Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Co a jak na podzim


®ijeme v dobì, kdy se posílají "esemesky" a "mejly", dopisy u¾ témìø ¾ádné. Proto si tìch nìkolika listù, které jsem pøed pár dny dostala, vá¾ím. Zøejmì mi je poslal podzim, i kdy¾ byly anonymní. Byly èervenozlaté, s hnìdým øapíkem, jakoby nalakované, krásné. Poš»ák „Vítr“ mi je doruèil a¾ do domu, pøímo na okenní øímsu. Vyrozumìla jsem z nich, ¾e léto, které vlastnì ani nebylo, skonèilo. Prý pøijde ještì pár babích dnù, ale nastupuje u¾ „ON“, podzim. A za ním pravdìpodobnì zima, i kdy¾ poèasí se vymklo z kloubù a meteorologové houfnì šílí. Radostná perspektiva vypadá podle mne trochu jinak, ale poøád ještì neumíme poruèit vìtru a dešti, jak jsme se kasali pøed léty. Musíme se pøizpùsobit. Tady je pár mých vzpomínek, dobrých rad i názorù, co èlovìk mù¾e od podzimu èekat.

Napøíklad prasknutý radiátor. Vstát ráno z postele a hupnout po kotníky do vody je adrenalinový zá¾itek, na který se dlouho vzpomíná. Je výhodou, kdy¾ tehdy nejsou nablízku dìti mladší patnácti let, proto¾e slova silná a nemravná pronáší tehdy obvykle i dáma, i mladší tajemník velvyslanectví. Kdy¾ se mi to stalo poprvé, byla jsem ještì nezkušená nájemnice a jaká já u¾ jsem - spíš milá, ne¾ bystrá - nepochopila jsem hned, odkud voda pochází. Napøed jsem myslela, ¾e jde o reprízu Potopy svìta. Potom jsem kontrolovala kohoutky (slepièky ne). Potom jsem zaèala hledat gumové holínky. Potom... potom pøibìhl soused, který bydlel pode mnou a vyprosil si, abych ho vytápìla. Oplatila jsem mu projev spontánním výkøikem "U¾ jenom vy jste mi tu chybìl!" A on se urazil.
Co jsem mu mìla øíct? Jmenoval se Vodièka... Pan Vodièka mne dodnes nezdraví. A já ani teï úplnì nechápu, jak se do tìch pár ¾eber radiátoru vejde víc vody ne¾ má Missisippi...
Tato banální historka místního významu mne napadla pøi zkoušce radiátorù, kterou zorganizovala správa našeho domu. Mùj radiátor prošel s vyznamenáním, sousedèin propadl ze dvou ¾eber.

Následuje podzimní zmìna jídelního lístku. V záøí obvykle mívám tì¾kou otravu ovocím a zeleninou, proto¾e se jimi krmím celé léto. Jsem bledá, nervózní, mívám vidiny uzeného s èoèkou, jitrnic a segedínského guláše. Chtìla bych se zúèastnit demonstrace proti Stranì zeleniny a ovoce, zejména proti kvìtáku, rajèatùm, meruòkám a cuketám. Bùèek na hrad! Dost bylo útlaku zelené fazulky! Konec vlády lilku! Zvláš» kdy¾ prší, ¾aludek si zaène vymýšlet. Dal by si karamelový krém s broskvemi, anebo huspeninu z vepøových no¾ièek, oušek a rypáèku… Já vím, ¾e je to strašnì nezdravé, pøímo jedovaté. Ale moc dobré! Proto¾e nemám pevný charakter, huspenina u¾ potichouèku bublá na sporáku, teï zaènu míchat karamelový krém.

Mnoho lidí propadá na podzim mánii velkých, zásadních zmìn ve svém bytì. Malují, natírají, rekonstruují, restaurují, vyhazují vìci a kupují nové, nedají bytu pokoj. Podle mne je to dùsledek deformující výchovy. Mne, napøíklad, deformovala maminka. Èásteènì domluvami, èásteènì vaøeèkou. Maminka nám toti¾ v dìtství netrpìla doma ani kousek útulné špíny, ani roztomilý nepoøádek, ba ani obleèení a obutí, malebnì rozlo¾ené po místnosti. V mládí jsem to nechápala, uklízení kradlo èas, který se dal vyu¾ít daleko pøíjemnìjším zpùsobem - ètením, volejbalem, randem (randetem?), rvaèkou s bratrem... Ale kdy¾ jsem povyrostla a zalo¾ila si vlastní domácnost, pomaminèila jsem se a zaèala si pìstovat doma øád, ladnost a krásu. Jak se tak dívám, dìti se rodí poøád stejnì nepoøádné, ale maminky jsou daleko tolerantnìjší. Taky moderní vaøeèky mají tvar mnohem ménì vhodný na výchovu. Pøed pár dny jsem byla na návštìvì u... no, to je jedno, u milých lidí. Paní domu je uèitelka a vysvìtlila mi, ¾e do výchovy dítìte je nebezpeèné zasahovat, aby se nenarušila jeho køehká psychika. Naštìstí stála na stole mísa se švestkovým koláèem, tak¾e jsem se krmila a nemusela objasòovat své stanovisko k probíranému problému. Paní, matka „tínejd¾era“, si po chvilce vzdychla, ¾e i tato metoda má své drobné obtí¾e. Proto¾e koláèe u¾ nebyly, musela jsem se zeptat, jaké a odvedla mne do pokoje svého syna. Je to milý, hezký chlapec a upøímnì se sna¾il najít ve svém pokoji ¾idli, abych se mohla posadit. Kdy¾ pøesunul nìkolik set neidentifikovatelných nelétajících pøedmìtù, podaøilo se mu to. Pøíjemnì jsme si popovídali, ale nemohla jsem odtrhnout zrak od dvou fascinujících obrovských hromad obleèení na podlaze uprostøed místnosti.

 


Potom jsem si dodala odvahy.
"Co to tu máš za kopy, Pé»o?" zeptala jsem se zlehka, abych nepopudila.
"No, jedna je èisté obleèení, druhá špinavé!" odvìtil mladý mu¾ a soucitnì na mne pohlédl.
"A která hromada je která?" chtìla jsem vìdìt. Staøí lidé jsou kolikrát divní a vyptávají se jako dìti. Jinoch se rozhodl jako Komenský pro vysvìtlení pøíkladem, uká¾kou, demonstrací.
"Toto je èisté", øekl bez zaváhání a zdvihl z první hromady trièko, které mìlo vpøedu velkou mastnou skvrnu tvaru Austrálie, velikosti dlanì…
"Ne, poèkejte, to jsem se spletl!" opravil se a z druhé hromady sebral nesmírnì špinavé d¾íny, ze kterých padaly kousky uschlého bláta.
"Toto taky nebude ono", zamumlal a ponoøil se do kup hluboko, a¾ k jejich prapodstatì.


Tato historka nemá pointu. Je mo¾né, ¾e onen Petr tam dosud sedí a zkoumá, co je co, vùbec si nevšiml, ¾e jsem odešla. Jsem opravdu ráda, ¾e mne maminka zdeformovala.

 


 

Na podzim musí dbát èlovìk víc ne¾ jindy o svoji imunitu a tedy o všechno, co patøí k jejímu zvyšování. Já si sice myslím, ¾e pohyb - napøíklad sport - je èinnost škodlivá, nepøíjemná a zbyteèná, ale nemám šanci proti zbytku svìta, který si myslí opak. Abych uklidnila svoje rozhoøèené okolí, které by chtìlo, abych vylezla na Nanga Parbat, parašutistila a tanèila salsu (proto¾e jsou senioøi, kteøí to doká¾ou), vybrala jsem se do nejbli¾šího aqua parku. Zaplatila jsem významnou èástí svého dùchodu a pøeèetla si návod na pou¾ívání plovárny. Ti lidé si vá¾nì myslí, ¾e za hodinu a deset minut se èlovìk staèí pøevléknout z civilu do plavek, osprchovat se, se, zaplavat si, znovu se osprchovat, pøevléknout do civilu a odejít?!
Nemohla jsem tomu uvìøit, ale bazén byl plný borcù, kteøí to zjevnì dokázali. Já ne. Kdy¾ jsem byla koneènì v plavkách, byl nejvyšší èas, abych se zaèala pøevlékat do civilu. Na zaplavání bych si musela zøejmì kupovat dvì hodiny vodních slastí - a jsem já Bill Gates anebo brunejský sultán? Pan Churchill mìl naprostou pravdu: "No sport!"

S podzimním chladem a vlhkem se ozývají klouby. Bolí i takové, jaké jsme na medecínì ani nebrali. Já vím, ¾e jsou i jiné zajímavé choroby, jako napøíklad nemoc z koèièího škrábnutí, tropický amok nebo choroba šílených krav. Ale mnì je moje artróza tak nìjak nejbli¾ší, ¾ijeme spolu tolik let! Zdálo by se, ¾e v dobì zázraèných chirurgických zákrokù nemù¾e být bolestivý kloub problém, ale není to tak jednoduché. Navštívila jsem ordinaci chirurga, který prý umí vymìnit kloub tak, ¾e to ani nezpozorujete - to øíkala jedna jeho bývalá pacientka a rozbìhla se tryskem za elektrièkou... Jenom¾e u mne se po vyšetøení ukázalo, ¾e tìch kloubù by bylo nutno vymìnit nejmíò dvanáct. Mnì pøišlo mdlo, ale panu primáøi se rozjasnilo oko. "Zapište se do poøadí, a» zaèneme!" vyzval mne rozjaøenì. Vypoèítala jsem si, ¾e dvanáctá operace by mne zastihla uprostøed oslavy stých narozenin a odmítla jsem. Kdo by za mne sfukoval sto svíèek na dortu? Panu primáøi to pøišlo upøímnì líto, dvanáct kloubù prý ještì jednomu èlovìku nemìnil... Tak¾e mne klouby bolí dál a vrhla jsem se na drogy: letos jsem u¾ tøikrát spolkla Ibalgin! A jeden jsem dala i kamarádce, tak¾e jsem vlastnì drogová dílerka...


Déš» a chlad nutí seniory, aby se ukryli ve svých domovech a opustili je zase a¾ na jaøe. Vede to k nadmìrnì klidnému, tichému ¾ivotu, který není zdravý. Organizmus potøebuje obèas propláchnout adrenalinem a na to je velice vhodná politická debata. Nejlepší je "in vivo", tøeba v hospodì, ale i na rodinném setkání u pøíle¾itosti køtin, na schùzce abiturientù po šedesáti letech, a nìkdy staèí na kvalitní, hutnou debatu i zastávka tramvaje. Nìkteøí lidé dávají pøednost politizování "in vitro", napíší do rozhlasu, do televize, do èasopisu. Pokud jde o mne, kdykoliv cítím, ¾e hladina mého adrenalinu klesla, vyhledám nìjakou diskusi na internetu. Jsou témata, které jsou zaruèenì bouølivìjší, ne¾ tokijská burza: homosexuálové, volba prezidenta, vojna na Ukrajinì, ministr Babiš... Zapojuji se zpoèátku zlehka, ale proud debaty mne strhává a unáší øeèištìm názorù. Zaèínám nenávidìt své protivníky, pøeji si, aby se jim zaseknul zip na kalhotách, aby našli ve svém oblíbeném lesíku jenom muchomùrky, aby se jim v poslední chvíli pøipálil guláš, který opatrnì vaøí od rána... Co to tady píšeš, nevzdìlanèe, urèitì máš jenom pár tøíd základní školy, taneèní a kurz první pomoci a dovoluješ si psát do veøejné diskuse? A vùbec, jak to, ¾e nìkdo má jiný názor, ne¾ já? Adrenalin se vyplavuje, poko¾ka prokrvuje, oko jiskøí, vrásky mizí: to je pozitivní vliv politických debat (jediný!)... Mohu doporuèit, vyzkoušeno, úèinek blahodárný, cena mírná, dìti a vojáci polovic (ale za to neruèím).


V záøí mìly svátek Marie. Kdysi jich bývalo mnohem, mnohem víc, ale ještì stále ka¾dý nìjakou Marii zná. Letos jsem dostala o tomto svátku morální ponauèení. Èekala jsem na recepci na taxík, právì kdy¾ tam zasedala "soudní stolice": ètyøi objemné, výøeèné staré paní tam hlasitì probíraly bolesti v zádech, cenu jogurtù v Lidlu a jiné problémy, hodné øešení v OSN. Do recepce pøišel mu¾, který vypadal trochu jako bezdomovec, nebo tulák,nebo rocker po koncertì. Jeho kalhoty nebyly docela èisté, na bundì mìl šmouhu, potøeboval ostøíhat a zase jednou se oholit... Paní zmlkly a zíraly na nìho. Mu¾ dr¾el v rukách kvìtináè s orchideou pod prùsvitným obalem. S nádhernou orchideou! Smetanovou, s tmavì èerveným ¾íháním, desítky kvìtù na dlouhých, zahnutých stoncích...
Mu¾ i kvìtina zmizeli ve výtahu a èlenky soudního dvora se zaèaly pøekøikovat. "Vidìla jste to, paní!" "To nìkde ukradl, øíkám vám!" "Paní, víte, jak jsou orchideje drahé?!" "Proè jste ho sem pustil?" oboøila se pøedsedkynì samozvaného senátu na recepèního.
"Klid, dámy", øekl recepèní."Ten pán sem chodí èasto, má tady matku. Nakupuje jí, uklízí... a taky jí nosí kytky. Taky èasto. A dnes jí pøišel gratulovat k svátku, ona je Marie..."
Zasedání poroty kvapem skonèilo. Její èlenky si uvìdomily rùzné naléhavé povinnosti a rozešly se. Pøijel i mùj taxík. A ještì dlouho potom jsem myslela na to, kolik dobøe obleèených a upravených mu¾ù a ¾en chodí navštìvovat rodièe èi prarodièe jenom málokdy a nikdy jim nepøinesou ani malou kytièku... Leda a¾ na høbitov...


Aèkoliv jsem to opravdu nemínila, jak vidíte, i já jsem podlehla podzimní melancholii. Èlovìk by se mìl dr¾et, nebýt baba (tak se to kdysi øíkalo, dokud ještì neplatila ¾enská rovnoprávnost). Proti plí¾ivému neznámému smutku je nejlepší nìjaká èinnost. Zkontrolujte si radiátory, pøípadnì zásoby døíví. Uvaøte si nìco hutného, silnì nezdravého a moc dobrého. Podívejte se do pokoje svých dìtí nebo vnouèat, jak to tam vypadá, ale neøeknìte ani slovo! Sportujte, doporuèuji zejména šach, dámu a sudoku... A jestli jste zapomnìli na nìjakou Maøenku, zavolejte jí nebo napište. Zaruèuji, ¾e po tìchto aktivitách budete podstatnì veselejší...


Takové mám letos podzimní zá¾itky, rady a názory...



Text: Blanka Burjanová

Ilustrace: Malování - kreslíme podzim

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 07.10.2014  09:13
 Datum
Jméno
Téma
 07.10.  09:13 Vendula
 05.10.  09:02 zdenekJ
 04.10.  12:12 Blanka B.
 04.10.  11:15 Vesuvanka díky
 04.10.  09:46 Blanka B.
 04.10.  09:40 Inka
 04.10.  09:32 Tonda Podzim.
 04.10.  08:44 Von
 04.10.  07:32 hera
 04.10.  07:15 MilunaH
 04.10.  07:14 MilunaH
 04.10.  06:47 Kvìta
 04.10.  06:14 Mara
 04.10.  06:13 KarlaA Blance
 04.10.  05:47 Bobo :-)))