Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Shoda přísudku s několikanásobným podmětem
aneb Ve dveřích se dává přednost ženám, avšak ve shodě přísudku s několikanásobným podmětem mají přednost muži.
Jestliže ve větě s několikanásobným podmětem je mezi podměty alespoň jeden podmětrodu mužského životného, píšeme v koncovce příčestí minulého měkké –i.
Např.: Muži, ženy i děti s napětím očekávali příjezd prvního závodníka.
Obě babičky, maminka i malý Pavel se vydali do města na nákup.
To platí v případě, že podmět stojí ve větě před přísudkem.
Jestliže však stojí ve větě na prvním místě přísudek a několikanásobný podmět za ním následuje, může se koncovka příčestí minulého řídit podmětem, který stojí nejblížepřísudku (musí být také v množném čísle).
Např. : Na nákup se vydaly obě babičky, maminka i malý Pavel.
Zároveň však i zde platí pravidlo o přednosti mužského rodu životného , takže „malýPavel“ je příčinou toho, že i zde můžeme napsat měkké i, tedy je správně také : Na nákup sevydali obě babičky, maminka i malý Pavel.
Není-li mezi podměty v několikanásobném podmětu podstatné jméno rodu mužskéhoživotného, píšeme v koncovce příčestí minulého tvrdé –y.
Např.: Pera a tužky byly srovnány podle barev.
Kozy, ovce a jehňata se pásly na louce.
Supermarkety i menší prodejny byly otevřeny do 12 hodin.
Tvrdé –y v koncovce příčestí minulého píšeme i v tom případě , je- li několikanásobný podmět tvořen pouze podstatnými jmény rodu středního, přičemž aspoň jednopodstatné jméno musí být v jednotném čísle.
Např.: Housata, kuřata i štěně se vyhřívaly na sluníčku.
Kůzlata, obě štěňata i černobílé kotě běhaly po dvoře.
Norsko a Finsko podepsaly obchodní smlouvu.
(Pokud by byla všechna podstatná jména rodu středního v čísle množném, končilo by příčestí minulé v přísudku –a. Např. : Kůzlata, koťata i štěňata si hrála na dvoře.)
JAZYKOVÝ KOUTEK
