Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
®ivot tropí hlouposti aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (44)
I kdy¾ práce šlechtí, jak nám i našim dìtem vštìpovali do hlavy i králíci z klobouku, nevím jak pøiblí¾it naše meteorologické pracovištì, abych pøíliš nenudil? Musím peèlivì vybírat jen ty nejzajímavìjší støípky. Tøeba, ¾e v našem komoøanském zámeèku byl nìkdy za Marie Terezie dokonce uzavøen jakýsi separátní mír po nìjaké bitvì, co¾ kdesi „vyš»oural“ náš velký komoøanský polyglot, u¾ vzpomínaný V. Bìlohlávek. A dále, ¾e tam pøed námi byla v padesátých letech politická škola, a ¾e k nìmu ještì poèátkem šedesátých let minulého století vedla vlastnì jen èasto blátivá, témìø polní cesta, po jedné stranì lemovaná stromoøadím tøešní, jejich¾ plody byly docela dobré. I kdy¾ nám pod okny vedla tra» „Posázavského pacifiku“, okolí bylo krásné a klidné, zejména ve srovnání s letištìm. Šumìní Vltavy bylo za letních nocí témìø slyšet a¾ na pracovištì naší krátkodobé pøedpovìdní slu¾by a na oknech jsme kvùli komárùm museli mít rámy s kovovými sítìmi. Vzpomínám, ¾e nám jednou dopoledne v období podzimních lovù vlétl na kreslírnu ba¾ant. U Vltavy mìl náš ústav pronajatý pozemek, kde jsme brigádnicky postavili malou chatu s pøístavkem na kanoe a kajaky, vybudovali høištì na volejbal, na nìm¾ se dal hrát i tenis a u vody vybetonovali malé molo pro ty lodièky. Pozdìji tu byla i windsurfingová prkna. No a to molo vzala povodeò v roce 2002...
Høištì u Vltavy (1969)
Je a¾ s podivem, jak se mohou ty paradoxy a renoncy pracovní zamíchat s tìmi osobními a dokonce i politickými. ®ivot je prostì jeden z nejslo¾itìjších, jak øíkával asi náš nejlepší meteorolog-synoptik Honza Brádka.
Zde si dovolím jen krátce odskoèit na souèasné nejvìtší téma klimatických zmìn. Klasická klimatologie pùvodnì pouze sbírala, tøídila a statisticky zpracovávala data o poèasí a vùbec nic nepøedpovídala. A tak mo¾ná souèasní klimatologové nejsou zcela pøipraveni na ohromné lobbystické tlaky doslova ze všech stran, a je jasné, ¾e politici v tom umìjí chodit lépe ne¾ oni! Meteorologové-prognostici byli v této situaci u¾ od padesátých let minulého století, o èem¾ svìdèí pár mých krátkých, doufám ¾e zajímavých a módnì øeèeno - úsmìvných pøíbìhù z onìch let.
V šedesátých letech nebylo nejošidnìjší pøedpovídat na apríla, jak by se nìkdo mo¾ná mohl domnívat, ale na významný den o mìsíc pozdìji. Pøedpovìï poèasí na 1. máje toti¾ musela být pokud mo¾no optimistická, a tak termín zata¾eno se musel nìkdy mìnit alespoò na oblaèno a déš» bylo radno nahrazovat pøeháòkami! Pamìtníci si pak mo¾ná vzpomenou na 1. máj 1970, kdy ráno bylo kolem 0, dopoledne se vyskytovaly èetné snìhové pøeháòky a soudruh prezident Husák na tribunì nazval toto poèasí meteorologickou kontrarevolucí! No – pøe¾ili jsme to! Další má vzpomínka se týká situací, kdy se na meteorolozích chtìlo nìco, co nebylo v jejich silách. V létì v roce 1982, za ministrování soudruha Hruzíka (to byl ten, který zakázal na našich pøehradách u¾ívání motorových èlunù) bylo velké sucho, hrozila neúroda a ministerstvo mìlo rozhodnout, zda bude nutné nakoupit pšenici za valuty v Kanadì, nebo» náš velký východní „spojenec“, jako tehdy u¾ èasto, nebyl po této stránce ve formì. Opìt to pøipomínalo katastroficky suchý rok 1947, kdy jsme pomoc západu ve formì Marshallova plánu odmítli a jak to za pùl roku dopadlo, to všichni víme – vlastnì jsme se z toho nevzpamatovali dodnes! Ale zpìt k ministru Hruzíkovi.
Bylo to v dobì dovolených a pøedstavte si, ¾e nikdo z vedení ústavu nechtìl jít na ministerstvo referovat o vývoji poèasí! Nevím proè, ale odnesl jsem to já a jako dnes vidím a slyším, jak mnì námìstek naøizuje, abych se oholil a odjel „pøedpovídat“ ministrovi. Samozøejmì mìlo jít o dlouhodobou pøedpovìï, na kterou tehdejší metody nemìly a vlastnì nemají ještì ani dnes! Snad jsem to docela zvládl, Sibyla by ze mne mìla radost a ani ministr ani z ústavu mì nevyhodili. Mým nejvìtším problémem bylo odpovídat tak, aby soudruh ministr, který mnì samozøejmì tykal, nepoznal, zda já mu vykám èi tykám. Jak to dopadlo s nákupem pšenice, u¾ nevím.
A ještì jedna vzpomínka z doby, kdy poèítaèe byly v plenkách, tedy alespoò u nás. Jednou pøišel zèista-jasna po¾adavek, abychom pro OKD pøedpovídali tlak vzduchu na pøíští den, co¾ bylo samozøejmì dùle¾ité pøi sledování dùlních plynù. V souèasné dobì u¾ nám modely dovedou slušnì spoèítat pøedpovìï hlavních poèasových prvkù v síti jednotlivých bodù, ale tehdy to bylo nemo¾né. Štvalo nás, ¾e naši vedoucí nedovedli nesmyslný po¾adavek odmítnout a jako na potvoru jsem první tuto pøedpovìï „vyfasoval“ právì já. S drzostí sobì vlastní jsem na druhý den v poledne pøedpovìdìl z „hecu“ pro Ostravu tlak vzduchu 1015,5 hPa. Bral jsem v úvahu vše, co bylo mo¾né – a ono to vyšlo na desetinu pøesnì! Samozøejmì to byla naprostá náhoda a po nìkolika týdnech tento pøedèasný experiment vzal za své.
A ještì kdy¾ u¾ jsme narazili na ministry, pøeskoème do ¾havé souèasnosti a pobavme se. Jistì u¾ ka¾dý zjistil, jak se mìnil, mìní a asi i bude mìnit na pøíklad postoj k jaderné energetice podle toho, jaký ministr je v èele resortu ¾ivotního prostøedí! Èím¾ samozøejmì nechci navozovat srovnání se soudruhem Hruzíkem! Nechtìl bych pøilévat olej do ohnì ve vyhrocené debatì o globálních klimatických zmìnách a tak své vzpomínky trochu odlehèuji, a to prosím bez oxidu uhlièitého, metanu, oxidù dusíku, tì¾kých kovù a snad u¾ zapomenutých freonù a jiných známých èi neznámých škodlivin.
Pamìtníci, vzpomínejte!
