Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.

 

®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (15)


Kdo ve svém dìtství èi mládí zmìnil bydlištì a školu, ten dobøe ví, co to s chudákem puber»ákem udìlá. Jisté nepøíjemnosti èekaly i mne, proto¾e jsem z jièínského Lepaøova gymnázia pøešel nejprve na dva roky do vrchlabské Mìš»anské školy, která se právì mìnila na Základní devítiletou školu Dukelských bojovníkù. Další tøi roky jsem pro¾il na støední škole, která pøijala „hrdý“ název Gymnázium Klementa Gottwalda! Smíøit se zejména s tím druhým názvem mi dìlalo potí¾e celé tøi roky a dokonce jsme byli nuceni jet na jaøe v roce 1953 do Prahy na pohøeb tohoto „velikána“! Naštìstí jsem pøece jen usoudil, ¾e na názvu školy tolik nezále¾í a vzdìlávalo mì opìt nìkolik výborných kantorù. No a nakonec v roce 1953 se našemu roèníku pìtatøicet odvdìèil opìt soudruh ministr Zdenìk Nejedlý tím, ¾e nám zkrátil „za pochodu“ gympl o rok! To ovšem opìt pøíliš spìchám.


Ve tøetí tøídì té mìš»anky mì sice v øíjnu 1948 pøijali docela vlídnì, dá se øíci, ¾e jsem dobøe zapadl, ale pøesto jsem tu první zimu, namísto u¾ívání si krkonošských radovánek, jezdil v nedìli bruslit do Jièína. Klidnì se zde pøiznám, ¾e velkou motivací byla jedna má minulá spolu¾aèka-bruslaøka. Autobusová doprava tehdy nebyla a tak jsem musel pøi cestì vlakem dvakrát (Kunèice a Ostromìø) a nìkdy i tøikrát (Kunèice, Stará Paka a Libuò) pøestupovat. Namísto souèasné pùlhodinky autem to trvalo témìø dvì hodiny! Staøí kamarádi a samozøejmì u¾ i kamarádky prostì táhli. Nebyl jsem ale sám, kdo do Jièína èasto zají¾dìl. Snad ještì èastìji podnikala tuto vlakovou anabázi maminka, která tam navštìvovala zejména svého zubaøe, asi i gynekologa a ka¾dopádnì svou švadlenu a modistku.


Co se týèe „poèasové aklimatizace“, mìl jsem – opìt velmi paradoxnì - velké štìstí. Jestli¾e naše poslední jièínská zima byla na srá¾ky v historii mìøení tohoto dùle¾itého meteorologického prvku vùbec nejbohatší, ta první vrchlabská byla naopak do té doby nejsušší! Ano, u¾ tehdy jsme za¾ívali zajímavé kolísání klimatu, ani¾ se o tom mluvilo a psalo! Pøitom obì tato zimní období byla pomìrnì teplá, tak¾e snìhu moc nebylo. A zde se musím pøiznat k tomu, co jsem zjistil a¾ o rok pozdìji. Zásluhou nìkolika mrazivých a snìhových váleèných zim jsem sice ly¾ovat umìl – alespoò jsem si to myslel – na místní horské kluky to ale nestaèilo! Bylo to zøejmì proto, ¾e na dlouhé bìhy jsem mìl velmi malou kapacitu plic a sjezdové ly¾ovaní bylo u nás i v Krkonoších doslova v plenkách. ®ádné rolby, kra»ouèké vleky se daly spoèítat na prstech jedné ruky a myslím, ¾e si dnes u¾ nikdo nedovede pøedstavit, jak jsme si svahy sami upravovali sešlapáváním. A prosím nìkdy i špindlerovské sjezdovky! A ještì jeden paradox musím uvést – jedinou sedaèkovou lanovku ve Svatém Petru i kabinovou lanovku na Èernou horu provozovaly ÈSD a tak jsem mìl polovièní slevu! Pøesto jsme vìtšinou sjeli za den sjezdovku tak tøi krát.


Vše se však zmìnilo s pøíchodem jara. To sice pøišlo pozdìji, nì¾ jsem byl zvyklý, ale na školním høišti s míèem i pøi rùzných skocích a hodech jsem byl na koni. Noví spolu¾áci mne velmi brzy pøijali za svého, a kdy¾ se ve tøídì zakládaly kluby, stal jsem èlenem jednoho z nejpresti¾nìjších. Øíkali jsme si „Rackové“, bylo nás pìt - opìt pikantérie, tentokrát poláèkovská - a dali jsme si dokonce udìlat látkové odznaky s vyšitými jednotlivými písmeny R,A,C,E a K. Jako¾to nejmenší jsem mìl samozøejmì to K. A zde se docela hodí zaøadit pár støípkù vzpomínek cestovních.

 


Na dvou jarních autobusových školních zájezdech nás pìt Rackù v¾dy obsadilo ètyøi zadní sedadla, která jsme ubránili pøed konkurenèními ètyømi Vlky. V pùli èervna 1949 jsme byli na jednodenním výletì v Èesko – Saském Švýcarsku. Cestou jsme se stavovali i v Terezínì a má malièkost byla povìøena, aby za vybrané peníze obstarala vìnec. Sice jsem ho koupil v zahradnictví, které bylo poblí¾ nádra¾í, ale samozøejmì jsem ho ráno zapomnìl doma a bohu¾el si u¾ nepamatují, zda jsme se pro nìj vraceli nebo jsme kladení vìnce zahrnuli do lítosti... Ten zapomenutý vìnec mi ale uvízl v pamìti snad více, ne¾ projí¾ïka na lodièkách skalním mìstem u Høenska a Pravèická brána. A ta prosím asi po šedesáti letech od mé návštìvy dokonce aspirovala na jeden z dalších svìtových zázrakù pøírody!


O rok pozdìji jsme absolvovali první „dálkový“ zájezd autobusem na Slovensko, do Nízkých i Vysokých Tater, s návštìvou Demänovské i Dobšinské ledové jeskynì, kde zaèátkem èervna trénovalo nìkolik našich krasobruslaøek. Zimní stadiony s umìlým ledem bychom tehdy u nás spoèítali na prstech jedné ruky! Zatavili jsme se samozøejmì i v Bánské Bystrici a také v Pieš»anech. V tom prvním povstaleckém mìstì jsem mìl jakési krátké a nesmìlé rande se spolu¾aèkou, ke které si však na další zpáteèní cestì sedlo rackovské „Éèko“ a já ostrouhal. No - byl jsem nesmìlý, patøilo mi to!


Dále si do dnes pamatuji, jak tenkrát jeden tatínek, který s námi jel jako doprovod, doslova témìø plakal, kdy¾ vidìl, jak v Pieš»anech vytéká ta èistá minerální voda z pramenù do kanálù a pøíkopù! A pracnì shánìl nìjaké nádoby, aby si alespoò trochu té minerálky naèepoval a vzal sebou. To bylo v roce 1950 a plastové lahve ještì nebyly!


Z ménì obvyklých našich teenagrovských aktivit bych pak mohl pøipomenout dva pùlroèní kurzy. My Rackové jsme mìli takový sen, ¾e budeme o prázdninách samostatnì cestovat na kolech po vlastech èeských, a tak by bylo dobré, kdybychom se nauèili vaøit. Všichni jsme se tedy pøihlásili na kurz vaøení. Moc nás to ale nebavilo, proto¾e pro paní øeditelovou, která ten kurz vedla, byla nejdùle¾itìjší pøíprava jídelníèku a to nebylo nic pro nás. Ten velký cyklistický výlet jsme pak ale pøece jen pozdìji podnikli. Po prvním roèníku gymnázia se odstìhoval Racek s písmenem „C“ na Vysoèinu a spoleènì s lehkoatletickým oddílem jsme se za ním o prázdninách na kolech vydali. I zde mohu poslou¾it zajímavým paradoxem – stanovali jsme u rybníku Øeka!

 


Jelo nás deset, byli s námi i starší atleti, kteøí zásluhou skautingu v pøírodì vaøit umìli. Samozøejmì jsme zajeli také na známé Dáøko, ale jeho voda se nám zdála studená. A nejen zdála, ona opravdu studená byla!


A ještì jeden zajímavý kurz na té základní škole stojí za zmínku - kurz psaní na stroji. Od té doby sice vím, ¾e písmena a-s-d-f jsou na klávesnici nalevo v druhé øadì od spodu a dále v –b – n - m asi uprostøed dole, ale pøesto stále datluji dvìma, maximálnì ètyømi prsty a slùvka „jsem“ a „jsme“ se mi snad ani jednou nepodaøí napoprvé napsat správnì, nebo» je v¾dy napíši naopak! Ostatnì na rùzné zajímavé „pøesmyèky“ díky podobným pøeklepùm „jsme“ pøímo „expret“!


Vladimír Vondráèek

* * *
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.03.2015  12:40
 Datum
Jméno
Téma
 16.03.  12:40 Vendula
 15.03.  19:30 Von
 15.03.  19:11 Blanka K.
 15.03.  18:57 kusan.
 15.03.  13:21 Vesuvjana díky
 15.03.  13:20 Marta U. Øetìz
 15.03.  10:50 Von
 15.03.  10:28 Blanka B.
 15.03.  08:18 Marta U. ®ivotní parasdoxy
 15.03.  07:13 Mara
 15.03.  06:24 Bobo :-)))