Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Taková jsem byla já! (11)
Mimo školu to bylo dobrodru¾nìjší…
Kvùli zapalování lejtek nesmím zapomenout na to, ¾e jsem byla taky skautka. Zatím jen „svìtluška“, ale stálo to za to. Klubovnu jsme mìly v oslavanském zámku. Nebylo to nic nóbl, taková malá místnùstka zastrèená a¾ v rohu pod podloubím. Ona to vlastnì byla i zkouška odvahy jít na pravidelnou schùzku za tmy pøes Oslavany, pak zámeckou ulicí a kolem zdi parku zahnout do temného prùjezdu. Bylo nad síly malé holèièky pokraèovat dál podloubím, zvláštì kdy¾ se muselo projít kolem kované brány do parku, kde, jak pravila povìst, byla kdysi za ¾iva zazdìna neposlušná zamilovaná jeptiška. Tak¾e zbývající metry jsem zdolávala trapem úhlopøíèkou pøímo pøes nádvoøí. Jakmile za mnou zapadly dveøe klubovny, ocitla jsem se v ráji. Jak jinak nazvat útulnou místnost se stìnami vyzdobenými našimi výtvory, na které jsme byly patøiènì pyšné, s nástìnkou plnou zajímavostí, kdy a kde se konala nìjaká soutì¾ mezi dru¾stvy a jak dopadla, kdy a kde se bude konat další a co všechno si na ni pøipravit.
Na polièce kronika oddílu zachycující slovem, obrázkem kresleným i fotografiemi naši tábornickou èinnost, naše nedìlní výpravy do pøírody se stavìním stanù, vaøením v kotlíku a všemi bájeènými soutì¾emi a hrami.
Díky skautingu jsem se nauèila i morseovku a vázání rùzných potøebných uzlù, z nich¾ dodnes pou¾ívám pevný ambulantní. Taky rozdìlat oheò pomocí jediné sirky a bøezové kùry, která hoøí jako papír i mokrá. Pravidelnì jsme mívali spoleèné výpravy s chlapeckým oddílem a soutì¾ili jsme, kdo je v které disciplínì lepší. Vyvrcholením celoroèní èinnosti v klubovnì byl spoleèný letní tábor daleko od Oslavan nìkde v lesích. Naši dospìlí vedoucí všechno zorganizovali a nám jen zbývalo zabalit si do batohu nejdùle¾itìjší vìci jako kartáèek na zuby, mýdlo, ruèník, nìjaké trièko a trenýrky a samozøejmì plavky. Jo, taky krabièku první pomoci, kde byly tøi zápalky se škrtátkem, jehla s nití, sichrhajcka, pár knoflíkù, kousek náplasti a provázek. Pøibalili jsme ještì náèrtník, pastelky a obyèejnou tu¾ku, popøípadì kní¾ku.
Deky a celty se vezly s námi na náklaïáku, který nás dopravil tak daleko, jak to jen po lesní cestì šlo. Zbytek jsme pìknì šlapali po svých se svým batohem na zádech.
Poslední tábor, na který se pamatuji, jsme si vybudovali na louce pod hustým smrkovým lesem. Pøi troše vìtru nám vìtve škrábaly na celtu stanu, co¾ hlavnì v noci bylo strašidelné.
Kromì kuchynì a pøístøešku dost velkého na to, abychom se tam všichni vešli kolem stolu pro pøípad špatného poèasí, jsme se tu¾ili hodnì a rychle a poøádnì, aby byly do veèera zbudovány podsady pro stany (co¾ dìlali starší kluci) a na nì napnuty celty (co¾ si dìlala ka¾dá dvojice sama, aby jednak ukázala, ¾e to umí, a jednak se pak nemohla vymlouvat na nìkoho jiného).
Ka¾dý správný skautský tábor býval postaven do témìø uzavøeného kruhu, kterému vévodil sto¾ár se státní vlajkou. Ka¾dé ráno jsme ji, obleèeni do skautského kroje, vztyèovali, zpívali táborovou hymnu, podávali hlášení a vyslechli si od vedoucího dne, co budeme a¾ do veèera dìlat, kdo má v kolik hodin denní èi noèní hlídku a taky kdo pomáhá v kuchyni.
Sobectví se netrpìlo, nikoho ani nenapadlo, ¾e by si dìlal, co chtìl sám pro sebe, všude bylo plno smíchu a halasu a kamarádìní. Ka¾dý den jiný oddíl podnikal výpravu do lesa na suché døíví, na høíbky, maliny èi borùvky. Vše se dávalo do kuchynì, kde nám z tìch dobrot kuchaøky nìco uvaøily. Duši bychom dali za kynuté pìry s malinami sypané tvarohem, nebo za borùvkový koláè s drobenkou.
Tyhle zlaté èasy skonèily, kdy¾ byl po roce 1948 Junák zrušen a místo nìho byl pro dìti a mláde¾ zaveden Pionýr s èerveným šátkem na krku. I kdy¾ hodnì kopíroval z èinnosti Junáka, u¾ to nebylo „ono“.
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky