Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Cecílie,
zítra Klement.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RODIÈ V SÍTI


Dle statistiky z èervence 2011 ¾ije na svìtì pøes 6 miliard lidí. Nejlidnatìjší zemí svìta je stále Èína, následovaná Indií. S obrovským odstupem pak USA.


Ka¾dý rok se poèet obyvatel naší planety Zemì zvýší o zhruba 80 milionù. K prosté obnovì populace je pøitom tøeba, aby na jednu ¾enu pøipadlo 2,1 dítìte. V celosvìtovém mìøítku sice tento ukazatel èiní 2,7, existují však obrovské regionální rozdíly. Nejhùøe je na tom východní Evropa, kde na 1 ¾enu pøipadá 1,4 dítìte, v ÈR dokonce 1,2. Celkovì je z tohoto hlediska ÈR na 81. místì. Mù¾e nás tìšit, ¾e máme jedenáctou nejni¾ší kojeneckou úmrtnost na svìtì. Bez pøílivu cizincù by však naše republika, která postupnì stárne, mohla zaèít vymírat u¾ od tohoto roku. Potud statistika.


Podobnou zveøejnily i nìkteré další státy. Skoro to vypadá, ¾e èím vyspìlejší zemì, tím ménì dìtí. A èím lépe si stojíme ekonomicky, tím více zva¾ujeme.


Nabízí se øada otázek jako právì tøeba:


Dìlají dìti èlovìka š»astným?
A jestli¾e ano, tak trvale, nebo to jsou jen krátkodobé èi dokonce pøechodné a prchavé okam¾iky? Èeho pøinášejí rodièùm víc – starostí nebo štìstí?

Nic neprodìlalo v posledních letech tolik zmìn, jako právì názory na rodinu. S úpadkem nábo¾enského cítìní pøestalo být dítì samozøejmostí. Dnes jsme u¾ tak daleko, ¾e si ka¾dá ¾ena vyhrazuje za samozøejmé rozhodnout, zda chce darovat nový ¾ivot èi nikoli. Zda chce obìtovat svá nejlepší léta, mládí a postavu, volný èas, nervy, kariéru, peníze a ¾ivotní standart. Èím více a déle o tom pøemýšlíme, tím je rozhodnutí t쾚í.

Dnešní ¾eny dìti èasto nechtìjí. Podle nìmecké statistiky dává jen ka¾dá sedmá ¾ena pøednost dítìti pøed kariérou. Pøesto všechny na otázku, zda dìlá mateøství ¾enu š»astnou, dávají sic váhavou, ale nakonec pøece jen kladnou odpovìï. Znamená to snad, ¾e odmítáme dìti z egoismu? ®e jsme tak sobeètí, ¾e pøesto¾e si uvìdomujeme, oè pøicházíme, volíme radìji to jisté – jistý klid a jistou, zabìhnutou pohodu ?

Nebo se obáváme zodpovìdnosti v dnešním - všechno jiné ne¾ bezpeèném svìtì?


Snad u¾ ta naše holka zase neèeká? To jí pìt dìtí nestaèí? - šeptnu na nádra¾í rozhoøèenì mu¾i a kradmo se podívám po dceøi, zda se nemýlím. Byli jsme pryè sotva dva mìsíce, je opravdu mo¾né, aby se za tu krátkou dobu tak zakulatila? No ovšem, její postavì teenagera se daøí nìjaké to kilo navíc snadno schovat.


Jenka (35) stojí proti mnì s vítìznì rozzáøenýma oèima, jako by mi èetla myšlenky, ale to u¾ se svi¾nì shýbne pro kufr a trochu kolébavì vykroèí k autu... U¾írá mì to celou cestu k domovu. Tak pìkná holka a takhle se vydávat a obìtovat! Hledám stopy únavy a vysílení v její tváøi. Pátrám bedlivì ve vrstvièkách èasu, ale nakonec si musím pøiznat, ¾e ta bláznivá holka vypadá vesele a nadmíru spokojenì. ®e doslova pøekypuje zdravím a pohodou. Dìlá mateøství ¾enu š»astnou? A jak dlouho?


Jako matka mohu dosvìdèit, ¾e není vìtší štìstí, ne¾ dr¾et bezmocný, drobný (a uøvaný) uzlíèek v náruèí. Vidìt ho vyrùstat, chytat do náruèe jeho první nemotorné krùèky, pøedávat mu své teplo, pocit jistoty a bezpeèí, hledat svoje a partnerovy rysy v jeho tváøi... Ale jak dlouho tohle nebetyèné štìstí vytrvá? Do školy? Nebo jen první dva tøi roky? Na druhé stranì nic není víc znièující, ne¾ vidìt uslzené oèi rozpálené horeèkou. Víc nervující, ne¾ probdít s uøvaným dìckem noc. Vidìt a slyšet je trojèit a vyvádìt, vztekat se a mlátit hraèkami.


Pøibude-li k prvnímu dítìti druhé, pak ještì krotit sourozenecké hádky, vidìt, jak se tato dvì nì¾ná stvoøení mlátí po hlavì xylofonkem, na který se pøedtím to starší bezvýslednì pokoušelo vy»ukat Ovèáky ètveráky. Nemluvì o dohadování o penìzích, které jsou jednou z nejèastìjších man¾elských nedorozumìní.


“Vy u¾ se nemáte rádi?“ slyším v duchu svou dcerku po jedné z takových roztr¾ek. Èeho se týkala, mi dávno vypadlo z pamìti, úzkost v drobné dìtské tváøi tam uvízla asi nadosmrti.


Vychovávat dospívající sleènu èi junáka v pubertì také není právì jednoduché, mo¾ná je to dokonce nejt쾚í z etap, kterými rodièe i dítì ve vývoji prochází. Nejpozdìji tehdy musíme uznat, ¾e nám naše ratolest nepatøí. ®e má svùj vlastní ¾ivot, svoje problémy a sny, do kterých mù¾eme jen z povzdálí nahlédnout a pokusit se je usmìròovat. Ve chvíli, kdy se osamostatní a odejde z domova, kdy si najde partnera a zalo¾í vlastní rodinu, se nám však zdánlivì nesmyslnì vrací do duše pocit klidu a pohody, spokojenosti, ¾e jsme dokázali vychovat samostatného, správného èlovìka.


Tak jak je to, dìlají nás dìti š»astné, anebo ne?


A jestli¾e ano, proè je dnes tolik párù bezdìtných? Jak moc je na vinì ekonomická situace? Proè tolik váhají a tak dlouho se rozhodují, kdy a zda vùbec si dítì poøídit? Otázka se zdá slo¾itìjší, ne¾ to na první pohled vypadá. Jinak na ni odpoví bezdìtné páry a jinak rodièe. Mo¾ná se shodnou nìkde na pùli cesty. Na nìèem jako „Jistì¾e ano, ale ne v¾dycky a rozhodnì ne poøád...“ Jednoznaèná odpovìï prostì neexistuje.

 

- Podívej se na nì, - øekne v tu chvíli se smíchem Jenka a pohledem plným hrdosti uká¾e na nejmenší dvì ratolesti, které mezi dveømi zápasí s kufrem. Na šíøku to nejde, na délku chybí dohoda, kdo má strkat a kdo táhnout. Láska a štìstí ve tváøi dcery jsou k nepøehlédnutí. Co vidím já, jsou odøené a omlácené rohy kufru a ucho, které to u¾ dlouho nevydr¾í.


- Kde je vlastnì Honza? Nebylo by pøi tvém stavu moudøejší, aby pro nás na nádra¾í pøijel sám? -


- Tìhotenství není nemoc, maminko, a Honza si pøibral nìjakou práci navíc...


Aha, tady to máme! Otázku, zda tohle dítì „nad plán“ není nìjak na škodu rodinnému rozpoètu, si u¾ radìji nechám pro sebe.

Statistiky øíkají, ¾e jiný pohled na to, zda dìti patøí k plnohodnotnému ¾ivotu, mají ¾eny a jiný mu¾i. Jsou to prý pøedevším oni, kteøí se obávají o ¾ivotní standard, o to, zda se udr¾í na ji¾ dosa¾eném spoleèenském ¾ebøíèku. Zda jejich první místo hlavy rodiny nebude potomkem ohro¾eno... Staèí se podívat na seznam vìcí, které bude nutno poøídit, a chu» k rodièovství je pryè. Snad napøesrok, zatím se to prostì stále nìjak nehodí... A to vìtšina potenciálních otcù nemá ani pøedstavu o výdajích, které pøibudou léty, školou, zájmovými krou¾ky, kurzy.


Tak¾e: Vyplatí se nám tahle investice, nebo ne?


- Myslela jsem, ¾e budou levnìjší, - povzdychne do úvah Jenka, kdy¾ zakopne o boxerské rukavice a tenisové pálky v pøedsíni. Ètyøletá Lajla a o dva roky mladší Dany mì zatím táhnou do sklepa ukázat nový pingpongový stùl.

- Honzíkovi nìkdo na høišti ukradl úplnì nové kolo, - slyším shora Jenku vìcnì, zatímco urychlenì staví na plotnu „prádelní kotel“, ten bude na špagety.

- V ¾ivotì jsem nepotøebovala tak veliké hrnce, - zareaguju nesmyslnì.

- Mám ještì vìtší, - záøí Jenka, pyšná, co toho ti její cvalíci snìdí, a hned pokraèuje: - Pavlík bude potøebovat vlastní poèítaè a Klárka musí dostat koneènì mobil, kdy¾ se vrací z hudebky skoro u¾ za tmy... -


No vidíš, tak bylo ti to zapotøebí? Koneènì sis mohla malinko oddychnout a místo toho tohle..., zabublá ve mnì znovu pùvodní obava. Na to, abych ji vyslovila nahlas, nemám èas. Rozrazí se dveøe a dovnitø vletí nejdøíve taška, za ní pytlík se cvièkami a...

Ale to u¾ se Jenka, bøíško nebøíško, sklání a¾ do podøepu a chytá do náruèe šestiletého Honzíka.

- Mamince se tolik stýskalo! Jsi mùj rytíø! Podívej se, maminko, jak veliký je to mu¾ský! - Také Dany a Lajla zatou¾í vybrat si svùj podíl a Jenèina náruè se zdá široká a bez hranic.


Intenzita okam¾iku mi vhání slzy do oèí. Pøi pohledu na Jenku ovìšenou dìtmi, ztrácí i ten nejvìtší pesimista pochyby o tom, ¾e právì tohle jsou ty drobné okam¾iky, které dìlají ¾ivot plný a š»astný a jsou tak silné, ¾e vyrovnají všechno to negativní, co rodièovství pøináší. ®e èlovìka dìlá nejvíce š»astným, kdy¾ mù¾e milovat a dávat, a od toho jsou tady dìti. ®e prostì dìti k ¾ivotu patøí, ¾e nás obohacují a umocòují naše pocity. ®e bez nich by ¾ivot nebyl tím, èím je.


Blanka Kubešová

* * *

Zobrazit všechny èlánky autorky

 




Komentáøe
Poslední komentáø: 20.02.2014  09:55
 Datum
Jméno
Téma
 20.02.  09:55 Blanka K.
 20.02.  09:52 Zdenìk C.
 19.02.  23:41 Jaroslava Pechová
 19.02.  22:17 Pepa
 19.02.  16:48 B Paní Hildì
 19.02.  16:39 Oldøich
 19.02.  15:20 Hilda
 19.02.  11:09 Inka
 19.02.  10:18 Blanka B.
 19.02.  09:16 Milan Dubský Analyza odpovídající realitì
 19.02.  09:13 Von
 19.02.  08:15 LenkaP
 19.02.  07:57 Kristýna
 19.02.  07:11 Janka
 19.02.  02:32 Láïa K.