Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jsou vìci mezi nebem a zemí...


Ano, jsou vìci a situace mezi nebem a zemí, nad nimi¾ náš omezený lidský rozum zùstává stát! Tak tøeba – kdy¾ za války v roce 1943 se zastavily naše kuchyòské hodiny pøesnì v okam¾iku, kdy¾ zemøel dìda! Ovšem velmi èasto za¾ijeme situace – a» u¾ nechtìné, nebo enšpíglovsky pøipravené, které si také pamatujeme po celý ¾ivot. I kdy¾ jsou nìkteré tak øíkajíc „na hranì“, snad mi prominete, kdy¾ je tady pøipomenu...


Vezmu to pìknì popoøadì chronologicky a hned ta první situace je dokonce mo¾ná trochu za hranou! Koncem druhé svìtové války si parta našich jièínských klukù z nádra¾ního okolí jako obyèejnì hrála mezi namoøenými ¾eleznièními pra¾ci, které se sušily na pomìrnì velkém pozemku u tratì kousek od nádra¾í. Ty pra¾ce byly vyrovnány do krásných pagod a mezi nimi vyrostlo velké bludištì úzkých pravoúhlých cestièek. Ideální prostor pro naše schovávání, ale také potøebné „odskoèištì“ pro tra»ové dìlníky... A zde jsme byli jednou svìdky následujícího „zázraku“. Jeden akutnì potøebný a zpocený pracující se uvelebil v ulièce mezi pra¾ci a pøipravoval se vykonat svou velkou potøebu. Ovšem jeho enšpíglovsky naladìný kolega nelenil a pìknì opatrnì, potichouèku mu zeza rohu podstrèil pod zadek velkou lopatu – uhelku! No – slušnost mi nedovolí vylíèit další detaily, ale urèitì nikdo nikdy nevidìl tak divoký výskok s nedopnutými kalhotami, kdy¾ ten neš»astník pod sebou marnì hledal výsledek své úlevy, který se prostì mezi nebem a zemí ztratil!


A nyní dvì serioznìjší pøíhody. Mùj prastrýc Bó¾a, legionáø, který se po první svìtové válce vrátil do vlasti mezi posledními, byl jakýsi senzibil a lidový léèitel. Nevím zda to bylo tìsnì pøed druhou svìtovou válkou anebo tìsnì po ní, ale prý udr¾oval v Liberci po celý rok pøi ¾ivotì tuberkulózní mladou dívku, které lékaøi dávali jen pár týdnù ¾ivota! Pak mu to bylo zakázáno a dívka bìhem pár týdnù zemøela! A tady pøichází má vlastní zkušenost. Kdy¾ jsme byli asi v roce 1948 u strýce v Liberci pod Ještìdem na návštìvì, poøádnì mì rozbolel zub. Rodièe si vzpomnìli, ¾e Bó¾a míval lékaøské úspìchy a chtìli, aby mi bolest zahnal. No – svýma rukama i oèima to dost dlouho zkoušel, ale bez výsledku. Vysvìtlil to tím, ¾e ka¾dý nedovede s léèitelem spolupracovat, ¾e musí usilovnì chtít se bolesti zbavit. Ale mnì bylo tehdy pouze tøináct let a asi jsem se dost usilovnì nesna¾il...


O pár let pozdìji – u¾ ve Vrchlabí – jsem se málem stal velkým médiem já osobnì! To bylo tak - za dlouhých zimních veèerù jsem se scházeli v lehkoatletické klubovnì, kde jsme hráli rùzné stolní hry, napøíklad foukanou pinpongovým míèkem na stole a další. Proto¾e na horách se v¾dy daøilo rùzným historkám o médiích a podobných podivnostech, jednou na to pøišla øada i v naší „Boudì“ u Tyršova domu. Jeden z našich starších vedoucích nás zaèal „provìøovat“, zda nemáme nìjaké ty okultní schopnosti. Samozøejmì prvním provìøovaným jsem byl já a ani nevím proè... Vedoucí zmuchlal do malé kulièky kousek papíru, a ne¾ mì poslal za dveøe, øekl, ¾e bude u nìkoho uschována. A¾ mì zavolají, mìl jsem se ji pokusit najít, kdy¾ všichni budou „usilovnì“ na tu kulièku myslet. A pøedstavte, mì se to povedlo hned napoprvé! Samozøejmì jsem to chtìl provìøit a povedlo se mi to v¾dy! Všichni pøítomní zaèali obdivovat mé senzibilní schopnosti a vrchol byl, kdy¾ jsem nakonec objevil kulièku i pod èepicí na stole. Opravdu jsem si zaèínal myslet, ¾e jsem médium a kamarádi mì v tom nechali a¾ do pøíští schùzky, kdy mi prozradili jednoduchý fígl. Stejnou kulièku mìl prostì u sebe ka¾dý a jen nakonec trochu riskli tu naaran¾ovanou èepici na stole! A tak jsem byl zase normální...


A nakonec opìt jedna pøíhoda na hranì. Bylo to nìkdy na jaøe v roce 1957, kdy jsme se my - ètyøi kolejáci - rozhodli napodobit Krista a zkusili promìnit vodu na víno! Pøípravy na tuto jistì nezákonnou akci byly slo¾ité a nároèné psychicky i na „logistiku“.


Sehnali jsme nìkolik prázdných lahví s rùznými vinìtami vlašského ryzlinku, tehdy jednoho z nejbì¾nìjších našich vín, naplnili je vodou obarvenou èajem z menzy a zašpuntovali. Samoobsluhy tehdy ještì nebyly a tak jsme si vyhlédli jeden malý koloniál v Nuslích. Proto¾e se jednalo o „vinný podvod“, všichni jsme se dokonce trochu maskovali, nìkdo kloboukem, já brýlemi. Vyjeli jsme tam s falešnými „vlašáky“ ve sportovním pytli. Bylo dopoledne a plán byl následující. Nejprve pùjde do krámku jeden, to jsem byl já, koupí nìjaké rohlíky a hlavnì omrkne, zda je na regálech za pultem vlašák s odpovídající vinìtou. To vyšlo. Pak pùjdou další dva, Franta se Zdeòkem èíslo 1 a provedou akci „Kristus“. Jeden objedná láhev vlašského ryzlinku, zaplatí ji a dá do toho sportovního pytle. Pak se ten druhý zeptá, co to koupil a rozzlobí se, ¾e špatnì vybral, ¾e je lepší veltlínské zelené, které tam na regále spatøil. Ten co tak „špatnì“ vybral pak vyndá z pytle láhev se správnou vinìtou, leè s „vodoèajovou“ náplní a poprosí prodavaèe, zda by ji nevymìnil za ten „lepší“ „veltlín“. Cena byla tehdy stejná. Tak to mìlo být, leè vyskytl se problém. Prodavaè láhev zabalil do jemného papíru a náš plán byl zmaøen, nebo» naše lahve zabalené nebyly. Ti dva odešli a za rohem na schodech vedle banky jsme dumali, jak to napravit. Nakonec jsme zabalili další láhev do onoho balícího papíru a nastoupil poslední odvá¾livec, Zdenìk èíslo 2, který v tom krámku ještì nebyl. Jeho herecký výkon byl velkolepý. Objednal si vlašák, nechal si ho zabalit a dal ho do pytle. Pak se rozhlédl a „náhle“ spatøil veltlín. Zavzdychal, ¾e tuto znaèku pøehlédl a poprosil o výmìnu. Promluvil i nìco o ji¾ní Moravì a o vinném kameni, bylo to riskantní, ale vyšlo to! No – byla to spíše recese, nebo» jsme tímto podvùdkem získali tøi lahve a zaplatili dvì. Ale nejvíce jsme se pak veèer na mejdanu bavili vymýšlením, jaký osud ta naše láhev bude mít. Tøeba nìkoho rozzuøí, pùjde ji vrátit a poøádnì se pohádá s prodavaèem, nebo dokonce zhatí nìjakou dùle¾itou oslavu, napøíklad zásnuby! Jistì je tento ohavný èin dávno promlèen, ale byli jsme to dáreèkové – co? Parta jsme však byli skvìlá!


Text: Vladimír Vondráèek

Foto autor, obrázek FrK Kratochvíl

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 24.09.2015  07:58
 Datum
Jméno
Téma
 24.09.  07:58 Von
 17.09.  16:16 janina
 17.09.  16:00 Blanka K.
 17.09.  15:15 Vesuvjana díky
 17.09.  13:50 Marta U. Mezi nebem a zemí
 17.09.  11:53 petr Pìkné ètení.
 17.09.  10:20 kusan
 17.09.  04:59 Mara