Na¹e maminka mìla a má dodnes vzácný dar, dìlat z malièkostí tuze pøetì¾ké zále¾itosti. Normálnì neøe¹itelné. S mým tatínkem v¹ak bylo øe¹itelné v¹e! Peèení cukroví u nás propukalo nìkdy poèátkem prosince, kdy se vyrábìly tzv. zázvorky. Bylo to takové tvrdé nìco, ve tvaru neurèitém, barvy ¾luté a nepo¾ivatelné. Musely se ule¾et. To jsme s tatínkem je¹tì byli v klidu, trpìlivì jsme èekali na rohlíèky, kulièky, sádelníèky...
|
Pøes weekendy jsme jezdívali po západním pobøe¾í, a doma pak na velkou plastickou mapu zapíchávali barevné ¹pendlíèky, kde jsme u¾ byli. Projeli jsme køí¾em krá¾em skoro celý „západ“, a já nasávala neskuteènì krásné okam¾iky. ©pendlíèky se kupily a já upadala do stále vìt¹ího zmatku a nejistoty...
|
Moje maminka je tvor veskrze ¹etrný, zlí jazykové tvrdí, ¾e dokonce nad míru obvyklou èi stravitelnou. Naproti tomu tatínek byl bohém, rozdal i to, co nemìl, a tak u nás o situace mnohdy tvrdì vyhrocené nebylo nouze. Kromì tìchto „zákeøností“, které na tatínka èíhaly ( jako je man¾elka, která hlídá ka¾dý pìtník), musel tatínek èelit i jiným pohromám. Jedna z nejvìt¹ích byl vánoèní ( nebo jakýkoliv veliký) úklid...
|
Asi tøetí den po mém pøíjezdu jsem udìlala nìkolik vìcí, které se zdály z mého pohledu zcela bezvýznamné, pozdìji jsem v¹ak vytu¹ila, ¾e to bylo ¹patnì. Kdy¾ jsme pøijeli v gará¾i stálo je¹tì jedno autíèko...
|
Nezajímavý název pro ty, kdo u¾ tu¹í, ¾e bloudìní u mne je vìc zcela pøirozená, vyskytující se ve velmi pravidelných intervalech a nikterak mne u¾ nevzru¹ující. Ztratíte-li se poprvé, je to dobrodru¾ství. Ztrácíte-li se v¹ak v prùbìhu ¾ivota stále a v¹ude, je to nepatrná mezihra mezi dal¹ími úkony jako je spánek a jídlo. Umínila jsem si ale, ¾e TADY (my¹leno v Americe) se neztratím nikdy. Mohlo by to toti¾ mít katastrofické následky...
|
Moje koèièka neumí mòoukat. Moje koèièka mluví. Tì¾ko tomu uvìøit, ale ¹kála zvukù, které vydává se nedá nazvat jinak ne¾ slovní zásoba. Pøi boji jestli se já nauèím koèièinsky nebo ona èesky vyhrála. Nebyl to její první vítìzný boj, ale bohu¾el, zøejmì, ani boj poslední.
Tvrdo¹íjnì trvá na tom, ¾e pánem, tedy paní domu bude ona. Nevím jak je to mo¾né.
Je men¹í, má ni¾¹í vzdìlání a ani neplatí danì...
|
Moje nová ratolest byla ¾enská. Koèièka DÁMA. Mohlo mne napadnout, ¾e chlapi to mají v ¾ivotì v¾dycky jednodu¹¹í! Paní „veterinární“ lékaøka se tváøila absolutnì flegmaticky. Nevím, zda mìla k èistým rasám jiný vztah, zda koèky, poøízené za nìkolik tisíc mìly její vìt¹í sympatie. Na tu moji malou pohlédla jedním okem a øekla: „Pøijïte ve støedu v pìt hodin“....
|
Dal¹í prùbìh cesty byl zajímavý, ne v¹ak natolik, aby se mi nesmazatelnì vryl do pamìti. Kromì toho, ¾e jsem nechápala, ¾e letíme pøes Grónsko – proè taková „objí¾ïka“ (?), jsem po pìti vteøinách, pozorujíce letu¹ku, jak sna¾ivì pøedvádí nìjakou záchrannou vestu èi co zcela rezignovala na dal¹í její vtíravé úsmìvy a profesionální výraz. Zde máme speciální vesty, které vás v pøípadì havárie zachrání...
|
Skuteènì zamilovaná ¾ena vlastnì nikdy nemá svou osobnost; tvrdí, ¾e ji má, sna¾í se tomu vìøit, ale není to pravda. Ne! Pokou¹í se pochopit onu ¾enu, kterou by v ní milovaný mu¾ chtìl nalézt a takovou ¾enou se chce stát....
|
Kastrace. To slovo mi v¾dy nahánìlo hrùzu a vyvolávalo nepøíjemné asociace. Harém. Eunuch.
Zmrzaèený, ménìcenný èlovìk. Jen¾e – my, lidé, jsme s pøíchodem zvíøátek do svých obydlí pøijali jakási pravidla. Chce¹ bydlet a ¾ít s námi? Potlaèíme tvé pøirozené pudy, omezíme tvé pøírodní instinkty...
|
Kromì zvíøat venku jsem vlastnila i zvíøátka domácí. V den mého pøíjezdu mi oznámil, ¾e mi urèitì nebude vadit, ¾e má dvì koèky. V záplavì nových informací a zá¾itkù mi toto sdìlení nìjak zapadlo do temných hlubin mé zkou¹ené du¹e...
|
V den jeho pøíjezdu jsem u¾ byla totálnì psychicky vyèerpaná. Telefonoval z rakouských hranic, jel do Vídnì, tam si pùjèil auto a pokraèoval v cestì do mého rodného mìsta. Zbytky vlastních mozkových bunìk, které je¹tì nebyly v rozkladu spoèítaly, ¾e by mìl...
|
Svatební noc? Ka¾dopádnì první noc v novém domovì. Dopadla jako vìt¹ina „svatebních“ nocí. Naplánovaných, natì¹ených a nakonec - nic. Tedy z pohledu erotického....
|
„Mám pro tebe pøekvapení!“, za¹eptal mi, vzal kolem pasu, druhou rukou uchopil moji zhola zbyteènou zavazadlovou pøítì¾ a vedl mne do podzemí. Pøivedl mne k autu. Musím se pøiznat, ¾e rozeznávám auta èervená a ta ostatní...
|
Ne¾ jsem opustila svoji rodnou zemi s pocitem, ¾e ji budu nav¹tìvovat u¾ jen jako turista, událo se mnohé. Popisovat ale smìsici pocitù, citù, emocí? Toho se vystøihám! U¾ tak mám nabìhnuto k Chocholou¹kovi...
|