Na cestách

Když jsem po dlouhé době, kdy jsem bojoval se zákeřnou nemocí, (díky Bohu a také zdejším lékařům jsem opět celkem zdráv) zavítal na stránky Seniortipu, nalezl jsem reprinty některých mých starších vyprávění. Nedalo mi to, abych se nepodíval do svého archivu, který mimo jiné mezitím obohatili také někteří čtenáři mých pozorování, za což jim děkuji. Ono se vlastně v mých článcích nejedná jenom o značkách, ale také o různá pozorování cestou.

Vše by se dalo rozdělit na zákazy, výstrahy a varování, i když je mnohdy těžko rozlišit kam kterou značku zařadit. Tak třeba na převozu z Cherbourgu najdete na všech lodích dost rozvernou značku, která upozorňuje na to, co je na lodi zakázáno. V Německu na ostrově Rujána( Rügen) je podobná značka, která zakazuje zcela konkrétní činnost. Jednomu Švédovi došla asi trpělivost a před svojí garáží, která zřejmě sloužila jako WC, nechal zhotovit značku, která tuto činnost zakazuje a varuje před následky. Jak tak pozoruji, dostal jsem se v úvodu, které vypadá dosti nevhodně jako začátek, (tedy k tématu mého vyprávění), ale když už jsem se dotkl tohoto problému, nedá mi to, a ještě něco přidám. Tuto značku jsem dostal od jednoho příznivce z Čech, ale bohužel nevím, kde se nachází. Zde se nejedná o zákaz, ale je to jenom vážné varování.

Teď už nevím, kde v Tyrolech jsem viděl následující značku, ale protože jsem nepotřeboval tuto nabídku využít, nevím dodnes, co se na WC fotografuje. Snad ne použivatel.? Při příští dovolené to zkontroluji.

Ještě jeden snímek, ke kterému musím přidat zajímavou historku. Kazachstán je dnes rychle se rozvíjející samostatný stát, kde propukla stavební horečka a hlavní město Astana ztrácí orientální ráz a do nebe se tyčí mrakodrapy. Jeden kazašský milionář dokonce založil cyklistickou stáj (Roman Kreuziger je jedním ze závodníků), která dosti neúspěšně bojuje na Tour de France. Ale zpátky k věci, jsou tam také veřejné záchodky, které byly několik dní označeny názornými tabulemi. Všechno by bylo v pořádku, ale to by nesmělo být v zemi, kde je skoro 70% obyvatelstva muslimů a k tomu ještě sunnitů. Ti se rozzlobili a přinutili presidenta Nazarbajeva Surritiho aby přikázal cedule odstranit, neboť tyto muslimy pohoršují.

Ale teď abych raději pokračoval dále. Existují značky, které nic nezakazují, ale doporučují, popřípadě varují. Těch je spousta a i zde jsou některé, které jsou originální a někdy i vtipné. Slovensko, nepochybně krásná zem, Tatry jsou pohádkové a najednou najde člověk trochu podivnou značku, která upozorňuje na drzé kozy? Je to zajímavé, existují značky, které varují před krokodýly, hrochy, zlými psy, ale před kozami? Ono Slovensko má stejně svůj půvab, viděl někdo z vás na Slovensku žraloka? A přesto existuje jedna značka někde u Dunaje, která na toto nebezpečí upozorňuje. Tak teda opatrně.

V Holandsku máme také různé značky, třeba tu s hluchou kočkou, která tak bídně zahynula. Upozorňuje se tu na kachny s káčaty (byla také v jednom mém vyprávění), ale že by existovala značka upozorňující na létající roháče je jistě pro mnohé, zrovna tak jako pro mne, novum. A přesto existuje v jižním Limburgu v jednom lese, kde se roháči zjara vyskytují a hledají vhodnou družku. Bohužel snímek není kvalitní, stáhl jsem jej z jednoho přírodovědeckého časopisu. Roháč je ono divné stvořeníčko nahoře v tom varovném trojúhelníku. A nápis dole upozorňuje: Pas op vliegende hert, což znamená: Pozor, létající brouci roháči. V jedné vesnici kdesi na severu Německa si zřejmě sousedi udělali legraci z jednoho sedláka a zhotovili značku, která před ním varuje. Musí to být proslulý výrobce karambolů.

Mám dojem, že by se dalo ze sbírky dopravních značek udělat velice zajímavé vyprávění a možná, že by to byla i dobrá inspirace pro film, například by se automobilista dostal do země, kde je spousta značek, které by vůbec nedokázal rozluštit. U mnohých řidičů to bývá jen problém neznalosti cizích jazyků, setkáváme se s tím dost často. Nedaleko nás v Roermondu opravovali silnici a již na výjezdu z dálnice bylo upozornění, aby řidiči vypnuli navigační systém. Bylo to v několika řečech, ale bohužel většinou dálkoví šoféři z východní Evropy nevěděli, o co jde a jeli klidně dál a byli pak překvapeni, když skončili ve výkopu. Museli je vytahovat a nakonec stál u výjezdu policista a pantomimou se pokoušel vysvětlit nešťastníkům, že se musí vydat jinou cestou.

To následující značka je jasná. Rád bych viděl divochy, kteří by jeli rychleji než oněch 40km. Jednu zajímavou značku je možné najít u hřbitova v Žitavě (Zittau) ve východním Německu. Lze přivolat o pomoc. Nevím ovšem, jestli pomáhá i nebožtíkům. Vidím, že jsem psal trochu chaoticky, omlouvám se, příště se budu snažit psát trochu souvisleji.

K. A. Pokorný, Nizozemí