První schovávaná na Zemi
Já to nevymyslela, ale líbilo se mi to a myslím, že to sem patří.

Když si Nuda už po třetí zívla, navrhlo Bláznovství, jako vždy velmi vtipné, toto:
Zahrajme si na schovávanou!

Intrika jen pozdvihla obočí, ale Zvědavost se neudržela a zeptala se: schovávaná, a to je co?

To je hra - odpovědělo Bláznovství - já si schovám svou tvář a začnu počítat od jedné do sta. Mezitím se vy všichni schováte. Až dopočítám, půjdu vás hledat a koho prvního najdu, zaujme mé místo a hra tak bude pokračovat.

Nadšení a Euforie tancovaly radostí. Radost tak vyskakovala, že udělala poslední krok k tomu, aby přesvědčila Váhavost a dokonce i Lhostejnost, kterou obvykle nic nezajímalo, aby se přidaly.

Ale ne všichni se chtěli zúčastnit:
Pravda upřednostňovala názor, že se nemá proč skrývat. Vždyť nakonec je i tak vždy odhalena. Pýcha si myslela, že je to hloupá hra (ale ve skutečnosti byla jen naštvaná, že s tímto nápadem nepřišla sama), Zbabělost nechtěla riskovat.

Jedna, dvě, tři... Bláznovství začalo počítat...
První se schovala Lenivost, která jako vždy lehla za první kámen, který byl na blízku. Víra vystoupila nahoru na nebe, Žárlivost se schovala ve stínu Vítězství, kterému se podařilo vlastní silou přistát v koruně nejvyššího stromu.
Velkorysost se téměř nedokázala schovat, protože si myslela, že každé místo, které našla, by bylo vhodné jako úkryt pro některého z jejích přátel.
Křišťálově čisté jezero.....ideální pro Krásu
Trhlinka - díra ve stromě.....ideální pro Strach
Let motýla....nejlepší pro Smyslnost
Náraz větru....vynikající pro Svobodu

A tak se Velkorysost nakonec ukryla v jednom paprsku Slunce.
Naproti tomu Egoizmus si našel úkryt velmi rychle - to místo bylo slunečné vzdušné a pěkné .... ale jen pro něj samotného. Lež se schovala na dně moře (ale ve skutečnosti se schovala za duhu). Vášeň a Touha se schovaly na dno sopky. Zapomnětlivost zapomněla, kam se to vlastně schovala, ale to není tak důležité.

Když Bláznovství napočítalo 999, zůstala už jen Láska. Ta jediná, která si ještě nenašla skrýš. Všechna místa se zdála být obsazená.... až uviděla růžový keř a rozhodla se, že se schová v jeho květech.
Sto... napočítalo Bláznovství a začalo všechny hledat:

První byla odhalena Lenivost, která byla jen 3 kroky od prvního kamene. Potom bylo slyšet jak Víra diskutuje s Bohem v nebi o náboženství. Vášeň a Touhu bylo slyšet jak vibrují na dně sopky. V nestřeženém okamžiku byla nalezena i Žárlivost a samozřejmě tím i Vítězství. Egoizmus nebylo vůbec třeba hledat, úplně sám vyšel ze své skrýše. Bláznovství po dlouhém pobíhání našlo i Žízeň jak se blíží k jezeru a tam odhalili i Krásu. S Váhavostí to bylo ještě jednodušší, seděla na plotě a neuměla se rozhodnout na které straně plotu se schová.

A tak Bláznovství v pohodě našlo jednoho po druhém:
Talent... za čerstvou trávou,
Strach... v tmavé díře,
Lež.... za duhou (nebo vlastně na dně moře...),
Zapomnětlivost... která už zapomněla, že se hraje na schovávanou.

Jen Láska se nikde neukazovala.
Bláznovství ji hledalo za každým stromem, v každém potoku této planety, na každém kopci a když už to chtělo vzdát, uvidělo Růžový keř. Jak se tak k němu přibližovalo, zachytilo o větvičku, a v tom zaslechlo bolestivý výkřik.

To trny vypíchly Lásce oči! Bláznovství bylo bezmocné a nevědělo jak by mohlo svůj čin odčinit. Plakalo, omlouvalo se a slíbilo Lásce, že se stane jejím průvodcem.
Od toho času, od doby, kdy se poprvé hrála na Zemi schovávaná je:

Láska slepá a provází jí Bláznovství!

Lenka Látalová