Pøed èasem jsem se dal do popisování neobvyklých cest. Man¾elka mi øíká, ¾e je to vlastnì takové nakukování pod suknì. Proè tedy ne. Pánové netìšte se, taková krajina je cudná i pod tìmi suknìmi, a my bychom se tam mìli chovat vskutku decentnì. Naposled jsem psal o Kopicovì statku. Dneska se podíváme ještì dál od slavnostního hávu Èeského ráje. Pokud se podíváte na mapu, je jasné, ¾e takové hlavní trasy jsou soubì¾né se silnicemi Turnov - Jièín a Mnichovo Hradištì – Jièín. Prostì všechny cesty vedou do Jièína. Jsou ale také silnièky a cesty, které se motají mezi nimi. Jedna taková je z Turnova na Všeò a má hlavní smìr na Sobotku. Kousek za Turnovem je odboèka do leva na Vyskeø. To je ten vysoký kopec s kaplièkou. Také se tam dostaneme. Zatím na vrcholku stoupání je po pravé stranì na louce vyje¾dìný plac a dá se tam zaparkovat. Vlevo jsou Bo¾í muka se sochou sv. Anny. Od toho to tam má také název. Zaparkuj a jdi, nebo pokraèuj ve strkání kola po asfaltové silnièce vzhùru k lesu. Kdy¾ jsme tam s Vìrou šli naposledy, pod lesem se pásla srna. Vìra jako zuøivá fotografka jí pronásledovala po louce a srna pózovala jako manekýna. To jen tak na okraj.
V lese koneènì narazíme na turistickou znaèku. ®lutou. Trochu vlhká cesta vpravo od asfaltu vás dovede na okraj lesa nad okolní krajinu. Najednou máte pøed sebou celkový pohled na Turnovsko, v dálce se tøpytí Ještìd, vlevo pak pøi dobré viditelnosti si mù¾ete prohlédnout Bezdìz a další kopce èeského støedohoøí. U stoleèku si mù¾ete odpoèinout a pak se pokraèuje podél okraje skal smìrem k hradišti Kozlovy. Skalní bludiš»átko, zbytky obydlí tesaných ve skále, a prolézaèky jako vymyšlené pro dìti. Pokud se tam vyskytnete ve vhodný èas, mù¾ete potkat rùzné pøíšerky a bubáky, kteøí bafají na smìjící se dìti. Nebo skupinku skautù a nebo trampù. V prvém pøípadì se jedná o pohádkový les, který poøádá škola ve Všeni na den dìtí a ostatní je zcela nepravidelné. Jednou mì tam dokonce z rozjímání vyrušil øinkot meèù. Mezi skalami táboøila parta šermíøù. Je zase zajímavé, ¾e tam málokdy najdu památky po rádoby turistech. Asi si vybírám místa kde je opravdu slyšet jen èeština a lidí tam potkáš opravdu jen málo.
Proto¾e je takové povídání moc suché a nemá ka¾dý mo¾nost se vydat po mých stopách, budu se sna¾it doplòovat tyto cesty fotkami ve Fotogalerii. Úmyslnì nezabøedávám do popisu historie navštívených míst. Za prvé, jedná se v¾dy o kvantum informací, které nám stejnì v hlavì dlouho nevydr¾í a pak nevíme kam které jméno a datum patøí. Uznávám, ¾e jsou lidé, kteøí tyto informace potøebují k ¾ivotu. Já k nim skuteènì nepatøím. Kdy¾ si lehnu do trávy, nikdy nezkoumám který druh kvìteny jsem zalehl a jak se jmenoval ten co postavil ten hrad. Stejnì tam nepolo¾il kámen na kámen, tak co? Je zajímavìjší si sám vymyslet dìj a postavy v daném prostoru. Zkuste si to.
A¾ se vrátíte na silnici, mù¾ete jí pøekroèit a pokraèovat a¾ na Valdštejn, nebo staèí se sklouznout z kopeèka, a tam vás uvítá hospoda a pokraèování silnice. Kdy¾ zastavíte u høbitova, tak jste pod Kopicovým statkem. Tam jsou právì nástupy do údolíèek, které smìøují na procházkovou stezku po vrcholu skal. Pozor, to nejsou znaèené cesty, ale o to zajímavìjší pohledy. Pro kolaøe, pokud nejsou velmi zdatní je další cesta pouze do kraje. My ostatní se pustíme do kopce, a¾ pøijedeme na Vyskeø. Vyskeø má tøi zajímavosti. Nádherný kamenný kostel z velké dálky viditelný, kopec s kaplièkou, krásným rozhledem a pak, nikdy neøíkejte na Vyskeøi. Domorodci se ohradí, ¾e se øíká na Vyskøi. Na kopec vede, nádhernì udr¾ovaná køí¾ová cesta. Pokud se tam dostanete v podveèer, uvidíte nádhernì modelovanou krajinu kolem.
Doufám, ¾e jsem vás protáhl cestou necestou, a pokud vás z toho bolí nohy, promiòte. Já se stejnì nepolepším a pøíštì vás vytáhnu na ještì hezèí trasy.
