Pohled z okna
Postupně se poznáváme, zvykáme si na sebe a stáváme se přáteli. Je na tak namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy, pocity atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Tentokrát je to pohled na jedno zajímavé povolání.
Babka kořenářka
Chodívala snad ve všech pohádkách. V mošničce i doma nad pecí plno bylinek a koření všelikého, v hlase vlídnost a moudrost věků. Tak takhle byste Pharm. Mgr. Marii Pravdovou určitě nepoznali. Jednak to není žádná babka, ale pěkná ženská, poklidnou vlídnost si šéfka podniku musí schovat na doma, tady musí být rázná a energická, jinak by neobstála. Jen ta láska ke koření a moudrost zůstala bezezbytku. A to "dědictví otců" také zůstalo zachováno.
Paní magistra vzpomíná, že lásku k tomu voňavému nadělení v ní nejspíš vzbudila babička, se kterou ráda chodívala na bylinky a tak se už jako školačka rozhodla, že bude "kořenářka". Nevyšlo to zprvu doslova, ale studium farmacie není tomu snu daleko. Navíc měla hned po skončení školy štěstí, že se dostala do podniku léčivých rostlin a tak byla vlastně u toho svého. Navíc si tam kromě praxe v kořenářství získala mnoho dnes užitečných kontaktů.
V Benkoru v Mělnické Vrutici stačí vejít do vrat a člověk bezděčně zavětří. Nějaký neobvyklý vzduch tu mají. A čím blíž ke skladům a mlejnici, tím je to zřetelnější. Uvnitř se potom návštěvník rozhoduje, má-li se tou vůní udusit rovnou, anebo vydržet aspoň minutku. Pravda je, že laik ani s nosem v pytli není schopen rozlišit, k čemu to vlastně čichá, protože je zmaten tou intenzitou všech možných odstínů vůní, ale po chvíli se přece jen podaří oddělit alespoň hřebíček a skořici. A taky začne dýchat normálně, bez zahlcení.
A konečně vnímá, nač se dívá. Ono to tu s výjimkou později dostavěného skladu - a mizerně dodejme, protože zatéká a stavba se v rohu bortí - všechno ještě vybudoval dědeček paní magistry. Upnul se vlastně na papriku. Za jejím pěstováním a zpracováním stěhoval rodinu chvíli sem tam než našel to pravé místo. Dokonce míval v třicátých letech podnik i v pražském Karlíně, až zakotvil tady ve Vrutici. Rozsáhlý pozemek teprve dopřál jeho nadšení rozmach. Je todobrých šedesát let, co tady vysadil první vyšlechtěné sazenice papriky, sklidil, usušil a pomlel. Takhle se to řekne čtyřmi slovy, ale co za tím bylo práce, přemýšlení, zkoušení. Co stavby bytelných prostor, dřevěných půd sušáren, mohutných mlýnů, které pracují spolehlivě dodnes (přes všechnu pozdější "péči" socialistické správy). Marie Pravdová se s trošku nostalgickým úsměvem zadívá na ten mlýn nejstarší. Ještě má transmisi. Pak se rozesměje docela naplno. "Když jsem přijde nějaký technik, tak hlasitě áchne: to je krása. Jenže já už bych tu transmisi docela obětovala modernímu výkonnému zařízení."
Na velké změny ale není zatím ani pomyšlení. Dávné dědictví po dědovi přešlo jako všechno ostatní v zemi do rukou "zřízení" - tedy konkrétně Fruty - a je div, že toho tolik zůstalo ve zdraví zachováno, nejspíš díky své kvalitě a bytelnosti. Dědova vyšlechtěná odrůda papriky ale tu "péči" nevydržela a je ztracena navždy. Když vnučka v restituci obnovovala provoz, nezbylo jí, než se pořádně zadlužit a odkoupit i to, co dneska, jako právě halu novějšího skladu, bude za drahé peníze dávat do pořádku. Navázala na své kontakty z Léčiv, neváhala převzít náročný závazek na dovoz až z tropické oblasti, samozřejmě léčivky odebírá i od místních sběren. Dnes už má i svou laboratoř, kde mohou v Benkoru sledovat kvalitu dodávaného i odesílaného zboží. Sama svým nemalým platbám musí dostát, hůř už je to s odběrateli. Nedalo se nic dělat, musí mít zvláštního zaměstnance, který se stará o někdy doslova vymáhání pohledávek.
Namleté, nasáčkované, v krabicích i pytlích se to pak všechno stěhuje k dalšímu použití. Kromě "drobného" odběratele, tedy na pulty a do kořenek nás hospodyněk jsou velkými odběrateli Vitana i čokoládovny. Z Vrutice se koření rozesílá po celé republice, ale i na Slovensko a částečně do bývalého Sovětského svazu. Vděčnými odběrateli jsou tak zvané zdravé prodejny, Hare Krišnu, vegetariáni, jogíni. To je tajná pýcha paní magistry. Pražská prodejna jogínů
namísto ze své pravlasti Indie odebírá kvalitní koření právě z Vrutice.
Čichala, dusila se a voněla potom i v autobuse - Naďa Vencovská