Odlo¾ím si. Jako ka¾dý veèer. Svléknu tu kombinézu, co mi navrhla známá znaèka na zakázku mých rodièù. U dlouhého zipu v podpa¾í mi visí její cedulka s nápisem Nature. Jako dobrá znaèka, origoš. Matroš práva kù¾e èlovìèí. Naši øíkali, ¾e by mìla vydr¾et celý ¾ivot. Má svoje mouchy. Podléhá stáøí. Má ji ka¾dý. Malý výbìr barev, èerná, bílá, ¾lutá. Ale zas se umí èasto opravit sama. Elastická.
Rozepnu dlouhý zip v podpa¾í a jako v¾dycky se mi zadrhne o kyèelní kost. Po pár nadávkách sjedu koneènì a¾ ke stehnu a odhalím tak výplò kombinézy. Stejná znaèka. Nature. Materiál-starý dobrý maso. Léty provìøený. Vyvlíkám se z kombinézy jako had. U prstù a krku to jde pomalu. Tak. Povìsit. I s vlasama a ušima. Mìla bych ji vyprat, ale zítra ji zase potøebuju, to neuschne.
Zkontroluju v zrcadle stav vláken masa. Zkušenost. Dìlám to tak dennì. Nic jsem nenatrhla, nenatáhla. Není co zašívat. Dobøe to konstruktéøi vymysleli. Slo¾itý mechanismus. Òáká firma Bùh a syn prej. Nebo je to všechno Nature? Jako øíkal to òákej Darwin. Nevím. Prej to byla revoluce. Nebo evoluce. Drby asi. Prej se to kontruovalo vìky, vyzkoušeli mnoho variant pod znaèkou Primát a Homo, ne¾ vyrobili Homo sapiens. Ale zas. Bez nápadu. Miliardy homo sapiens jak pøes kopirák. Omezený výbìr. Jen dva druhy. Mu¾ a ¾ena. Na druhou stranu vzájemnì kompatibilní. Rozbíjí se to. Kdy¾ chci náhradní díly nebo opravu, musím do servisu do Motola. Šikovný kutil to ale opravuje doma.
Ale skladný to jo. To je. Nauèeným grifem vymontuju nohy z kyèle. Vtipný. Mohla bych posilovat stehno rukama a nazývat to izolovaným funkèním tréninkem.
Preciznì poskládám vnitønosti do krabièky. Teï pøijde to nejdùle¾itìjší. Srdce má zvláštní schránku. A mozek. Jednou jsem ho vyndala jako první a u¾ nebylo dál na èem dìlat. Celý se to zhroutilo. Tak¾e postupnì. Dokud mám pa¾e, pøipojuji na noc mozek a srdce do energetické sítì. Veèer jsou vybitý v¾dycky. Homo sapiens mu¾ nabíjí také náhradní díl mozku. Nìkde jsem èetla, ¾e jím i myslí.
Tak, pa¾e ven s lopatkou a klíèní kostí. A trup u¾ nechávám vcelku. Jsem líná rozebírat ¾ebra a obratle, i kdy¾ je to v návodu. Ale kdo se s tím má ráno skládat. Ještì preleštit oèi.
Kontrola. Všechno na svém místì. Kontrola v zrcadle. Vidím skrz sebe. Tomu øíkám nahá. Nic. Zbyla jen duše. Na té se originalitou nešetøilo. Prej ji nabízeli s nabitou baterkou na nekoneèno. Nevím, já jinou duši nevidìla. Ale zas mám vyzkoušený, ¾e kdy¾ se nabije mozek a srdce, duše celkem dobøe funguje. Jednou jsem mìla málo èasu na nabití mozku, a pak jsem jen èumìla. Stává se to èasto více homo sapiens - vybitý. Ba co víc. Èasto ho i doma zapomenou. Vybitý mozek i srdce je prùser. Hlavnì pro všechny kolem.
Já jsem zavislák. Na energii. Jedem v tom všichni. Jsou ale i alternativní, mobilní zdroje. Tady u¾ asi vývojáøi pøemýšleli. Ka¾dý se mù¾e dobít, kde mu to vyhovuje. Nìkdo se pøipojí na gauè, nìkdo na strom, nìkdo na kus ¾vance, nìkdo se vybíjí v posilce, aby se dobil. Spolehlivým zdrojem jsou další homo sapiens. Tady sázím na jistotu. Kdy¾ vyberu dobrý kusy. V tom u¾ jsem dobrá, ale trvalo to. A hudba. Kdy¾ se pøipojím na Lisu Gerrard, baví mì, jak se støevo bla¾enì kroutí a kù¾e èlovìèí se mìní v husí. A hory. Ideálnì s sebou vzít spolehlivý homo sapiens jako náhradní zdroj. To pak místy zaèínám i vibrovat, jak jsem nabitá.
Celá tahle konstrukce s pøíslušenstvím je ale na jedno pou¾ití. A nebýt duše, byl by to nudný kousek. Studená vìc. Kapacita baterií se stáøím sni¾uje. Zále¾í dost na údr¾bì.
Tak jen pìknì obhospodaøujme, dobíjejme, vibrujme, a» má ta duše co na sebe. Teï. Ne zítra. Zítra je pozdì.
Energie