Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ètení z Biblí kralické podle Ivana Olbrachta (2)
 
Potomci Adama a Evy
 
Starý zákon Bible kralické zapoèal, pøevyprávìn Ivanem Olbrachtem, jak jsme minule v úvodu zhlédli, stvoøením svìta a prvních lidí, Adama a Evy. Kromì jiného vybavil je Hospodin svobodnou vùlí, ale oni pod zakázaným stromem poznání selhali. Vyhnáni z ráje, zaèali zalidòovat zemi. A odtud se bratrovra¾dou odvíjí vìèný svár dobra a zla a v¾dy nová pøíle¾itost k obrodì. Z pokolení tøetího syna Adama a Evy – Enose – vzešel v øadì pokolení Methusalem a jeho vnuk Noe. To u¾ se lidé tak odvrátili od pùvodního obrazu bo¾ího, ¾e Hospodin, vida, ¾e se mu dílo nedaøí, jak mínil, smazal vše potopou svìta, uchrániv pouze spravedlivého mu¾e Noe a jeho rodinu. Ale svár dobra se zlem, moudrosti a pošetilosti, trestu a pokání, pokraèuje a¾ do našich dní. Je to na nás, to my jsme tvùrci vlastního osudu.
 
BABYLONSKÁ VÌ®. Synové Noemovi, Sem, Chám a Jafet mìli celkem šestnáct synù. Jejich potomstvo zalidnilo po potopì zemi. A byl za onìch èasù jeden jazyk, jedna øeè.

I øekli jeden druhému, ¾e by se nemìli rozptýliti po veškeré zemi a rozhodli se, vystavìt si mìsto s vì¾í, její¾ vrchol by dosahoval k nebi.
 
Hospodinu se to nelíbilo. Rozhodl se zmásti jim jazyky tak, aby jeden øeèi druhého nerozumìl.
 
Uèinil to, a kdy¾ lidé, otevírajíce ústa, na sebe mluvili, nikdo nerozumìl smyslu toho, co praví jiný. Proto pøestali stavìti mìsto a vì¾ a Bùh je jako národy rùzných jazykù rozptýlil po vší zemi. A nazváno jest místo to jménem Bábel, to jest “zmatení”.
 
ABRAHÁM pocházel z pokolení Semova a se svou ¾enou Sárou nemìli dìtí, vychovávali jen sirotka po Abrahámovu bratrovi, který se jmenoval LOT. Kdy¾ Lot dospìl a mìl u¾ svá stáda, oddìlil se od stád Abrahámových, nebo» pastva jim obìma nepostaèovala.
 
Lot si zvolil rovinu jordánskou, bral se k východu a pøebýval tam, posunuv své stany a¾ k Sodomì. Také Abrahám se hnul se svými stády a bydlil v rovinách Mamre, které le¾í pøi øece Hebronu…
 
ZKÁZA SODOMY A GOMORY. Hospodin navštívil Abraháma a svìøil mu, ¾e zahladí mìsta Sodomu a Gomoru, jsou-li høíchy jejích obyvatel opravdu tak velké, jak se mu zdá. "Abrahám se polekal. Nebo» v Sodomì bydlil Lot, synovec jeho, kterého miloval. Pøistoupil k Hospodinovi a zvolal: “Co¾ zahladíš spravedlivého s bezbo¾ným? Kdybys bez soudu usmrtil èlovìka dobrého se zlým, jaký by byl rozdíl mezi nimi? Bude-li v Sodomì padesát spravedlivých, zahubíš ji pøec, a neodpustíš pro nì celému mìstu?”
 
Abrahám tak smlouval s Hospodinem a¾ po deset lidí spravedlivých, pro nì¾ Sodomu nezahubí. Ukázalo se však, ¾e v Sodomì není ani tìch deset spravedlivých.
 
A tu dostal Lot pokyn od Hospodina, aby opustil Sodomu se svou ¾enou a obìma dcerami, aby odešli odtud a neohlí¾eli se zpìt k mìstu.
 
Nad zemí právì vycházelo slunce, kdy¾ … poèal Hospodin bíti Sodomu a Gomoru ohnivým deštìm. Lotova ¾ena, která šla za svým man¾elem, se ohlédla. A byla obrácena v solný sloup… Kdy¾ ráno Abrahám … pohledìl k Sodomì a Gomoøe a na všechnu rovinu pøed nimi, uzøel, jak ze zemì vystupuje dým jako z vápenice. Tak potrestal Bùh nepravosti tìch mìst a jen Lota, mu¾e spravedlivého, z lásky k Abrahámovi vytrhl zprostøedka zkázy.
 

IZÁK. Abrahám a Sára, kteøí nemìli vlastních dìtí, byli ji¾ velmi staøí, kdy¾ Bùh zjevil Abrahámovi, ¾e Sára pøece jen porodí syna. Tak se i stalo a chlapec dostal jméno Izák.
 
Kdy¾ dospìl Izák chlapeckého vìku, zjevil se v noci Abrahámovi Bùh a zavolal ho jménem. A Bùh k nìmu mluvil: “Vezmi Izáka, syna svého jediného, kterého miluješ, jdi s ním do zemì Mória a obìtuj ho tam v zápalnou obì» na hoøe, kterou ti uká¾i.”
 
Abrahám poslechl, hotov Izáka obìtovati.
 
Ve chvíli, kdy vzal meè a napøáhl ruku, aby syna svého zabil, zastavil ho hlas andìla Hospodinova: “Nevztahuj ruku na dítì a neubli¾uj mu. Poznal jsem, ¾e se Boha bojíš a ¾e bys pro nìho nebyl ušetøil jediného svého syna.” … Toto praví Hospodin:”®e jsi to uèinil, po¾ehnám ti a rozmno¾ím pokolení tvé jako hvìzdy nebeské a jako písek, který jest na moøském bøehu. Potomstvo tvé bude dìdiènì vládnouti branami nepøátel a v semeni tvém budou po¾ehnáni všichni národové zemì.”
 
Dospìlý Izák mìl za ¾enu Rebeku a ta mu porodila dva syny, dvojèata – prvorozeného Ezaua a druhorozeného Jákoba. Z Ezaua se stal znamenitý lovec, kde¾to mírnìjší Jákob bydlil s rodièi ve stanech a pásl stáda.
 
"Stalo se jednou, ¾e si Jákob uvaøil z èoèky jídlo. A právì v té chvíli se vrátil z lovu Ezau uøícený a všecek zemdlený. “Prosím tì,” pravil, “dej mi toho pokrmu, jsem k smrti unaven.”
 

“Prodej mi za nìj své prvorozenství!” odpovìdìl Jákob.
 
Hladový Ezau mu toto odpøísáhl a s lehkou myslí se najedl èoèky a chleba.
 
A tu Izák, ji¾ starý a slepý, se nechal ošidit Jákobem a svou ¾enou Rebekou a po¾ehnal mu, jako svému prvorozenému. Tak se Ezau stal podøízeným Jákobovi a vznikl mezi nimi svár tak velký, ¾e oba opustili dùm svého otce a odešli ka¾dý jinam.
 
Ezau se vydal smìrem k zemi egyptské, k nevlastnímu strýci Izmaelovi, kde¾to Jákob odešel k bratru své matky, k Lábanovi.
 
"Stalo se jednoho dne, kdy¾ ji¾ slunce zapadlo, ¾e se Jákob zastavil na pustém místì, aby tam pøenocoval … A mìl sen. Vidìl, jak na zemi stojí ¾ebøík, jeho¾ vrcholek dosahoval do nebe, a po tom ¾ebøíku sestupovali a vystupovali andìlé. A aj, nad Jákobem stál Hospodin. Pravil mu: “Já jsem Hospodin, Bùh Abrahámùv a Izákùv. Zemi, na které spíš, dám tobì a tvému semeni. Zùstanu s tebou, budu tì ostøíhati, kamkoli pùjdeš, a pøivedu tì zpìt do této zemì. Neopustím tì.” Jákob to místo nazval Bétel.
 
Jákob byl strýcem Lábanem vlídnì pøijat a dobøe mu slou¾il. O¾enil se s obìma jeho dcerami a ty mu porodily mnoho synù. Nejmladší z tìch synù, jeho¾ matkou byla Ráchel, dostal jméno Josef.
 
Po ètrnácti letech slu¾by u Lábana po¾ádal ho Jákob, a» ho propustí i s ¾enami a dìtmi, aby mohl odejít do své zemì. Dohodli se spolu o rozdìlení stáda, v neprospìch Jákobùv. Ale Jákob, kterému se vše daøilo, brzy svoje stáda rozmno¾il a velmi zbohatl.
 
"Tehdy se opìt ukázal Jákobovi Hospodin a øekl mu: “Já jsem onen silný Bùh, který se ti ukázal v Bételu … nyní vstaò, vyjdi z této zemì a navra» se do kraje své rodiny”.  
 
A tak Jákob se pohnul se svými stády, aby putoval dále do zemì kananejské a k otci svému Izákovi.
 
Za Jordánem však museli projíti krajem, kam se od svého strýce Izmaela pøestìhoval divoký Ezau… A svého bratra se Jákob velmi bál, nebo» vìdìl, ¾e na vylákané prvorozenství a po¾ehnání nezapomnìl ani za dvacet let.
 
A pøišlo ráno, kdy Jákob èekal na pøíchod Ezaua, který se blí¾il se ètyømi sty ozbrojenci. Ale tu Jákob vidìl, jak Ezau sesedl z velblouda a jde proti nìmu. Jen sám Ezau, mu¾ rudì srstnatý a bojovník hrozný. Rozbìhl se proti Jákobovi. Dobìhl a¾ k nìmu. Padl na Jákobovu šíji, líbal ho a rozeštkal se. Nebo» ten, který pøišel mstít starou køivdu, byl jat náhlou lítostí. A plakali oba… A oba bratøi se rozešli usmíøeni. Ezau se navracel do Seiru, Jákob s rodinou, slu¾ebníky a stády se bral k zemi kananejské, své domovinì.
 
JOSEF: Ráchel porodila Jákobovi ještì jednou … nejmladšího syna, který dostal od otce jméno Benjamin. Syny Rácheliny Josefa a Benjamina mìl Jákob rád více ne¾ ostatní své dìti. Oba rostli a prospívali.
 
Ostatní synové Jákobovi hlavnì Josefa za to nenávidìli. To dostoupilo vrcholu, kdy¾ jim Josef vyprávìl svùj sen: “Vázali jsme na poli snopy a mùj snop povstal. Zvedly se také vaše snopy, které le¾ely okolo a tomu mému se klanìly.” Jindy mìl sen doma a mluvil o nìm bratrùm a otci: „Zdálo se mi, ¾e se mi slunce, mìsíc a jedenáct hvìzd klanìlo.”
 
A tak jednou, pasouce dobytek daleko od domova, aby se Josefa zbavili, prodali ho izmaelitským kupcùm, kteøí vezli na velbloudech do Egypta vonné vìci, kadidlo a myrhu.Tam byl jako otrok prodán Putifarovi, dvoøenínu faraonovu. Slou¾il v jeho domì mnoho let a všechno co èinil, se pod jeho rukama daøilo. A¾ ho oslovila Putifarova ¾ena, aby s ní spal. Ale Josef ji odmítl a tu ona ho naøkla, ¾e on ji ¾ádal a Josef byl za to vsazen do ¾aláøe.
 
Stalo se za èas, ¾e se vrchní èíšník egyptského krále, ten, který bdìl nad faraonovými nápoji, a pán nad jeho pekaøi proti svému pánu provinili. Farao se na oba úøedníky rozhnìval a nechal je vsadit do ¾aláøní vì¾e, kde byl vìznìn také Josef. A byli tam mnoho dní.
 
Obìma se zdál sen, který jim Josef vylo¾il tak, ¾e vrchní èíšník bude tøetího dne osvobozen, kde¾to vrchní pekaø bude tøetího dne obìšen. To se také stalo.
 
Po dvou letech mìl také farao sny. Zdálo se mu o sedmi kravách tuèných a sedmi hubených, které se¾raly ty tuèné, ale samy neztloustly. Ještì se mu zdálo o sedmi klasech plných a krásných a o sedmi klasech ubohých, které pohltily ty klasy pìkné.
 
Nikdo nedokázal faraonovi tyto sny vylo¾it, a¾ si vrchní èíšník vzpomnìl na Josefa. Farao nechal ho z vìzení povolat a on pøedpovìdìl toto: Sedm krav tuèných a klasù plných jest sedm let, v nich¾ bude ve vší egyptské zemi velká hojnost. Sedm krav šeredných a klasù zvadlých jest sedm let hladu, která zhubí Egypt.
 
A doporuèil v letech hojnosti ukládati pátý díl úrody a vytvoøit tak zásoby pro léta hladu. Faraonovi se moudrý Josef tak zalíbil, ¾e ho ustanovil nejvyšším správcem celého Egypta a on skuteènì v letech pøedpovìdìného hladu zachraòoval nejen Egypt, ale celé okolí ze shromá¾dìných zásob.
 
Také v zemi kananejské, kde ¾il Jákob a jeho synové, byl hlad. A tu deset synù Jákobových vsedlo na osly a vypravili se do Egypta, kde se poklonili Josefovi, kterého nepoznali, jak to kdysi ukázal Josefùv sen o snopech. Jen nejmladší Benjamin zùstal doma s otcem Jákobem. Josef potom vzal jako rukojmí jednoho z tìch bratrù, nechal ostatním nalo¾it obilí a poruèil jim, aby se k nìmu vrátili i s nejmladším Benjaminem, jinak ¾e zadr¾eného bratra nepustí.
 
Otec Jákob se o nejmladšího Benjamina velmi bál, ale kdy¾ došly egyptské zásoby, hlad celé rodiny ho donutil, aby na druhou cestu do Egypta jel Benjamin s ostatními bratry také.
 
A tu ji¾ Josef nedokázal ovládnouti svoje pohnutí a dal se bratrùm poznat. Poslal je zpátky k otci se vzkazem: „Uèinil mì Bùh pánem všeho Egypta, pøijï ke mnì a neprodlévej! Budeš bydliti v zemi Gesen a budeš blízko mne, i ty, i synové tvoji, vnukové tvoji, stáda tvá a cokoli máš. Budu o tebe peèovati, abys snad pro hlad nezahynul ty ani dùm tvùj.”
 
Kdy¾ se všichni synové vrátili k Jákobovi, nebyl schopen uvìøit. "Kdy¾ uvidìl všechny dary, potom uvìøil. Okøál jeho duch a zaplesal radostí velikou”. “Jest ¾iv! Pùjdu a uzøím ho, prve ne¾ umru.”
 
A vypravil se do zemì egyptské se vším, co bylo jeho.
 
Všechny uvedené ilustrace vybrala Olga Janíèková
 
Olga Janíèková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky


Komentáøe
Poslední komentáø: 07.07.2016  11:26
 Datum
Jméno
Téma
 07.07.  11:26 PavelS
 07.07.  07:18 LenkaP