Mezinárodní výstava akvarelů Marie Nostitzové
pokračuje na zámku v Hořovicích

V prostorách hořovického zámku (okr. Beroun) probíhá do 31. října 2013 mezinárodní výstava Marie Nostitzová, akvarel jako svědek, představující výběr unikátních akvarelů z let 1925–1975. Díla zapůjčená do České republiky ze soukromých sbírek z Francie, Itálie, Německa a Rakouska, shlédlo do dnešních dnů více než tisíc návštěvníků. Nebývalý zájem o výstavu se projevil i v prodeji stejnojmenné publikace, která poprvé v historii přiblížuje malířčin život. Je rozebrána více než třetina z celkového nákladu.

„Jsem velmi ráda, že se výstavu podařilo uskutečnit. Má teta Marie Nostitzová je v Čechách známá jen díky osmi akvarelům, na nichž zachytila interiéry zámků v Hořovicích a Horšovském Týně, nic se však nevědělo o její další tvorbě,“ říká malířčina neteř Mathilda Nostitzová, známá mecenáška a patronka zrakově postižených, která projekt iniciovala, a dodává: „Chtěla jsem vzdát hold dílu své tety a jsem ráda, že ruku k dílu přiložilo několik mých přátel, kteří výstavu zorganizovali v Hořovicích. Tam má teta působila ve 40. letech 20. století.“

Kurátorem výstavy a autorem publikace se stal Jan Štěpánek, doktorand Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze. Komisařkou celého projektu je významná galeristka Renata Hochelber, známá svými výstavami o Le Corbusierovi a Miloši Reindlovi na Pražském hradě. Ti rozčlenili publikaci i expozici v Hořovicích do tematických celků nazvaných Dokument, Krajina, Portrét a Žánr, reprezentujících základní pilíře tvorby Marie Nostitzové.

V první části nazvané Dokument se představí díla přibližující podobu zámeckých interiérů z 1. pol. 20. století. „Ta byla tehdejší společností velmi vyhledávaná. Marie Nostitzová tak získávala lukrativní zakázky od řady šlechtických rodů.“ Říká kurátor výstavy Jan Štěpánek, a doplňuje: „Je zajímavé, že některé z nich hrály významnou roli coby předlohy při obnově zámeckých instalací. Dělo se tak zejména v Hořovicích, kde bylo podle akvarelů z let 1942–1944 obnoveno hned šest zámeckých pokojů. I to byl důvod uspořádat výstavu právě tam.“

V části nazvané Krajina, se lze seznámit s náměty, jež měla Marie Nostitzová nejraději. Mezi exponáty na výstavě dominuje především pohled z brány lichtenštejnského zámku Hollenegg, který byl do Čech zapůjčen až z Francie, od potomků rodiny Liechtensteinů.

Většina malířů tíhnoucích k přírodním a architektonickým motivům nepatřila k těm, jež by hledala své uplatnění v portrétní tvorbě. Zachycení charakteru lidských tváří totiž vyžaduje jiný přístup autora k námětu. Svůj prostor nalezl také Portrét, dosvědčující výjimečné nadání Marie Nostitzové i v této oblasti.

Poslední oblast nazvaná Žánr poodkrývá každodenní život šlechty. Skrze pohledy na rodinné sešlosti, psaní domácích úkolů, nebo hry malých aristokratů, mají návštěvníci výjimečnou možnost seznámit se s každodenní rutinou rodiny Nostitz-Rienecků z Plané u Mariánských Lázní v období První republiky, druhé světové války a následné emigrace.

 
Česko-německá publikace, která poprvé v historii přibližuje malířčin život, ale i dosud málo známá díla z Mexika nebo Rakouska, je v současné době z jedné třetiny rozebrána. Na velkém prodejním úspěchu má zásluhu Grafické studio Machart a zejména Ester Havlová, laureátka Czech Grand Design 2010 a spoluautorka řady publikací o umění a architektuře, která nafotila většinu akvarelů. Výtěžek z prodeje publikace je navíc na přání paní Mathildy Nostitzové určen na pomoc slabozrakým a postiženým.

Výstava pořádaná Mathildou Nostitzovou a zámkem Hořovice, bude veřejnosti přístupná do 31. října 2013. Akvarely na výstavu zapůjčili mimo jiné Diana Sternbergová z Častolovic, František Kinský z Kostelce nad Orlicí, nebo rakouská větev rodiny Liechtensteinů.

* * *

Marie Nostitzová (celým jménem Marie hraběnka Nostitz-Rieneck) se narodila v roce 1902 na zámku v Rokytnici v Orlických horách, jako druhé ze sedmi dětí Josefa hraběte Nostitz-Rieneck a Rosy, rozené princezny z Lobkowicz. Ve svých dvaceti osmi letech byla přijata na Vídeňskou dívčí akademii, kde studovala kresbu a malbu u prof. Adalberta Seligmanna. Díky vysoce kvalitním malbám interiérů získávala během 1. poloviny 20. století řadu dobře placených zakázek od mnoha šlechtických rodů v Evropě. Po dokončení školy se v roce 1938 zúčastnila Velké německé výstavy v Mnichově. V roce 1948, po nucené emigraci do Rakouska, žila a pracovala ve Vídni. Své stáří prožila ve Štýrském Hradci, kde v roce 1980 zemřela. Její dílo, spadající především do techniky akvarelu, se dodnes nachází v řadě soukromých sbírek v Evropě. Po druhé světové válce se dostalo např. až do dalekého Mexika.

Olga Szymanská
Jan Štěpánek