Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


Kamejk - Boreèka (Borejška)

Zaèínala jak u¾ bylo uvedeno pod mlýnským kolem. Tam byla tùòka s vracákem. Skoro polovinu tvoøila dál kamenitá mìlèina. Pod naší zahrádkou zbudoval dìda døevìný jízek. Nad ním se vytvoøil „rybníèek“. Ten jsme èasto po velkých vodách hloubili. Dávali jsme tam podmìreèné ryby chycené na vodì. Vydr¾ely tam stejnì jen do následující velké vody. Hodnì èasu jsem tu strávil pøi chytání rýbat. Jízek navádìl vodu na koleèko. Bylo na spodní vodu. Dokázalo pomocí pøehození øemínku na šajbách pohánìt cirkulárku, draxl (soustruh na døevo) nebo i èerpadlo co dávalo vodu na zahrádku do døevìného bazénku. Babièce na zalévání.


Hlavnì bylo pro odpoèinek dìdy. Dával si tam v teplejší èásti roku “dvacet“ po obìdì. Nad hlavou šumìly lísky, rytmické šplouchání vody kolébalo. Pod hlavou mìl vymletý kámen z øeky. Prý tak nebolela nikdy hlava. Nepøíjemní byli v létì komáøi.


Tam jsem pochopil otázku syna, která na mne padla hodnì a hodnì dlouho po tom, co koleèko a dìda byli pouze bájné vzpomínky. Tehdá jsme se vypravili k ®elivce a klouèe šestileté proneslo. Tati a co nám ta øeka zazpívá? Vìdìl jeho pradìda ¾e voda jen nešumí ale umí i zpívat do usínání.


Stalo se, ¾e kdosi z povodí naøídil likvidaci nepovolené vodní stavby(jízku s koleèka) i nepovolený odbìr vody z øeky. S tì¾kým srdcem jsme uprostøed jízku prohrabali propust. Ale jen tak širokou, aby se dala zahradit vrší. Veèer byla past instalována. Ráno mì dìda budil ještì za šera. Dojdi pro vrš, nìco tam bude! Ze bøehu bylo slyšet odtud šplouchání. Nebylo vidìt co se chytilo, ale pohyb uvnitø byl znaèný. Prostrèil jsem prsty drátìným pletivem. Nad vodou se rozlehl bez ohledu na utajení této akce výkøik bolesti. Úlovek nebyly ryby ale dvì ondatry. Jedna z nich tvrdì zaprotestovala proti zacházení a pøesunu tak vehementnì a¾ tekla krev. Dostal jsem vynadáno a nakonec si to nadìlení musel dìda na bøeh dopravit. Nebyl by to on, aby se nìco nenabízelo.


Kdesi se k nám doneslo nìco o nutriích a jejich domácím chovu. Tady byly ondatry, na zahradì døevìný bazének dost velký, aby slou¾il tomuto úèelu. Jen bylo nutné udìlat navrch drátìný kryt pro zabránìní útìku.


S tím ale tì¾ce nesouhlasili budoucí vìzni. První prognóza babièky byla: “Ta paká¾ stejnì uteèe a ještì vo¾erou co pude“. K tomu došlo u¾ ráno. Ve spodní èásti nádr¾ky byla vykousaná díra kterou zmizeli jak bobøíci, tak i všechna voda. Uprchlíci se batolili mezi kedlubny a karfiolem. Zatím to prošlo pro zeleninu bez újmy. Napravit situaci šel dìda. Se sakem na vyndavání ryb z haltýøe mìla být bez problémù situace vyøešena. Jen¾e nebyla. Pi¾movky se rozhodly bránit svobodu i vlastním ¾ivotem. Ne¾ se dìda rozkoukal mìl pohryzeny tøi prsty na ruce. Ne jedním rafnutím. Pìknì aby si to u¾il na tøikrát. Nabyl také pøesvìdèení, ¾e kdy¾ se chlupáè rozhodne pro nìkterý prst, tak ten mù¾e být zastrèen kamkoliv, tak ten popadne. Vzpoura skonèila trestem smrti pro oba zbojníky. Jako nástroj exekuce byly pou¾ity vidle. Tìma je dìda umlátil.


Vody v Boreèce teklo podle toho, jak bylo zvednuto stavidlo. Právì pøi zavøeném byl nad rybníèkem mírný ne úplnì mìlký proudek. Za kameny se vytváøely tišinky. V nich vegetovali hrouzci. Bájeèné nástra¾ní rybky. Nebyly pøi prošití mìkké a nastra¾ené se sna¾ily poøád dostat na dno. Tak byli v neustálém pohybu.


K jejich lovu mi dìda vyrobil specielní stolièku. Døevìné sedadlo jako u lavièky na klepání kos ale na vysokých nohách s dr¾adly pro plechovku na úlovky a úlo¾ištìm prutu. To se postavilo do pøíhodného místa v proudku. Souèasnì musely být pøi ruce nìjaké drny. Nejen ¾e se nohy koupaly v proudící vodì ale drny na dno polo¾ené se obèas prošláply. To zakalilo vodu do krásného, zemitého ocasu, ve kterém hrouzci hledali pøednostnì potravu a brali jak o závod.


Èasem bla¾enosti byla obligátní letní velká voda. Na velkou øeku se nedalo v tom èase vyjet a zakotvit. Všade kolem dravý, kalný proud nesoucí kusy døeva a všeho mo¾ného. Podle toho jak rychle záplava pøišla, staèili lidé v jejím dosahu uklidit co by unesla. Nìkdy naopak zase pøinesla. Øíkalo se, ¾e co voda vzala, to zase pøinese.


Problémy byly s loïkami. Musely se povolovat øetìzy, kterými byly pøivázané. Jinak je unášené døevo nebo vlny o bøeh staèily rozmlátit. Po povodni bylo nutné vyklidit nanesené bahno. A to bývalo zpropadenì pøítulné.


Ale zpìt k Boreèce
V dobì pravidelných pøívalù velké vody v létì se rybaøilo dobøe. Ryby pøiplouvaly ke bøehùm, kde bylo spousta èervíkù a jiné ¾ou¾ele, co nestaèila utéct do bezpeèí. Na soutoku Boreèky s hlavním tokem vznikl vracák. Zprava dravý proud a z leva tišina mlýnské strouhy. Tam na splávek brala takové podoustve, jaké jsme celý rok nevidìli. S nimi i tloušti a parmy. Návnadou universální byli hnojáèci. Pøi bøehu k Hùlové zahradì pod vìtvemi lísek a vysokých topolù byla tišina. Asyl kaprù a línù všech velikostí. Jen èas od èasu se „chytaly veverky“ v pøevislé zeleni. Co bylo na obtí¾ za dobrého poèasí, stalo se u¾iteèným v pøeháòkách. Kdy¾ se povedlo pøevézt loïku tyto obtí¾e odpadaly. Jen¾e pro divokost bouøek a rychlého vzestupu hladiny se to daøilo málokdy.


V korunách vysokánských topolù vyzpìvovali sameèci ¾luv. Dìda si to pøekládal po svém jako: “Chytils Pepíku"?


Ke konci prázdnin padala z jablonì na Kozovì zahradì hezká, èervenì ¾íhaná a sladká jablíèka. Byl to však ráno závod, kdo tam na stavidle u koleèka bude døív. Jestli já nebo kachny. Ten druhý v¾dy totálnì odstrouhal.


Nabíledni byl dost èasto malér s hltavostí kachen. Staèilo nastra¾it proutek na tlouštì s ocáskem rybièky a potom pro nìjakou klukovskou dùle¾itost od nìho na chvíli odejít. Strhl se køik. Nejvìtší byl, kdy¾ se chycená kachna táhla ke bøehu. Hulákala nadávky a zdìšení na hony daleko. Vìtšinou se to doneslo k uším babièky nebo nìkteré sousedky. Odmìna jednoznaènì byla urèena. Vejlupec! Výborné bylo, kdy¾ se øvouna povedlo vèas a v tichosti pøitáhnout ke bøehu a udici mu u zobáku uøíznout. Nìkolik dnù posti¾ený ménì ¾ral ale velice brzo díky povìstnému kachnímu ¾aludku nehoda vyšumìla.


Antonín Suk

* * *
Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.02.2015  19:31
 Datum
Jméno
Téma
 16.02.  19:31 kusan
 16.02.  19:30 kusan
 16.02.  10:45 Bobo :-)))
 16.02.  10:01 Ferbl
 16.02.  08:55 Von