Jeho chlubení a povídání mělo jednu výhodu. Čas utíkal. Snaživě jsem se usmívala i když jsem po krátkém čase přestala vnímat, odkud kam kdy jel. Náhle se začalo něco kolem dít. Lidičkové se zvedali ze sedadel, nastal divný rumec...

Psal se rok 1996. Právě mi instalovali v kanceláři na počítač internet. Co to vůbec je, jak to pracuje, co s tím, to nikdo netušil. Ani já ne. Koukala jsem na to jako na zjevení...

Obě jsme se „učily“ jazyk anglický a v rámci zdokonalení jsme si psaly s nějakými dvěmi amíky. Korespondence to musela být velmi pozoruhodná a asi tak podnětná, že se oba rozhodli, že nás navštíví v naší socialistické vlasti...

Jsem povahy mírné, nepanovačné, tolerantní a přizpůsobivé. Velmi smrtelná kombinace v případě, že potkáte člověka, který to nejen vycítí, ale vrhá se na svou oběť velmi mazanými a zašifrovanými metodami...