Bylo mi asi dvanáct rokù, ¾il jsem v rodinì venkovského uèitele, jeho¾ koèovný uèitelský ¾ivot zaèal v Šardicích na Moravském Slovácku a skonèil v obci Hovìzí na Valašsku. Bylo to skromné ¾ití; na maso se mohlo jednou týdnì v pátek do Masny Prcín.
Napøed šel ve ètyøi ráno dr¾et frontu starší bratr, vystøídala ho moje sestra a po ní, tìsnì pøed sedmou nastoupila máma, aby mohla koupit, co øezník nabídl plus pár kilo bùèku.
Maso pøivá¾eli soudruzi v pátek zámìrnì, jeliko¾ to celé køes»anské Hovìzí dr¾elo pùst a bylo jasné, ¾e se po týdenním odøíkání neudr¾í a zhøeší, co¾ si spoluobèané s rudými kní¾kami pøáli ze všeho nejvíc.
®ili jsme skromnì, ale š»astnì. Jako Diogenés v sudu. Ka¾dý den k veèeru jsem chodil ke Kašparùm do Hoøanska na èerstvì podojené mléko od straèeny Barèe. A ¾e to bylo mléko husté, jak pravá smetana. Ne ta dnešní.
Nosil jsem ho v konvici a u¾ se tìšil, a¾ bude v kameòáku na sedmém schodu ve sklepì chladnout a já se budu tajnì vkrádat, abych si prstem nabral co nejvíc té smetanové pochoutky.
Jednou jsem se však zatoulal na fotbalové høištì hovìzské horské ligy. Lítal jsem tam za mièudou i s konví v ruce; nemohl jsem ji postavit, jeliko¾ jsem vìdìl, ¾e nesmím vylít ani kapku toho vzácného moku.
Kdy¾ jsem asi po hodinì pobíhání zpozoroval, ¾e v konvici to u¾ nešplouchá, ale podivnì buší. Otevøel jsem ji a k mé hrùze spatøil nìco dìsivého - na dnì konve nebylo mléko, ale hrudky másla, které se stloukly pøi mém støeèkování.
Byl to doma poprask. Ne, ¾e by nebylo máslo potøebné, ale mléko bylo nadevše. Prostì univerzální nápoj k peèeným bramborùm, do buchet èi jen na bílou kávu a pro mého tenkrát ještì dalšího mròavého brášku.
Táta mi vyhuboval, co se do mì vešlo a od té doby ve mnì zùstal divnì nepøátelský vztah k máslu. Odmítal jsem ho dlouhá léta z pomsty konzumovat a tedy jsem ani neregistroval jeho ceny.
A¾ vèera jsem zjistil, ¾e za posledních dvacet let kilo másla v èeských obchodech podra¾ilo o stovky procent. V roce 1989 stálo kilo v prùmìru ètyøicet korun. Nyní stojí 110 korun.
Údaje Èeského statistického úøadu øíkají, ¾e v letech 1980 a¾ 1989 byla cena másla jednotná - kilo za 40 korun. Cena v roce 1989 odpovídala tì¾ce dotovanému zemìdìlství, nikoliv skuteèné výrobní cenì.
Kdy¾ se v Rakousku i u nás vylévaly z protestu proti jeho nízkým výkupním cenám hektolitry mléka do ¾ump a krmily se jím telata, vzpomnìl jsem si na straèenu Barèu od Kašparù z Hoøanska... S lítostí a nostalgií jsem pomyslel na zlé doby, které však byly š»astné, proto¾e neznaly plýtvání a nièení Bo¾ího daru...
Alespoò u nás na Hovìzí, kde dnes proto mají mnozí na svých hlavách máslo a¾ tøikrát t쾚í ne¾ kdysi...
Bylo mi asi dvanáct rokù, ¾il jsem v rodinì venkovského uèitele, jeho¾ koèovný uèitelský ¾ivot zaèal v Šardicích na Moravském Slovácku a skonèil v obci Hovìzí na Valašsku. Bylo to skromné ¾ití; na maso se mohlo jednou týdnì v pátek do Masny Prcín.