18.7.1886 se narodil Karel Wagner, zemřel 25.1.1963, byl to malíř - krajinář. Studoval na ukrajinské akademii v Praze a v krajinářské škole profesora Zahela, kde strávil dva roky svého uměleckého vzdělání. Po absolvování těchto studií se začal věnovat výhradně malířství. Jeho umělecká kariéra byla poznamenána ranou zkušeností z I. světové války, kde byl v roce 1915 raněn. Po návratu se plně věnoval malířství, přičemž se zaměřil především na krajinu Vysočiny. Karel Wagner se proslavil svými krajinářskými obrazy, ve kterých se snažil zachytit krásu a atmosféru tohoto regionu. Jeho život je úzce spjat s obcí Kameničky, oblíbeným místem nejvýznačnějších českých krajinářů, kde od roku 1942 dlouhá léta žil a hlavně tvořil.

17.7. 1828 v Praze se narodil Quido Mánes, zemřel 5.8. 1880. rovněž v Praze.
Byl to český malíř a ilustrátor, člen významné umělecké rodiny Mánesů. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1838-1851. Po studiích se stal známým svou tvorbou žánrových obrazů, přičemž se zaměřoval především na realistické zobrazení každodenního života, jak pražské buržoazie, tak venkovských scenérií. K jeho oblíbeným námětům patřily i portréty, zejména děti, které se vyznačovaly jemností a citlivostí. V roce 1865 vytvořil významnou sérii ilustrací k dílu Don Quijote od Cervantese.

Quido Mánes byl nejen vynikající malíř, ale také ilustrátor a spolupracoval s mnoha významnými českými autory své doby. Ve své tvorbě přispěl k rozvoji české ilustrace a jeho obrazy byly součástí mnoha veřejných sbírek. Měl velký vliv na české malířství 19. století, zejména díky svému uměleckému odkazu a práci v oblasti žánrové malby, kterou obohatil o detailní postřehy každodenního života.

5.7. 1808 se narodil Hynek Jakub Heger, zemřel 11.5. 1854 ve Vídni. Byl to Česko - rakouský těsnopisec, autor první české těsnopisné soustavy. Pocházel z chudého prostředí, přesto vystudoval práva. Cesty ho zavedly do Vídně, pracoval u trestního soudu, později i v advokátních kancelářích. Začal se zajímat o těsnopis a jako nejvhodnější z několika možností vybral roku 1839 soustavu německého vynálezce F. X. Gabelsbergera

V roce 1843 získává císařské povolení přednášet těsnopis na vídeňské polytechnice a je jmenován mimořádným profesorem těsnopisu. O rok později se vydává do Prahy, aby kouzlem těsnopisu očaroval i svou domovinu.

Je pověřen založit stenografickou kancelář rakouského parlamentu a za pár let nasbírané zkušenosti. Český těsnopis se však i v jeho podání stále musí potýkat s přílišnou vazbou na Gabelsbergerův německý systém. Jakkoli měl Heger velký podíl na rozšíření těsnopisných znalostí v Čechách, jím navržená soustava neměla dlouhého trvání.

30.6. 1950 zemřel Václav Jícha, narozený 23.11. 1874. Byl to moravský malíř a pedagog. Vystudoval měšťanku v Novém Městě na Moravě a Učitelský ústav v Brně. Od roku 1899 vyučoval ve Strážnici, ředitel měšťanských škol, náměstek starosty. Věnoval se kresbě a krajinomalbě.

Václav Jícha byl členem Umělecké besedy v Praze, spolku výtvarníků Mánes a zakládajícím členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Svá díla vystavoval od roku 1902 a v roce 1910 zaujal odbornou i širokou veřejnost výstavou osmdesáti akvarelů v pražském Topičově salónu. Ve své tvorbě se věnoval převážně krajinomalbě, tedy zachycování přírodních scenérií i mizejícího rázu moravského venkova. S láskou maloval motivy z Českomoravské vysočiny a Slovácka za použití barevných tužek, tuší a pastelů, které často kombinoval, ovšem nejvíce proslul svými osobitými akvarely. Je pokládán za jednoho z nejlepších moravských akvarelistů před první světovou válkou.

Václav Neubert se narodil v roce 1852 v Nové Vsi u Kolína a zemřel 13. dubna 1936 v Praze. Byl to český knihkupec, tiskař a nakladatel. Byl majitel grafických závodů, které vznikly v roce 1877 na Smíchově, když jakožto knihkupec získal tiskařskou licenci. Od roku 1921 podnik fungoval pod jménem V. Neubert a synové a Václav Neubert jej vedl se svými syny Oldřichem, Miroslavem, Václavem a Karlem.
Václav Neubert vystudoval gymnázium a poté se vyučil knihkupcem a absolvoval jednoroční kurz ve Skřivanově obchodní škole v Praze. V budově Občanské záložny začal na ručním rychlolisu sám s pomocí manželky tisknout učebnice a drobné knihy, zabýval se též korekturami a nakladatelskými a distribučními záležitostmi. V roce 1902 se přestěhoval do nových moderních tiskáren v dnešní Grafické ulici na Smíchově (tehdy v Kobrově ulici), kde roku 1903 otevřel oddělení světlotisku a zinkografie a výrazně rozšířil sortiment. Tiskl i atlasy, různé obaly, prospekty, cenné papíry a ceniny.
Neubertovy závody patřily v Československu ke špičce a získaly si pověst i v zahraničí, zejména ve výrobě světlotisku, hlubotisku a zinkografie. Vydávaly náročná kartografická díla a atlasy a vedle toho také populární časopis Pestrý týden. Firma fungovala až do roku 1948, kdy byla znárodněna. Václav Neubert patřil k předním pražským tiskařům a nakladatelům první poloviny 20. století.

15.6. 1834 ve Zdíkově se narodil Jan Nepomuk Woldřich, zemřel 3.2.1906 v Praze. Byl to český geolog, paleontolog, amatérský archeolog, učitel. Studoval gymnázium v Českých Budějovicích a přírodní vědy na universitě vídeňské. Během svého života publikoval řadu odborných prací z paleontologie, geologie, prehistorie a antropologie. Věnoval se výzkumu nalezišť zejména v jižních Čechách, ale i v Rakousku. Zasloužil se také o vznik české geologické terminologie

12. 6. 1943 v Olomouci se narodil Aleš Lamr, zemřel 16.2.2024 v Praze. Byl to český malíř, sochař a grafik, významný představitel postmoderního a abstraktního umění.

Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se zaměřil na monumentální a užitou malbu. Lamrova tvorba se vyznačovala živou barevností a hravými geometrickými a organickými tvary, které často kombinovaly abstrakci s figurálními motivy. Inspiroval se pop-artem, minimalismem i českou kreslenou tradicí. Byl autorem obrazů, plastik, reliéfů a nástěnných maleb, které zdobí mnoho veřejných prostorů. Vytvářel také mozaiky a sgrafita pro školy, nemocnice a veřejné budovy. Lamr se věnoval ilustraci a podílel se na řadě knižních projektů. Jeho díla byla vystavována v České republice i v zahraničí, například v Německu, Francii a USA.

zdroj internet

8.6.1810 ve Zwickau se narodil Robert Alexander Schumann, velmi uznávaný německý skladatel, hudební kritik a spisovatel. Zemřel 29.7.1856.
Schumannovo dílo je velice rozsáhlé, čítá především bezmála dvě stovky písní a velké množství klavírních skladeb, čtyři rozsáhlé symfonie, sbory i operu. Jde o jedno z nejčistších spojení hudby a poezie, přinášející nové formy výrazu i nové technické prostředky. Je dokázáno, že Robert Schuman psal nejvíc v době svých těžkých depresí. V jeho díle byl příznačný lyrismus a subjektivismus, výrazová citovost, ovlivnil celou řadu následovníků, u nás například Bedřich Smetana, Zdeněk Fibich.

K nejpozoruhodnějším postavám české i světové hudební historie přelomu 18. a 19. století patří Antonín Rejcha.

Narodil se 26.2. 1770 v Praze a zemřel 28.5. 1836 v Paříži. Byl to nejen skvělý hudebník, vynikl zejména jako hráč na dechové nástroje, nýbrž to byl i znamenitý hudební teoretik a pedagog.
Hudební základy získal u svého strýce, který ho adoptoval; učil ho hrát na housle, klávesové nástroje a flétnu. Byl to Josef Rejcha, který se rozhodl vstoupit do služeb kurfiřtského dvora v Bonnu. Antonín Rejcha hrál ve zdejším orchestru na housle a flétnu; zdá se, že právě tady měl možnost poznat díla Johanna Sebastiana Bacha. Živil se výukou hry na klávesové nástroje, harmonie a skladby, a zároveň i komponoval, roku 1808 se usazuje trvale v Paříži. V roce 1818 byl jmenován profesorem kontrapunktu na pařížské konzervatoři, na níž v té době už učilo osm jeho soukromých žáků, roku 1831 byly jeho zásluhy o francouzskou hudební kulturu oceněny řádem Čestné legie.
K Rejchovým žákům patřili mimo jiné Hector Berlioz, César Franck, Charles Gounod a Franz Liszt.

Dílo Antonína Rejchy je obrovské, systematický katalog Rejchova díla zatím neexistuje a to i z toho důvodu, že jeho rukopisy jsou rozesety po celé Evropě, byly to skladby pro klavír, orchestrální hudba, komorní hudba, opery.

22.5.1845 se narodil Jan Kušta, zemřel 1.4. 1900. Byl to český geolog a paleontolog. Zaměřil se na studium karbonu a permu na Rakovnicku, Kladensku, v okolí Radnic u Rokycan, Rosic u Brna i jinde. Osmnáct let působil jako profesor rakovnické reálky.

Pro Národní muzeum shromáždil množství rostlinných i živočišných zkamenělin. Objevil pozůstatky diluviálního člověka u Lubné. Zabýval se zejména zkoumáním útvarů Rakovnicka. Popsal bohatou flóru kamenouhelného útvaru u Rakovníka a Petrovic. Jeho největším objevem je nález stanice diluviálního člověka u Lubné. Dokázal, že člověk u nás žil již v dobách naplavenin. Napsal více než sedmdesát vědecko-geologických pojednání. Ke Kuštově poctě byl po něm pojmenován i nový druh severoamerických pavouků - Kuštarachne.
Jan Kušta byl autorem více než sedmdesáti vědeckých prací. První z nich byl článek Úvod do zemězpytu se zřetelem k okolí Lounskému, vydaný v časopise Posel z Budče roku 1872. Mimořádný člen České královské společnosti nauk.

K dnešnímu Kalendáriu mě přivedla květina - sluncovka kalifornská, která je považována za národní květinou Kalifornie. Latinský název zní: Eschscholzia californica
Krkolomné vědecké pojmenování získala sluncovka na počest Johanna Friedricha Eschscholze, jednoho z vědců, který se účastnil počátkem 19. století průzkumu pacifického pobřeží. O nějakém "objevu" rostliny se v případě sluncovky hovořit nedá. Ve své domovině pokrývá sluncovka velké plochy skalnatých strání i rozlehlých stepí. Díky nápadné barvě květů a dlouhému období kvetení je tato rostlina opravdu nepřehlédnutelná.

Johann Friedrich Eschscholz (psáno též Eschscholtz) žil v letech 1793 -1831. Byl nejen botanik, ale také lékař, zoolog a entomolog. Jako jeden z prvních se významně zapojil do vědeckého průzkumu Pacifiku, Aljašky a Kalifornie. A tak se jeho přítel, básník a botanik Adelbert von Chamisso, při volbě názvu rozhodl připomenout Eschscholzovy zásluhy jednou provždy pojmenováním rostliny Eschscholzia californica. Johann Eschscholz byl jedním z nejstarších vědeckých průzkumníků oblasti Tichomoří a vytvořil významné sbírky flóry a fauny na Aljašce, Kalifornii a na Havaji.

Pravděpodobně sluncovku kalifornskou nalezneme mnoha místech i u nás, je krásná, zářivě barevná, působí pozitivně.

l3.5. 1877 v Železnici u Jičína se narodil Tavík František Šimon, zemřel 19.12. 1942 v Praze.

Byl to český malíř, grafik a pedagog, známý svými barevnými leptovými a akvarelovými díly, ve kterých zachycoval krásu městské architektury a krajiny. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Maxmiliána Pirnera. Během své kariéry podnikl řadu zahraničních cest, které výrazně ovlivnily jeho tvorbu. Šimonovy práce jsou charakteristické jemnou prací s barvami, detailním zpracováním a romantickým pohledem na svět. Zachycoval zejména Prahu, Paříž, Benátky a další evropská i zámořská města. Kromě volné grafiky se věnoval i malbě a ilustracím. Byl členem významných uměleckých spolků, včetně Sdružení českých umělců grafiků Hollar, jehož byl předsedou. Jeho díla byla vystavována na prestižních výstavách a dodnes jsou ceněna pro svou estetickou a dokumentární hodnotu. František Tavík Šimon zanechal bohaté dílo, které je součástí významných galerií a sbírek po celém světě.

zdroj internet

9.5. 1890 v Praze se narodil Alexandr Vladimír Hrska, zemřel 23.10.1954, vlastním jménem Hrstka. Byl to český malíř, grafik a scénograf. Vystudoval reálku Na Smetance . Po všeobecné škole u prof. V. Bukovace byl v roce 1912 přijat na speciální školu pro malířství a grafiku prof. Maxe Švabinského. Absolvoval studijní pobyt ve Francii a studijní cestu do Itálie.

Téhož roku se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Na jaře roku 1916 se Hrstka oženil s Marií (Mášou) Machoňovou, absolventkou Uměleckoprůmyslové školy v Praze, a stal se šéfem výpravy Městského divadla na Královských Vinohradech. Velmi úzce spolupracoval s významným českým divadelním režisérem K. H. Hilarem. Divadlo opustil během stávky v roce 1919, kdy zůstal solidární s personálem. V témže roce se stal členem spolku grafiků SČUG Hollar. V letech 1921 a 1922 pracoval v Brně jako šéf výpravy Městských divadel.

1.5. 1753 v Salcbruku se narodil Josef Bergler, zemřel 25.6. 1829. Byl to bavorský malíř, kreslíř a rytec období klasicismu, pedagog a první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze. V letech 1776-1786 studoval v Itálii, kde si osvojil klasicistní styl. V roce 1797 ho pověřila Společnost vlasteneckých přátel umění organizací umělecké školy v Praze a o tři roky později se stal prvním ředitelem zdejší kreslířské akademie. Jeho učebním systémem založeným na kresbě prošli zakladatelé českého umění 19. století - F. Horčička, F. Tkadlík, V. Prachner a J. Navrátil. Zajímavostí pro nás určitě je, že dílo malíře zahrnuje sérii novoročních přání, jež je unikátní ve smyslu rozsahu i kvality. Od roku 1806 až do konce života připravoval Bergler novoroční přání každým rokem.

Josef Kramolín byl ve své době velmi známý západočeský pozdně barokní malíř a freskař. Narodil se 11. dubna 1730 v Nymburce a již od dětství projevoval nadání pro umění. Zpočátku jej rodiče vedli ke zpěvu. Po krátkodobém působení ve svatovítském sboru v Praze a u svaté Markéty na Břevnově, odešel do Kutné Hory, kde studoval v tamní jezuitské škole, kde se i malířsky vzdělával, později to byla i Vídeň.

Roku 1758 vstoupil Josef Kramolín do jezuitského řádu. V řádu zůstal laikem, aby nemusel být nasazen do duchovní správy a mohl se věnovat pouze malířství. Těžiště Kramolínova díla je ve fresce. Věnoval se především malbě iluzivních oltářních architektur a freskových cyklů s náboženskou tematikou. Pracoval v jezuitských kostelech ve Vídni, v Jihlavě, v Litoměřicích, v Chomutově, u sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně a u sv. Salvátora v Praze. Po zrušení jezuitského řádu odešel do Oseka, kde vyzdobil kapitulní síň výjevy z dějin kláštera. Maloval též v premonstrátském klášteře v Teplé. Josef Kramolín zemřel 27.4. 1802.