Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Síla nenávisti


Láska a nenávist. Nenávist a láska. Dva city, ka¾dý silnìjší ne¾ všechny ostatní dohromady. Nejvìtší, nejintenzivnìjší, nejdivoèejší, nejnièivìjší. Jeden od druhého se liší jako den a noc, a pøesto se tak snadno stává z lásky nenávist, stejnì jako kdy¾ slunce zapadne za obzor a krajinu pohltí tma. Láska reprezentuje tvoøivost a rùst, zatímco její zlá sestra pouze destrukci a zkázu. Všichni tou¾í milovat, kdo však nenávidìt? Láska uzdravuje, nenávist hubí. Tak protikladné a pøece si navzájem blízké jak dvojèata.


Ach, ta nenávist… Kolik bolesti, slz a utrpení u¾ ve svìtì zpùsobila? Plave víc kapek vody v oceánu, ne¾ bylo prolito krve v jejím jménu, èi naopak? Nenávist ¾ene kupøedu ve spalující touze nièit. Nièit chvilkové štìstí, dílo, èlovìka, ¾ivot, mìsta, státy, národy! Kdybychom se tázali dìjin, vystaví nám nelichotivý úèet.


Tøeba vás teï napadl Adolf Hitler. Snad ka¾dému trochu znalému historie nutnì bleskne hlavou pøi podobnì chmurném výètu ono ïáblovo jméno. Jen¾e Hitler se jeví pøíliš èernobíle. Nelze na nìm nalézt víc ne¾ onu nenávist – chorobnou, všezahrnující, sebevra¾ednou. Hitler postupem èasu zaèal nenávidìt úplnì vše – s výjimkou sebe sama. Misky vah vyrovnává fakt, ¾e i jeho nenávidí celý svìt, a do dnešních dnù pøetrvává jako nehynoucí symbol zrùdnosti, která nemá obdoby (aèkoliv by bylo minimálnì spravedlivé na stejnou roveò klást i „mu¾e z oceli“ Stalina – ¾el, dìjiny píší vítìzové).

 


Je mnohem zajímavìjší sledovat nenávist pouze jako jednu slo¾ku charakteru ne¾ jako její dominantní a jediný rys. Na koho se v takovém pøípadì zamìøit? Tøeba na Hannibala. Ale ne na Hannibala-kanibala Lectera, šíleného psychiatra ze slavné filmové série. Vra»me se proti proudu èasu ne o staletí, nýbr¾ o celá tisíciletí zpátky a navštivme ve vojenském stanu geniálního stratéga, kartaginského vojevùdce a hrdinu, zavilého protivníka Øímanù, zkrátka… mocného Hannibala Barkase!


Hitlera – kromì hrstky idiotù – nikdo neobdivuje. Oproti tomu Hannibal uchvátil nejedno srdce laika i odborného badatele. Tì¾ko kdo zpochybní nebývalý vojenský talent hranièící s genialitou. Caesar, Alexandr Makedonský, Hannibal – všechno velká jména starovìku. Pro nìkteré je dokonce právì on tím nejvìtším. A pøesto se tento èlovìk bez mrknutí oka dokázal dopouštìt èinù, pøi kterých mrazí. A mohla za nì nenávist, k ní¾ byl od mala vychováván.


Vskutku, co všechno nesvede „správná“ výchova… Celé dìtství vyrùstal ve vojenském táboøe a otec v nìm od poèátku pìstoval nenávist k Øímanùm. A zatímco se jeho vrstevníci uèili všemu mo¾nému a volný èas trávili hrami, Hannibal se uèil jedinému – nenávisti vùèi mocnému nepøíteli a bojovým taktikám, které ho srazí na kolena. Jakoby snad ani ¾ivot neskrýval jiný smysl. Dokonce musel slavnostnì pøísahat, ¾e se nikdy, ale nikdy nestane pøítelem Øíma!


Nacházíme se v situaci, kdy po tøiadvaceti letech skonèila první válka mezi Øímem a Kartágem. Na téhle válce nesla vinu rovným dílem obì mìsta – dva kohouti na jednom smetišti, to prostì nefunguje. První v srdci Apeninské boty, druhé jako severní výbì¾ek Afriky a mezi nimi Støedomoøí – kdo ho ovládne? Ve válce, je¾ zákonitì musela vypuknout, slavil vítìzství. Ovšem Kartaginci tu porá¾ku nikdy neskousli a tou¾ili po jediném – po odplatì.


A ta pøišla s Hannibalem. Toho proslavil jeho vojenský um, ale díky èemu? Pouze díky válce, kterou sám chladnokrevnì a krvavì vyprovokoval. Mìsteèko Saguntum mìlo tu smùlu, ¾e le¾elo na hranici mezi teritorii obou mìst – na øece Ebro. Ještì vìtší smùlu pøedstavovalo spojenectví s Øímem. Hannibal se rozhodl vyzkoušet bojeschopnost nepøátel. Oblehl ho s ohromnou armádou a èekal. Kdy¾ ani za osm mìsícù od potomkù Romula nepøišla ¾ádná pomoc (Øím postrádal dostateèné kapacity), mìsto bez skrupulí zmasakroval a neèinil rozdíl mezi mu¾i, ¾enami, dìtmi, starci…


Pøesto¾e mu mìsto nebylo nièím nebezpeèné a nemìlo valný význam. Mohl ho nechat ¾ít – svùj úèel splnilo. Jen¾e mìsto se provinilo tím, ¾e udr¾ovalo spojenectvím s Øímem, které Hannibal k smrti nenávidìl. A za to muselo platit…


V této chvíli se rodí nová, bezbøehá a nesmiøitelná nenávist. Vzklíèila v srdci všech Øímanù a jejím spoleèným jmenovatelem byl Hannibal, který se, øekli bychom dnes, dopustil ohavného váleèného zloèinu, ani¾ by se vùbec obtì¾oval válku vyhlásit. Pøesto ani v této chvíli vìèné mìsto nepomýšlí na konflikt. Pragmaticky ¾ádá po Kartágu jediné – vydání Hannibala. To však odmítá. A tak se otevírá opona nad druhým dìjstvím krveprolití, která se uzavøe o dlouhých sedmnáct let pozdìji definitivním pádem Kartága.

 


Zvídavého ètenáøe teï mo¾ná napadne, proè Hanibal nezaútoèil na mìsto rozkládající se na sedmi pahorcích a nesrazil ho na kolena poté, co pøekroèil Alpy? V¾dy» tolik let procházel Itálii od severu k jihu a nazpìt, drancoval a získával jedno drtivé vítìzství za druhým? V roce 211 u¾ mu na rozhodující úder jednoduše chybìly síly. Pøesto výkøik: „Hanibal ante portas!“ zasel do duší Øímanù takový strach, ¾e se s ním následnì rodilo ještì mnoho a mnoho dalších generací.


A tak tøetí punskou válku, která se snad ani nedá nazvat válkou, nevyvolalo nic jiného, ne¾ èirá nenávist k dávno pora¾enému protivníkovi. Jaké trauma asi zanechal Hannibal mezi obyvateli vìèného mìsta, kdy¾ tøeba senátor Cato konèil ka¾dou øeè obligátním: „…a krom toho soudím, ¾e Kartágo musí být znièeno!“ Trvalo pùl století, ne¾ se k tomu Øímané odhodlali. A proè? V¾dy» Kartágo pøedstavovalo u¾ pouhý stín zašlé slávy a moci. Neznamenalo hrozbu, neznamenalo vlastnì nic. Jen smutnou pøipomínku dávných èasù, symbol. A ty obèas bývají nebezpeèné… Proto nenávist nepolevila, dokud nebyli jeho obyvatelé do jednoho pobiti èi odvleèení do otroctví, mìsto do základù spáleno, trosky rozorány a do brázd nasypána sùl, místo prokleto knì¾ími na sto let a nav¾dy zapovìzeno na nìm vystavìt jakékoliv sídlo…


Toho se však Hannibal u¾ nedo¾il. Po pádu odchází do exilu, pøesto dál zùstává vìrný dìtské pøísaze a nechává se ochotnì najmout do slu¾eb ka¾dého bojujícího proti Øímanùm. A ti mu nezùstávají nic dlu¾ni a vytrvale po nìm pátrají. A kdy¾ se mu koneènì dostanou na dosah, radìji spáchá sebevra¾du, ne¾ aby jim padl do rukou.


Dìjiny punských válek jsou dìjinami nenávisti stejnì jako mnoho období pøed i po nich v naší historii. O kolik jinak by vypadal svìt, kdyby energie vìnovaná destrukci slou¾ila tvoøivému úsilí! Ale ani pøes dva tisíce let nestaèilo, aby v lidských srdcích vyhasl plamen nenávisti. Nenávisti jednoho proti druhému, nenávisti skupiny proti skupinì. Mo¾ná tomu, ¾el, ani jinak nemù¾e být. Stejnì jako existuje voda a oheò, den a noc, musí vedle sebe ¾ít i láska s nenávistí.


Tomáš Záøecký

***
Kolá¾ Stalina s Hitlerem © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora




Komentáøe
Poslední komentáø: 22.10.2014  22:11
 Datum
Jméno
Téma
 22.10.  22:11 Ivan
 22.10.  06:03 Bobo :-)))
 20.10.  17:23 ferbl
 20.10.  16:38 vladimir c.
 20.10.  16:00 Von
 20.10.  09:04 peter diky
 19.10.  08:48 Inka
 19.10.  06:54 LenkaP