznou jakousi zaslíbenou metu, cosi, co hledali mo¾ná i støedovìcí alchymisté, pøemìnu prvkù...
Transmutace prvkù se jim sice podaøila, ale kdy¾ došli k urèitým výsledkùm bádání, zjistili, ¾e nevede cesta zpìt. Válka je rozdìlila na obì strany fronty a nìkteøí z lidského hlediska prozøeli a¾ po Hirošimì...

V roce 1939 byl Bohr jmenován prezidentem Královské dánské akademie a v r. 1940 èlenem Americké filozofické spoleènosti.
Kdy¾ Nìmecko v roce 1940 okupovalo Dánsko, stala se situace preo Bohrovy velice tì¾kou, i kdy¾ byl Bohr pokøtìn, ale matèin ¾idovský pùvod mu nacisté neodpustili. V tomto roce zaèal fyziku studovat na kodaòské univerzitì Bohrùv syn Aage.

Na podzim roku 1941 poøádal v Kodani nìmecký kulturní institut propagandistickou pøednášku, kterou proslovili nìmeètí vìdci Heisenberg a Carl Friedrich von Weizsäcker (1912 - 2007).
Této pøíle¾itosti chtìl vyu¾ít Heisenberg, aby pozdravil svého uèitele a pøítele Nielse Bohra. Došlo k setkání, kdy mìl podle mnohých zdrojù Heisenberg prohlásit, ¾e „válka bude postupovat rychle a bude vybudována Evropa s vysokou technikou, zalo¾ená na objevech kvantové fyziky a jaderné energie.“ Bohr byl šokován, také jeho spolupracovníci, nikdy se u¾ s Heisenbergem osobnì nesetkal...
Tehdejší setkání je interpretováno rùzné. Rodina Bohrova, aby zabránila spekulacím, uvolnila v roce 2002 - padesát let po Bohrovì smrti - koncepty dopisù Nielse Bohra Heisenbergovi, v nich¾ sice Bohr na tehdejší rozhovor vzpomíná, ale v dalších konceptech je vyjádøeno, jak Heisenbergovi pøeje velmi srdeènì k narozeninám a pøeje si, aby se setkali, aby se vše vysvìtlilo.

Dramatické okam¾iky setkání z roku 1941 popisuje hra anglického dramatika Michaela Frayna (* 1933) „Kodaò“, kterou v souèasné dobì hraje pra¾ské Divadlo v Celetné. Tato epizoda z Bohrova ¾ivota je rovnì¾ popisována tak, jak ji za¾il sám Heisenberg - v knize rakouského spisovatele Roberta Jungka (1913 - 1994) -„Jasnìjší ne¾ tisíc Sluncí“, která vyšla v r. 1956 a právì to pøimìlo Bohra, aby zareagoval a napsal Heisenbergovi dopis, kde reagoval na nìkterá jeho tvrzení v knize uvedená. Poslední Bohrovy koncepty a patrnì odeslaný dopis byly napsány asi rok pøed Bohrovou smrtí pøi pøíle¾itosti Heisenbergových šedesátin. ®e byl dopis odeslán, je patrné ze srdeèné Heisenberovy odpovìdi...

Kdy¾ se Bohr dozvìdìl, ¾e má být nìmeckými okupanty zatèen, podle nìkterých pramenù nejen kvùli svému ¾idovskému pùvodu, ale také kvùli jeho odhodlání s okupanty na vývoji atomových zbraní pro Øíši nespolupracovat, prchl za velmi dramatických okolností na rybáøské lodi do neutrálního Švédska. Zde se rodina rozdìlila. Paní Bohrová se tøemi syny zùstala ve Švédsku. Niels Bohr se za pomoci britské tajné slu¾by opìt za dramatických okolností dostal do Velké Británie - v bombovém prostoru letadla neslyšel pøíkaz pilota k nasazení kyslíkové masky a pøi letu ztratil vìdomí. Syn Aage ho do Anglie následoval a spolu se pøidali k projektu Manhattan v Los Alamos pøi vývoji atomové bomby. Niels Bohr tam mìl konspiraèní jméno Nicholas Baker. Není zcela jasný Bohrùv podíl na tomto projektu. Podle nìkterých pramenù byl jeho podíl zanedbatelný, podle jiných zdrojù naopak podstatný, ¾e byl toti¾ hlavním konzultantem.

Ze známìjších vìdcù tehdy spolupracoval s Amerièanem Robertem Oppenheimerem (1904 - 1967), ji¾ zmínìným Edwardem Tellerem, s italským fyzikem Enricem Fermim (1901 - 1954), Amerièanem Davidem Bohmem (1917 - 1992), nìmeckým fyzikem Jamesem Franckem (1882 - 1964), anglickým fyzikem Jamesem Chadwickwm (1891 - 1974), ji¾ jmenovaným Ottou Frischem, s Fermiho ¾ákem - Italem Emiliem Segrem (1905 - 1989), Maïarem Eugenem Wignerem (1902 - 1995), švýcarským fyzikem Felixem Blochem (1905 - 1983), který byl døíve spolupracovníkem Heisenbergovým, s Maïarem Leo Szilardem (1898 - 1964), který psal petice americkým vrcholným pøedstavitelùm proti u¾ití atomové bomby, a Nìmcem Klausem Fuchsem (1911 - 1988), kterého, na rozdíl od vìtšiny ostatních Evropanù, nepøinutil k odchodu z Nemecka ¾idovský pùvod, ale pøíslušnost ke komunistické stranì.

Ale také Bohr velice rychle rozpoznal nebezpeèí pou¾ití jaderných zbraní a u¾ bìhem války usiloval o nepou¾ití atomové bomby. Dostal se k americkému prezidentovi Franklinovi Delano Rooseveltovi (1882 - 1945) a britskému premiérovi Winstonu Churchillovi (1874 - 1965). Navrhoval jim, aby se na poznatcích o vývoji jaderných zbraní podílel také Sovìtský svaz, aby se zamezilo soutì¾i ve zbrojení a obnovily se pøátelské vztahy mezi státy. Zvláštì Churchil to ostøe odmítl a prý to i komentoval ve smyslu, ¾e se Bohr tímto pohybuje na hranì smrtelného zloèinu.

Po válce se Bohr vrátil do Dánska a velice se a¾ do své smrti anga¾oval pro mírové vyu¾ití jaderné energie a pøísnou kontrolu ve zbrojení. Svého reprezentativního obydlí pou¾íval k jednání jako místa schùzek s vìdci a politiky a zde byla paní Bohrová vynikající hostitelkou.

V roce 1947 byl dekorován nejvyším dánským rytíøským Øádem slona.

První otevøený dopis Organizaci spojených národù proti závodùm ve zbrojení napsal 9. èervna 1950. Vedlo to ve svých dùsledcích k poøádání první mírové konference, o ní¾ u¾ byla zmínka, která se konala 18. èervence 1955 v ®enevì na nejvyšší úrovni. Summitu se zúèastnily ètyøi vítìzné mocnosti z druhé svìtové války - Spojené státy, Sovìtský svaz, Velká Británie a Francie. Za Sovìtský svaz se zúèastníl pøedseda rady ministrù Nikolaj Alexandroviè Bulganin a za USA Dwight Eisenhower. V sovìtské delegaci byl ale u¾ také Nikita Sergejeviè Chrušèov.

V roce 1955 se Bohr vzdal svého místa profesora kodaòské univerzity a jeho místo zaèal zastávat jeho syn Aage.

Roku 1957 byl Bohr vyznamenán americkou cenou za mír „Atoms for Peace Award“. Stále usiloval o mezinárodní spolupráci na poli vìdy a o jaderné odzbrojení. V roce 1961 mu byla udìlena dánská Sonningova cena.

Pokraèoval a¾ do své smrti s publikaèní èinností. Další filozoficky zamìøenou publikací je napøíklad „Unity of Knowledge“ (Jednota poznání), vydaná roce 1955 v New Yorku. Poslední léta se zabýval znaènou mìrou vývojem molekulární biologie.

Jeho poslední vìdecké bádání se odrazilo v jeho posledním èlánku, uveøejnìném v nìmèinì a¾ po jeho smrti v roce 1963 v èasopise „Naturwissenschaften“ (Pøírodní vìdy) pod názvem „Licht undd Leben - noch einmal“ (Svìtlo a ¾ivot - znovu). Byl to záznam pøednášky, kterou Bohr pronesl 21. èervna 1962 v Ústavu pro genetiku na univerzitì v Kolínì nad Rýnem. Byl to pøepis z autorova rukopisu, proto¾e krátce po proslovení pøednášky Bohr onemocnìl a i kdy¾ se zdálo, ¾e se uzdravuje, opak byl pravdou. Zemøel 18. listopadu 1962 v Kodani na infarkt. Pochován byl do rodinného hrobu na høbitovì Assistens Kirkegård v kodaòském Nørrebro.

Podle otcových konceptù a poznámek èasopiseckou verzi jeho poslední pøednášky v angliètinì redigoval po otcovì smrti Aage Bohr. Bylo to proto, ¾e Bohr hodlal svou pøednášku pøednést v angliètinì, ale krátce po pøíjezdu do Kolína zjistil, ¾e ji doká¾e pøednést také nìmecky - proto jsou vlastnì dvì témìø originální verze v rùzných jazycích. Bylo to ale téma, kterým se Bohr zabýval u¾ v tøicátých letech a jednalo se o jeho oblíbenou „komplementaritu“, tentokrát mezi fyzikou a biologií. Nejednalo se však jen o komplementaritu mezi tìmito dvìma pøírodovìdnými obory, ale i komplementaritu s teologií. Byla to také ale pøednáška, která vedla k modernímu chápání genetiky - k genovým strukturám... Naznaèoval, ¾e ve vìdách jsou zatím netušené a neprozkoumané oblasti.

Po otcovì smrti se Aage Bohr stal také øeditelem Ústavu pro teoretickou fyziku, který byl pøejmenován na Bohrùv institut.

Pøi pøehledu Bohrových dalších aktivit zjistíme i jeho spoleèensko-vìdecký ¾ivot. - Byl èlenem mnoha vìdeckých spoleèností a výborù, jak dánských, tak zahranièních. Namátkou - èlenství v Dánském výboru pro rakovinu, pøedsednictví Dánské komise pro atomovou energii, královské istituty a akademie v Amsterodamu, akademie Berlínì, Boloni, Bostonu, Göttingenu, Helsingforsu, Budapešti, Milánì, Oslu, Paøí¾i, Øímì, ve Stokholmu (Uppsala), ve Vídni, Washingtonu, Harlemu, Moskvì, Trondheimu, Halle, Dublinu, Lutychu a Krakovì. Byl doktorem honoris causa na rùzných vysokých školách, napøíklad v Cambridgi, Liverpoolu, Manchesteru, Oxfordu, na Sorbonnì v Paøí¾i, Basileji, Bombaji, Varšavì, Harvardu, Aarhusu a jiných.

Jeho bysta je pøed kodaòskou univerzitou. Jeho jménem jsou pojmenovány rùzné instituce, jako napøíklad washingtonská „Knihovna Nielse Bohra“ zamìøená na historii fyziky.
Jeho jménem byl nazván prvek synteticky vyrobený v roce 1976 s atomovým èíslem 107 - bohrium (Bh). Je po nìm pojmenován i kráter na Mìsíci a planetka 3948 Bohr.
Niels je jedním z pøedních pøedstavitelù vìdeckého ¾ivota - a mo¾ností, které svou pohnutou historií nabídlo dvacáté století. 
 
Dobromila Lebrová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 20.11.2021  13:09
 Datum
Jméno
Téma
 20.11.  13:09 Jaroslava
 18.11.  22:16 Jaroslav
 18.11.  09:50 Vesuviana díky
 18.11.  09:21 Von