Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamìtníci, vzpomínejte!


Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.


Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.


Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.


®ivot tropí hlouposti –
aneb mé ¾ivotní paradoxy a renoncy (1)


Hlouposti tropí nejen Eva v rozkošné kní¾ce Fan Vavøincové a pota¾mo Nataša Gollová v nádherné filmové komedii, ale i náš ¾ivot se nìkdy chová velmi podobnì a my sami mu v tom èasto napomáháme více, ne¾ je nìkdy zdrávo.


Aèkoliv jsem si nikdy nepsal deník èi nìjaké poznámky, pøesto má èím dál tím více dìravìjící pamì» jak¾ tak uchovala celou øadu pøíhod a ¾ivotních situací, které bych rád pøenesl na spolehlivìjší moderní pamì»ová média. Kdysi jeden moudrý èlovìk øekl, ¾e – èas je zpùsob, jakým pøíroda zajiš»uje, aby se všechno neodehrávalo najednou! Je to tak ohromující zjištìní, ¾e si vùbec netroufnu ani pomyslet, co by se stalo, kdyby to neplatilo! A tak se ponoøím do té øeky èasu a dokud mi ta potvùrka skleróza nezabrání, budu lovit ve své pamìti ty avizované ¾ivotní paradoxy a renoncy.


Urèitì budu obèas pøeskakovat v èase, proto¾e to je vlastní všem vzpomínkám a ani nevím do jaké škatulky – jestli vùbec literární - by toto mé vzpomínání šlo zaøadit. Nezávaznì bych to nazval – literatura faktù, nahlí¾ených zcela subjektivním pohledem. A tady mì napadá, zda vùbec existuje u podávání faktù nìjaká objektivita. Myslím, ¾e tì¾ko, nebo» ¾ádná myšlenka nemù¾e být zcela objektivní, proto¾e vzniká v individualitì subjektu! A jakmile je vyslovena èi napsána, pak v¾dy zále¾í nejen na úhlu pohledu autora té myšlenky, ale i na úhlu pohledu posluchaèe èi ètenáøe. To ale nìjak moc filozofuji a pøitom se jako obyèejnì naivnì domnívám, ¾e ty mé výlevy budou nìkoho zajímat. Tøeba ale nìkomu pøipomenou nìco, co sám pro¾il a snad moc neuškodí, kdy¾ osobní vzpomínky nás seniorù zùstanou zachovány tøeba jen pro naše rodinné potomky. A kdyby ani oni o nì nestáli, pak jsem alespoò strávil øadu pøíjemných chvil u klávesnice a obrazovky!

 

Ani¾ bych to tušil, celý ¾ivot jsem se pro jistotu vlastnì øídil svým heslem, které jsem hodil na papír – tedy spíše naklepal do poèítaèe - a¾ po své sedmdesátce: „Spìchej radìj pomalu, loudávej se rychle, hranatá je nìkdy koule, kulatá je krychle!“
Díky své sebestøednosti se pak navíc domnívám, a to s dostateènou jistotou, ¾e jsem svým zpùsobem výjimeèný. Napøíklad u¾ tøeba jen tím, ¾e je pravdìpodobnì jen velmi málo lidí, kteøí sotva usednou k jídlu, u¾ se tìší aby ho dojedli, proto¾e se budou moci poøádnì napít. Pitný re¾im je pitný re¾im! A dále - také asi jen málokdo sotva¾e se ráno probudí, nemù¾e se doèkat a¾ pùjde opìt spát! Ovšem teï u¾ „díky“ èerstvé rodinné zkušenosti vím, ¾e je to jeden z pøíznakù strašné Alzheimerovy choroby. To ale doufám zatím není mùj pøípad, nebo» spát se mi vlastnì moc nechtìlo snad jenom mezi mými patnácti a¾ pìtadvaceti lety. Zøejmì proto, aby mi nìco neuteklo... A ještì musím dodat, ¾e teprve v poslední dobì jsem objevil nádherný slogan neznámého autora, který mé podivnùstky opodstatòuje. Zní takto: „Tvá budoucnost závisí na tom, co si vysníš. Tak neztrácej èas a jdi spát!“

Samozøejmì se mi teï, kdy¾ mám více èasu na snìní, vybavují události významné i mo¾ná zcela zanedbatelné. Vzpomenu èasto na spoustu situací, vìcí a tvorù, a zejména na celou øadu rùzných lidí, tu všeobecnì známých, tu naopak zcela neznámých, kteøí „prošli“ mým ¾ivotem. Máte-li vá¾ení potenciální ètenáøi chu» a èas, máte pøíle¾itost si ten èas ukrátit. I kdy¾ vše co pøedlo¾ím bude opravdu pravda pravdoucí, pøipravte se na to, ¾e to obèas nemusí být zcela bezvýhradnì korektní vzpomínání.


* * *


… zde je ji¾ první vzpomínání


Musím to vzít – jak se øíká – od Adama. A tak hned prvním velkým paradoxem zcela jistì je, ¾e jsem byl svými rodièi plánován jako holèièka, nebo» jedno klukovské kvítko u¾ doma mìli. Aèkoliv to jejich plánování trvalo témìø pøesnì osm let, ukázalo se nakonec, ¾e bylo – abych byl slušný – k nièemu, tak jako vlastnì vìtšina plánù! Mému devítiletému bráškovi to prý moc nevadilo, ale rodièe asi trochu zklamáni byli. Vím to od svého dìdy. Bylo to uprostøed podzimu v roce 1935 v Èeském ráji, v Jièínì.


Nyní se nejprve pokusím ctìné ètenáøstvo alespoò letmo seznámit se svým rodištìm, kterým je brána do pøekrásného Èeského ráje – mìsto Jièín. Na obrázku vidíte jedno z nehezèích námìstí s podloubím v Èechách, dominantu mìsta – Valdickou bránu, témìø 2 km dlouhou ètyøøadou lipovou alej, kterou zalo¾il Albrecht z Valdštejna, a která konèí v Libosadu pod místním „Øípem“ – èedièovým kopcem Zebínem. Mimochodem – v dubnu 1949 zde bì¾el na mistrovství republiky v pøespolním bìhu i èerstvý olympijský vítìz Emil Zátopek. Mistrovství republiky v pøespolním bìhu - Bìh lipami a dvakrát kolem Zebína - v celkové délce 12 km vyhrál, i kdy¾ si zabìhl témìø 1 km! Samozøejmì jsem získal jeho podpis, který by dnes mìl jistì velkou cenu a samozøejmì jsem ho bìhem svého curriculum vitae ztratil.

 


Tak – a nyní opravdu musím zaèít od Adama, tedy pøesnìji – od svého prenatálního stavu. Poèat jsem byl z jedné spermie sedmatøicetiletého výpravèího vlakù ÈSD a jednoho vajíèka jednatøicetileté uèitelky koncem teplotnì i srá¾kovì prùmìrného ledna roku 1935. Jako plod i jako embryo jsem se vyvíjel normálnì, nebo» pro maminèino bøíško to nebyla premiéra. Jak u¾ víte, byl jsem plánován jako holèièka, nebo» u¾ témìø devìt let si u¾íval krásy svìta mùj bratøíèek. Svìtlo svìta jsem pak spatøil uprostøed teplotnì prùmìrného, ale velmi deštivého øíjna – pochopitelnì ve stejném roce.

 


To, ¾e jsem ten svìt pøi prvních pohledech vidìl díky optice oèí obrácenì, jsem se dozvìdìl a¾ mnohem pozdìji, a dokonce mi bylo øeèeno, ¾e to tehdy vùbec nevadilo, nebo» jediným mým zájmem byly maminèiny prsy a ty jsem prý nacházel bez problémù. Bohu¾el jsem se zøejmì mateøského mléka naba¾il natolik, ¾e sotva¾e jsem byl od prsù odstaven, mléko pro mne jako nápoj pøestalo existovat. Jinak jsem prý údajnì ihned umìl slušnì køièet, papat, spát a vymìšovat, a to v uvedeném poøadí. A kdy¾ se nyní ohlédnu zpìt, tak musím øíci, ¾e mi tyhle èinnosti pak docela šly po celý mùj další ¾ivot, jako kojenci, batoleti, hošíèkovi, klukovi, chlapci, mladíkovi, ¾enáèovi, otci, a zatím ještì i jako dìdovi a dùchodci! Pravda - teï v souèasné dobì a¾ na èinnost poslední – zejména straší pánové jistì vìdí, o èem je øeè!


Vladimír Vondráèek

* * *

Zobrazit všechny èlánky autora



Komentáøe
Poslední komentáø: 17.09.2014  12:51
 Datum
Jméno
Téma
 17.09.  12:51 Von
 14.09.  23:52 milokoc
 12.09.  14:20 Vesuvanka díky :-)))
 12.09.  10:48 ferbl
 12.09.  10:26 Karla I.
 12.09.  07:54 Tonda ®ivotozpovìï
 12.09.  06:13 Bobo :-)))
 11.09.  19:55 Blanka B.
 11.09.  12:06 Vendula
 11.09.  08:45 hera