Diviti se je lidské
„…za to se odsuzuje k trestu odnìtí svobody na deset mìsícù nepodmínìnì, pro jeho¾ výkon se zaøazuje do vìznice s ostrahou… Posaïte se a poslyšte odùvodnìní tohoto rozhodnutí. Soud vzal za prokázané, ¾e ob¾alovaný skuteènì dne desátého bøezna za pou¾ití krumpáèe vniknul…“
Soudce asi pìt minut rozebíral podrobnì dùvody, které ho vedly k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, a kdy¾ byl jeho monolog u konce, obrátil se na ob¾alovaného. „Pane ob¾alovaný, rozumìl jste rozsudku?“
Dotyèný nic.
Soudce otázku opakoval, ale i na druhý pokus se doèkal naprosto stejné odezvy. Na dokreslení situace je tøeba zmínit, ¾e byly 3 hodiny odpoledne, hlavní líèení však zaèalo ji¾ v 8.00 hodin ráno, byla vyslýchána celá øada svìdkù, èetly se listiny, a ob¾alovaný byl po celou dobu pøítomen v soudní síni. Pravda, pøíliš se neprojevoval, ale dle posudku znalcù z oboru psychiatrie netrpìl ¾ádnou duševní chorobou a byl schopen vnímat smysl trestního øízení, které se proti nìmu vedlo…
Kdy¾ soudce ani napodruhé neuspìl se svým dotazem stran pochopení rozsudku ob¾alovaným, zmìnil metodiku. Vzal èistý list papíru, napsal na nìj velkou desítku a k ní pøipsal: MÌSÍCÙ DO BASY!
Ob¾alovaný se na papír zahledìl, a jak tak hledìl, výraz jeho tváøe se poznenáhlu mìnil. Zprvu byl mírnì nechápavý, postupnì však v nìm zaèal pøevládat èirý, nefalšovaný údiv. Ze vzdálenosti jednoho metru ještì chvíli civìl na tu informaci. Pak si zabodnul prst do hrudi, podíval se na soudce a s naprosto upøímnou nevìøícností zvolal: „Co¾e, JÁÁÁ????“
* * *
BALADA O MILENCÍCH, TRAKTORU
A POLICEJNÍM PROTOKOLU
Milování v pøírodì je romantika tì¾ká,
pokud ovšem nelehnete si pøi tom na je¾ka,
na mechu èi v kapradí to hned má jiný grády,
pokud ovšem mraveništì nemáte pod zády.
Svoji roli sehrává tu vá¾nì mnohý faktor,
klíštì, zima, jehlièí - a dokonce i traktor.
Slyšte pøíbìh neveselý tam ze Lhoty Dolní,
jak do hrátek milostných se zapojil stroj polní.
Co se stalo, stalo se,
odestát se nemù¾e,
co se stalo, stalo se,
a èlovìk nic nezmù¾e.
Z kulturáku na návsi zní decibely z dýzy,
neva¾ se a odva¾ se – v¾dy» ¾ivot je tak easy!
Vyvìtrat se vyšel párek – chlapec se svou milou,
hned zaèali pøekypovat aktivitou èilou.
Nejprve ti mladí lidé v obapolné touze
váleli se u silnice v nehluboké strouze,
a ¾e èlovìk, kdy¾ je mladý, nadìlá pár kravin,
do louky se dováleli, do vysokých travin.
Co se stalo, stalo se,
odestát se nemù¾e,
co se stalo, stalo se,
a èlovìk nic nezmù¾e.
Záhy došlo ke spojení jejich tìl i duší,
jak tetøevi, kdy¾ tokají, byli stejnì hluší,
ba ani zvuk motoru je nevyvedl z míry,
pøed týdnem je propustili ze špitálu, z chýry.
Po silnici si to šinul traktorista Vítek,
chvátal domù, nebo» stará kuchtila mu svítek.
Zapálil si cigaretu, prohrábnul si bradku
a odboèil ze silnice na svou luèní zkratku.
Co se stalo, stalo se
odestát se nemù¾e,
co se stalo, stalo se,
a èlovìk nic nezmù¾e.
Zajíc v noci na louce by nepøekvapil Vítka,
však roztou¾ená dvojice tam bývá jenom zøídka.
Tìšili se ti chudáci, jak si pìknì vrznou,
bohu¾el však podcenili stroje dráhu brzdnou.
Na druhý den stálo psáno v policejní svodce:
„V noci pøejel traktorista soulo¾ící chodce.
Rychlost ale nepøekroèil a pøed jízdou nepil.“
Prokurátor z toho všeho ob¾alobu slepil.
Co se stalo, stalo se,
odestát se nemù¾e,
co se stalo, stalo se,
a èlovìk nic nezmù¾e.
A¾ v pøírodì oddáte se té milostné fušce,
vzpomeòte si v¾dycky pøitom na tetøeva hlušce,
a výstra¾né trojúhelníky do terénu dejte,
a potom se, pro mì, za mì, tøeba k sobì mìjte.
Diviti se je lidské 