Sbohem, pane profesore, měl jsem Vás rád!
Můj příspěvek bude v něčem tak trochu neobvyklý. Na Seniortipu jsme si zvykli především číst a prohlížet krásné obrázky, dnes mám pro vás jinou nabídku. Kromě přečtení mého příspěvku si budete moci poslechnout jeden pořad z mého „virtuálního rádia“. Je to honosný název pro úzký výběr z archivu několika set mých příspěvků pro někdejší brněnský Československý rozhlas, které jsem zčásti pilně zaznamenával na magnetofon. Ale sleduji i další cíle, zavzpomínat na jednoho svého váženého profesora z pražské techniky i na jeden úspěšný rozhlasový vzdělávací pořad, který měl po několik desetiletí svůj nemalý okruh vysoce aktivních posluchačů.
Těch kantorů, kteří se mi skutečně navždy zapsali do paměti, kteří můj život vybavili cennými hodnotami, nebylo tak mnoho. Jednoho z nejvýznamnějších z nich jsem si vybavil nedávno, když jsem ve svém archivu všeho možného našel útlý svazek korespondence, asi 35 lístků, dopisů krátkých, delších i o čtyřech hustě strojem popsaných stranách. Dostal jsem je od svého profesora z pražské techniky během poměrně krátké doby asi 1 ½ roku koncem minulého století.
Setkal jsem se s ním osobně všeho všudy jednou u zkoušky z elektrického měření neelektrických veličin, ale nesmazatelně se mi zapsal do paměti. Způsobily to mj. jeho články v technické literatuře, hluboce odborné, neobyčejně jasné a srozumitelné, které jsem s chutí četl a studoval. Nebyly psány tou suchou češtinou, obvyklou pro oblast techniky, byly to spíše eseje, stylisticky bohaté, vtipné, nápadité, neobyčejně čtivé.
Jak a proč jsme si začali psát, je zajímavá historie. Kromě své profese vědeckého pracovníka jsem asi po 30 let intenzivně spolupracoval s Čs. rozhlasem, stanicí Brno, redakcí vědy a techniky. Pro přemýšlivé posluchače se zájmem o menší i větší taje vědy a techniky jsem mimo jiné redakci navrhl pravidelné vysílání nevšední pravidelné rubriky, tzv. technického kvizu. Návrh byl přijat a asi po deset let jsme formou krátkých relací posluchačům tehdejšího pořadu Paprsek předkládali k řešení jednoduché i složitější úlohy z matematiky, fyziky, elektrotechniky, řešení jsme s měsíčním odstupem odhalili a rozvedli na základě příspěvků posluchačů. Byla to nesmírně poutavá hra; občas jsme žasli, kolik fantazie, nápaditosti, myšlenek se rodí v lidském vědomí.
Jeden posluchačský příspěvek někdy začátkem roku 1990 mě
nesmírně potěšil: své řešení nám zaslal můj památný kantor, Univ. prof. RNDr. Jindřich Forejt, DrSc. tehdy už v hluboké penzi.
Napsal jsem mu jako jeho bývalý žák, poděkoval za jeho vklad do mého života. Moje odezva mu udělala radost a stala se impulsem k intenzivní výměně dopisů. A to co platilo pro jeho technické články, platilo dvojnásob pro jeho dopisy. Byly živé, nápadité, často humorné, neobyčejně čtivé. Jejich témata byla nesmírně rozsáhlá (možná se k nim časem vrátím).
K mému překvapení mi jednoho dne pan profesor sdělil, že technický kviz, který jsem v rozhlase inicioval je vlastně nápad velmi starý a pochází – čtete správně – z počátku dvacátého století! Připomněl mi téměř sto let staré zábavné úkoly, které čtenářům jihočeského časopisu Budivoj ukládal jejich autor, pan kaplan Řepa a později vydal v útlé knížce s názvem „Nuly“. Obnošenou a stokrát prolistovanou knížku mi dokonce zapůjčil, jen mě naléhavě žádal o její vrácení. Řepovy Nuly mě inspirovaly k dalším nevšedním kvizovým zadáním, několik jsem z knížky vybral, nově zpracoval a ve zvukové podobě uložil našim bádavým posluchačům.
Jeden, který se mi nejvíce zalíbil, jsem vybral i pro vás ze svého zvukového archivu (na magnetické pásce archivuji desítky hodin ze svých asi 400 odvysílaných pořadů, některé jsem už převedl na počítač) a díky možnostem internetu vám je mohu po letech zpřístupnit. Nelekejte se, nebudu od vás chtít žádné matematické ani fyzikální dovednosti, budete-li chtít jen hrubý odhad a asi dvakrát 5 minut času pro poslech zadání a řešení.
Otázka zní: Jak daleko se nachází na první pohled nekonečně vzdálený obzor, stojíme-li (pro jednoduchost) na břehu mořském. Máte-li smysl pro trochu fyziky a matematiky, zkuste se zamyslet nad zadáním, které odezní ve formě, jak jsme je odvysílali před téměř dvaceti lety. Ať se pro řešení či odhad rozhodnete, či ne, ať se vám už řešení podaří nebo ne, možná vás výsledek, tak trochu překvapující, bude zajímat.
Formulaci úlohy, v niž zčásti doslova citujeme z Řepovy knížky, psané češtinou počátku minulého století, si poslechněte aktivací zvukového souboru „Obzor_zadání“. Řešení úkolu najdete v souboru „Obzor_řešení“. Pan profesor měl z rozhlasové podoby téměř 100 let starého kvizového úkolu velkou radost a pochválil mě za jeho zpracování.
Ale ještě zpět k mému panu profesorovi. Naše dopisování, žel netrvalo dlouho, ani nebyl tak starý, ale byl těžce nemocný a poslední dopisy jsme si vyměnili v průběhu jeho nemocničního pobytu. Začátkem července 1991 se odmlčel a smuteční oznámení mi zaslala už jeho pani. Univerzitní profesor RNDr. Jindřich Forejt DrSc, přední český vědecký pracovník, pozoruhodný odborník, učitel a skvělý člověk opustil tento svět 18. července 1991.
Imrich Lencz
Závěrem ještě několik slov o rozhlasovém pořadu Paprsek, někdejším magazínu vědy a techniky. Poprvé jsem se s ním setkal koncem padesátých let, kdy nás jeho nezapomenutelný redaktor, Přemysl Matula navštívil s reportážním magnetofonem, aby natočil pořad o unikátním vědeckém zařízení, které jsme v letech 1955-56 nasadili do provozu. Byl to rozhlasák starého ražení s perfektní češtinou, výslovností, dikcí, poutavým hlasem, rozhlasák, který – jak bylo v té době pravidlem - musel projít náročnými tzv. hlasatelskými zkouškami, než ho pustili k mikrofonu. Paprsek, jako mnoho dalších, byl komponovaný pořad natáčený podle připraveného scénáře, jeho spíkři byli známí brněnští herci. A v řadě svých rubrik se snažil aktivizovat své posluchače, což se mu do značné míry dařilo. V rubrice Věda a technika inspirující jsme posluchače zásobovali náměty pro dílnu amatéra – elektronika, technický kviz jim přinášel zábavu i poučení a formou minikampaně Měsíc zdarma jsme učili posluchače šetřit energií, zejména elektrickou. S potěšením zaznamenávám, že jsem stál v pozadí většiny takto zaměřených pořadů.
Další články autora: