Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatoslav,
zítra Barbora.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti – aneb mé ¾ivotní paradoxy a rennocy (5)


O prázdninách jsme ka¾doroènì jezdili na venkov k tatínkovým pøíbuzným na Pøíbramsko a dokonce jsem tam pomáhal dosti neobratnì pøi ¾ních s povøísly a se stavìním panákù ze snopù. Dnes u¾ dìti asi ani nevìdí, o èem je øeè! Díky re¾ijním jízdenkám jsme mìli cestu prakticky zadarmo, zpoèátku jsme si nìco dokonce odvá¾eli domù na pøilepšenou, ale vozit potraviny vlakem bylo èím dál tím nebezpeènìjší.


Docela hrdý jsem ale na další „potravinovou“ vzpomínku. Asi ve tøetí tøídì dlouhodobì onemocnìla naše spolu¾aèka Jindra a pan uèitel nás po¾ádal, abychom jí nosili domù rùzné úkoly, aby nemusela tøídu opakovat. Nìkolikrát jsem byl tímto samaritánským úkolem povìøen já. Mìl jsem to k ní vlastnì nejblí¾e, její tatínek byl øeditelem mlékárny a k ní dokonce vedla z nádra¾í speciální tra»ová vleèka. A tak jsem cestu dlouhou asi pùl kilometru v¾dy absolvoval jako provazochodec po jedné kolejnici. V¾dy jsem byl pohoštìn èajíèkem a nìjakou sladkostí. To jsem ale odbìhl od svého samaritánství a stále nevíte, proè jsem byl na nì tak hrdý. Z ka¾dé návštìvy jsem si toti¾ odnášel od tatínka spolu¾aèky velmi vzácnou ètvrtku másla, která výraznì obohatila naši váleènou stravu!


Masa byl za války samozøejmì velký nedostatek, bylo na potravinové lístky a tak jsme dokonce tajnì ve sklepì chovali husu. Byla zavøená ve døevìné podsadì aby se nemohla moc hýbat a aby rychle pøibývala, krmili jsme ji šiškami ze šrotu, které se sušily v troubì a pak se namáèely do vody, aby huse dobøe klouzaly v jejím dlouhém krku. Tedy pøesnìji – krmil ji pouze tatínek, který to znal z mládí. Nikdo jiný z rodiny si to netroufl.


Váleèný jídelníèek tehdy obsahoval zejména bezmasá a vìtšinou sladká jídla – buchty, vdolky, sladké nudle, škubánky a bramborové placky, a je zøejmé, ¾e právì v této neblahé dobì se formovaly mé stravovací návyky tak, ¾e jsem spíše na buchty, ne¾ na maso! Ale nejen ¾vancem ¾iv je èlovìk a tak se podívejme na váleènou stravu duchovní.


Z kulturních akcí za války mi utkvìla v pamìti èetná „bytová“ loutková pøedstavení, která „produkovali“ rodièe hned dvou mých spolu¾ákù. Nìkdy jsme si mohli i sami zahrát a vlastnì i doma jsem mìl malé loutkové divadélko s nìkolika loutkami. Ovšem samozøejmì jednoznaènì dominovala pøedstavení jièínských ochotníkù s nezapomenutelným ¾ivoucím Kašpárkem. Na svá první setkání s další kulturou zabrousím nìkdy pozdìji.


Aèkoliv jsem to vùbec netušil, u¾ tehdy jsem zavadil o politiku. Moje generace u¾ poèátkem ètyøicátých let zaèala sbírat nemilé ¾ivotní návyky a zkušenosti - jinak mluvit doma a mezi svými známými, a jinak ve škole a na veøejnosti! Navíc – u¾ tehdy jsem nejen já, ale zejména rodièe za¾ívali strach, na pøíklad pøi poslechu londýnského BBC. Hned na zaèátku války se na naší Philipsce objevila na ladícím knoflíku cedulka s nápisem – „Pamatuj, ¾e poslech cizího rozhlasu se mù¾e trestat smrtí!“ Nepochopil jsem, proè bychom mìli poslouchat cizí rozhlasovou bednièku, kdy¾ máme svou! A ještì nìco mùj malý mozeèek nechápal. Vidìl jsem také, jak tatínek hned po 15. bøeznu 1939 schovává na dno skøínì obraz starého pána s cvikrem, knírem a bradkou, a jak mluvil s dìdou nìco o konci republiky. To divné slovo se mi líbilo, ale nemohl jsem ho správnì vyslovit a tak jsem to trénoval. Kdy¾ to tatínek uslyšel, zdìsil se a zakázal mi to!

To byl protektorát Èechy a Morava. I kdy¾ naše mìsto neza¾ilo bombardování, zejména koncem války se stále èastìji ozývaly sirény ohlašující letecký poplach. Sledovali jsme bílé pruhy, kreslené na obloze spojeneckými letadly a velmi vzácnou koøistí byly staniolové prou¾ky, které shazovala letadla, a které ztì¾ovaly jejich zamìøování. Ty prou¾ky se daly pou¾ít i na vánoèní stromek!

 


V blízkém okolí však pøece jen jednou operovali „kotláøi“, tedy anglické bitevní letouny, které napadaly nìmecké vlakové transporty. Z té doby mám ale také dvì velmi nepøíjemné vzpomínky.

Nìkdy koncem války, nevím pøesnì kdy to bylo, se na našem nákladovém nádra¾í objevil nákladní vlak s ruskými zajatci. Bylo to otøesné, v jakých hygienických podmínkách byli ti vojáci transportováni. Sna¾ili jsme se jim pomoci alespoò nìjakými potravinami, ale samozøejmì to bylo velmi nebezpeèné. Druhá vzpomínka je z druhé poloviny kvìtna 1945. Tehdy jsme jednou odpoledne zaslechli ojedinìlý výstøel, který vlastnì u¾ nemìl ¾ádné opodstatnìní. Jako malí zvìdavci jsme bì¾eli k nedalekému viaduktu a pod ním na stráni le¾el zastøelený starý šedivý èlovìk, s bílou páskou na rukávu. O nìco dále šel po silnici prùvod dalších, tentokrát nìmeckých zajatcù. Ten zastøelený u¾ nemohl a tak dostal kulku do týla. Vím, ¾e to nacisti dìlali mnohem èastìji a tak emoce byly veliké, ale pøesto…

 

Dalo by se vzpomínat dále, ale obra»me list.


Vladimír Vondráèek

***

Zobrazit všechny èlánky autora
 



Komentáøe
Poslední komentáø: 16.11.2014  09:25
 Datum
Jméno
Téma
 16.11.  09:25 Von
 15.11.  18:44 Blanka B.
 15.11.  17:16 Tonda ..............
 15.11.  14:30 ferbl
 15.11.  11:36 Vesuvanka díky
 15.11.  09:52 Milan Dubský Uznání a dík za tyto psané vzpomínky
 15.11.  06:14 LenkaP
 15.11.  05:54 Bobo :-)))