Co nového v zoo

Ostravská zoologická zahrada obohatila svou kolekci vzácných madagaskarských lemurů o další druh – lemura mongoze. Je to v pořadí již devátý druh lemura a v České republice je k vidění zatím pouze v Ostravě.

Stejně jako ostatním druhům lemurů i lemuru mongozovi hrozí ve volné přírodě vyhubení. V Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako zranitelný druh (Vulnerable) a jeho počty stále klesají. Největší hrozbou pro něj je ztráta přirozeného prostředí v důsledku zabírání ploch pro zemědělskou půdu, vypalování a vytváření pastvin pro dobytek, produkci dřevěného uhlí a lov pro potravu.

Lemuři mongozi nejsou vzácní jen ve volné přírodě, ale také v lidské péči. Na celém světě je chována necelá stovka zvířat, přičemž v Evropě je to okolo 50ti jedinců. Navíc v populaci převládají samečci, takže odchov mláďat není vůbec jednoduchý. V letech 2006 až 2010 se v Evropě nepodařilo odchovat jediné mládě, v loňském roce pouhá dvě mláďata ve dvou britských zoologických zahradách. Přitom udržení životaschopné populace v lidské péči je velmi žádoucí vzhledem ke klesajícím počtům těchto zvířat v jejich původní domovině. Chov v lidské péči tak bude mít stále větší význam a nakonec se může stát poslední možností, jak tento druh lemura uchovat pro další generace.

„Velmi si proto ceníme, že jsme se mohli stát dalšími chovateli tak vzácného zvířete, a věříme, že se nám v budoucnu podaří odchovat mláďata tak, jak tomu bylo i u jiných podobně vzácných lemurů, např. lemurů Sclaterových,“ říká Petr Čolas, ředitel zoo. V současné době jsou v ostravské zoo k vidění dva pětiletí samečkové, kteří se narodili ve francouzské Zoo Besancon. Naším cílem bude samozřejmě získat i samičky a vytvořit nové chovné páry.

Lemur mongoz (Eulemur mongoz) je středně velký druh lemura. Dosahuje hmotnosti okolo 1–1,4 kg. Původním místem výskytu je pouze Madagaskar, kde obývá tropický suchý opadavý les na severozápadě ostrova. Mimo Madagaskar byl člověkem dovezen na ostrovy Comoro. V jejich potravě převládá ovoce, v období dešťů ji doplňují květy a nektar, jsou to tedy také významní opylovači. Během období sucha se živí i listím. Příležitostně pojídají brouky, housenky a hmyz. Mongozi žijí v malých rodinných skupinách, které tvoří monogamní rodičovský pár spolu s jedním až třemi ještě závislými potomky. Mezi samcem a samicí je poměrně nápadná pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus). Samec má líce, bradu, čelo, záda a límec rezavě hnědé, u samice líce a bradu utváří krémově šedý límec, který souvisle navazuje na hrdlo a spodní část těla.

Štětkoun africký

Kolekce zvířat v ostravské zoologické zahradě se rozrostla o nového obyvatele, kterým je pestře zbarvené prasátko štětkoun africký. Je to sameček a jmenuje se Tarzan.

Sedmiletý Tarzan k nám přicestoval z polské Zoo Łódz 12. května. Návštěvníci jej mohou prozatím vidět v pavilonu Tanganika, v jeho zadní dosud nezrekonstruované části. Sameček zde nezůstane sám, v brzké době by se měl dočkat i nové partnerky. V budoucnu se pak tato atraktivní zvířata přestěhují do Pavilonu evoluce, kde svůj domov najde rovněž skupina šimpanzů nebo vzácní kočkodani Dianini.

Štětkoun africký (Potamochoerus porcus) je nejpestřeji zbarvené prase a má poměrně hustou hnědočervenou srst, úzký bílý pás uprostřed hřbetu a protáhlé ušní boltce zakončené štětkou delších chlupů (odtud jeho název). Patří mezi rychlé běžce a také dobré plavce. Žije v rovníkové Africe od Senegalu až po Kongo. Obývá různé typy vlhkých lesů od mořského pobřeží po vysokohorské polohy kolem 4000 m n. m. Živí se podzemními i nadzemními částmi rostlin, ovocem i živočišnou potravou (plazy, ptačími vejci a mláďaty). Za potravou vychází převážně v noci. Žije v malých skupinách vedených dospělým samcem. Výrůstky na hlavě slouží samcům v době námluv jako nárazníky při vzájemných potyčkách. Samice rodí po 120-127 dnech březosti 1-8 mláďat do hnízd z travin, které sama vybudovala. Některými africkými kmeny bývá štětkoun pro svůj zjev a vlastnosti označován jako „král lesa“.

Plameňáci

K záplavě letošních mláďat, která jsou k vidění v ostravské zoologické zahradě, přibyla mláďata plameňáků kubánských. Byť jejich letošní hnízdění poznamenala velmi nepříjemná dramatická událost, doufáme, že zkušené páry i tentokrát svou rodičovskou úlohu zvládnou dobře. Do dnešního dne jsou na světě dva malí plameňáci a měli by přibýt ještě další.
V době, kdy ptáci seděli na hnízdech a inkubovali vejce, přišel jednoho pozdního večera prudký poryv větru, který v podmáčené půdě vyvrátil statnou vrbu rostoucí přímo ve výběhu plameňáků. Padající strom naštěstí nezasáhl hnízdiště, nicméně plameňáky natolik vyděsil, že všichni se z hnízd poplašeně zvedli a uchýlili se do bezpečí vnitřního pavilonu. Pracovníci zoo s obavami o snůšku vejce z hnízd posbírali a ještě v noci umístili do umělé líhně, aby nebyl narušen proces inkubace a mláďata uvnitř nezahynula. Namísto nich položili do hnízd podkladky, doufajíce v návrat plameňáků. Velkou úlevou bylo, když následujícího rána plameňáci opravdu opět na hnízda zasedli a pokračovali v péči o snůšku. V průběhu dne, kdy jsme se ujistili, že jsou ptáci po nenadálém nočním vyrušení opět klidní a plně zaujati hnízdními aktivitami, byla jim do hnízd vrácena i jejich vejce. První mládě pak přišlo na svět v pátek 6. července.

I v životě čerstvě vylíhnutých plameňáků se občas odehraje malé drama. Ve stáří asi pěti dnů se už odvažují opustit hnízdo a vydávají se na obhlídku jeho okolí. Hnízda plameňáků však mají tvar poměrně strmých komolých kuželů, vysokých zhruba 30-40 cm, takže malé mládě se z něj při své neobratnosti může doslova skutálet. Krkolomně vypadající pád však mládě ustojí bez úhony.

Návštěvníci zoo mohou nové přírůstky pozorovat ve výběhu v bezprostřední blízkosti vstupu do zoo. Jsou pokryta šedobílým prachovým peřím a na rozdíl od dospělých mají rovný zobáček. Intenzivní oranžovorůžové zbarvení získají až v průběhu druhého roku života. Zbarvení plameňáků je způsobeno oranžovo-červenými barvivy (karotenoidy) obsaženými v potravě plameňáků, která se ukládají do peří. První měsíce krmí rodiče své potomky speciálním rosolovitým výměškem ze zažívacího ústrojí. Poté začínají mladí plameňáci přijímat potravu dospělých, kterou tvoří drobní korýši, řasy a plankton.

Plameňáci kubánští (Phoenicopterus ruber) obývají mělká jezera a laguny souostroví Velkých Antil (Kuba, Bahamy, Hispaniola), poloostrova Yucatan a severu Jižní Ameriky. Prozatím nepatří k ohroženým druhům, ale jejich přirozené prostředí se zmenšuje v důsledku průmyslové těžby soli.

Mandril (Mandrillus sphinx)

Dalším mládětem v ostravské zoo je sameček mandrila, který se narodil 27. června. Návštěvníci jej mají možnost vidět v pavilonu opic.

Matkou malého samečka je sedmiletá samice Jarmilka, která se stala mámou vůbec poprvé. A dokonce dvojnásobnou! Jarmilka porodila dvojčata, která jsou u mandrila velkou vzácností. Vzhledem k tomu ale, že neměla žádné předchozí zkušenosti s odchovem mláďat, ani neměla příležitost pozorovat odchov u jiné samice, zvládla nakonec péči pouze o jednoho svého potomka – samečka. Druhé mládě – samička – uhynulo den po porodu. Tak jako u většiny ohrožených druhů i v tomto případě je při odchovu mláďat v lidské péči jakýkoli nepřirozený zásah ze strany člověka vyloučený. I přesto považujeme tento odchov za mimořádný úspěch a pro samici znamená získání velmi cenných zkušeností do budoucna. Věříme, že v případě opakovaného porodu dvojčat by již zvládla péči o obě mláďata.

Mandril (Mandrillus sphinx) patří k nejpestřeji zbarveným primátům. Řadí se do skupiny pralesních paviánů, kteří se vyznačují kratičkým ocáskem. Obývá západní část Afriky od jižního Kamerunu na jih po Gabun. Žije v malých rodinných skupinách v deštných pralesích, kde se zdržuje hlavně na zemi. Na stromy vylézá v noci nebo v případě nebezpečí. Mezi pohlavími existuje výrazná pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus). Samec může být více než dvakrát mohutnější než samice, dosahuje hmotnosti okolo 30 kg, samice asi 10 kg. Má také mnohem barevnější srst a mohutné špičáky podobné špičákům šelem. V některých zemích je mandril hojně loven pro maso. V Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako zranitelný druh (Vulnerable). Je ohrožen také ztrátou přirozeného prostředí.

Šárka Kalousková

Foto: Pavel Vlček

Komentované krmení v Zoo Ostrava

Návštěvníci si mohou zpestřit prohlídku ostravské zoologické zahrady komentovaným krmením vybraných druhů zvířat doprovázené povídáním jejich ošetřovatelů. Lidé tak mohou pozorovat zvířata mnohdy z bezprostřední blízkosti a zároveň se dozvědět zajímavosti o jejich chovu v zoo i aktuální situaci ve volné přírodě, která není mnohdy nijak příznivá. Pro mnohé ve volné přírodě ohrožené druhy se tak chov v lidské péči, potažmo v zoologických zahradách může stát poslední možností, jak tato zvířata uchovat pro další generace.

Komentované krmení probíhá až do konce srpna každý den. Počet „komentovaně“ krmených zvířat se bude postupně doplňovat i o další druhy, jako jsou levharti, papoušci či sloni.

Časový harmonogram komentovaného krmení v Zoo Ostrava:

9:30 pandy
10:15 vydry (v expozici Čitván)
10:30 medvědi a hulmani (v expozici Čitván)
12:30 hroši (v pavilonu Tanganika)
13:00 šimpanzi (v pavilonu opic)
13:30 žralůčci (v pavilonu Papua)
14:45 medvědi a hulmani (v expozici Čitván)