Tam ve vysokých horách, kde kdysi byly neprostupné lesy, se narodila říčka Jizera. Jako správná dívka, která se musela prodírat houštinami a skalnatým korytem, pod vysokými kopci, nabírala síly z potoků a potůčků. První takový přispěvatel je její menší sestra Jizerka. Pozdrav z Krkonoš jí předává Mumlava a pak se protáhne kolem osad a měst a všude sbírá sílu a velikost. Prostě roste do krásy. Když jí přestane bavit cesta k jihu, udělá ostrou zatáčku k západu a šine si to kolem oblých kopečků dál, vstříc Českému Ráji. Po cestě jí lidé poskytli mnoho příležitostí k práci. Dříve se zapojovala do pracovního procesu ochotně a její práce byla velice ceněna. Dnes je zaměstnaná jen na částečný úvazek.
Její život připomíná dětství. Hraje si a skáče po kamenech, prodírá se loukami a lesy. Jak tak roste, stává se z ní celkem pohledná mladá slečna. Pak si ale najednou vzpomene na své dětství a vrhne se do boje s okolím. Ještě si trochu zapracuje a to dost romantickým způsobem. Protáhne se soutěskou, část přeskočí přehradou a dychtivě se vrhne do jícnu skalního tunelu. Pak jí čeká asi tři km. dlouhá cesta podzemím. Část je vytesaná ve skalním masívu k propusti. Tam má poslední šanci odmítnout práci. Pak jí čeká ještě kus cesty v betonovém korytě. Protože celá stavba je z doby, kdy se dbalo na estetiku, je její cesta vroubená cihlou. Dnes by to byl jen nevzhledný betonový blok. To platí i o ostatních technických stavbách kolem tohoto pracoviště. Na konci její cesty podzemím je koncová propust. Pak se již vrhá potrubím na kola turbín a roztáčí generátory. Původní soupravy, turbína a generátor stojí jako památník technického pokroku, před budovou elektrárny.
Ta trocha vody, které se nechce pracovat, se musí protáhnout stísněným údolím.
Protože lidská touha, protáhnout se všude, kde je to trochu možné, je velmi velká a pro kopání tunelu byl přístup potřebný, můžeme se dnes projít divokým prostředím spolu s paní Jizerou. Od této chvíle se začíná chovat jako dáma. Musíte ale uznat, že s rozpustilou dívčinou, je větší zábava.
Abychom se také pobavili, využíváme zimního počasí, které na zimu nevypadá. Dáváme se na cestu, kterou jsme už šlapali mockrát. Každý rok se alespoň jednou za rok vydáme touto cestou a pokaždé něco nového objevíme. Tentokrát je konec zimy a tak najednou vidíme ve svahu nad cestou, že ty skály mají nádherné tvary a že jich je poněkud víc než jsme si doposud všimli. Zkrátka opadané listí odhalilo další tajemství tohoto přírodního útvaru. Protože nejsme lakomci, hodláme se podělit i s přáteli. Abychom byli konkrétní. Je to cesta z Železného Brodu do Semil. Cestu zpátky doporučujeme vlakem. Z údolí moc není vidět, ale když vláček místy opustí tunel, budete se kochat.
Toulání zdar
správná dívka, která se musela prodírat houštinami a skalnatým korytem, pod vysokými kopci, nabírala síly z potoků a potůčků. První takový přispěvatel je její menší sestra Jizerka. Pozdrav z Krkonoš jí předává Mumlava a pak se protáhne kolem osad a měst a všude sbírá sílu a velikost. Prostě roste do krásy. Když jí přestane bavit cesta k jihu, udělá ostrou zatáčku k západu a šine si to kolem oblých kopečků dál, vstříc Českému Ráji. Po cestě jí lidé poskytli mnoho příležitostí k práci. Dříve se zapojovala do pracovního procesu ochotně a její práce byla velice ceněna. Dnes je zaměstnaná jen na částečný úvazek. 
Její život připomíná dětství. Hraje si a skáče po kamenech, prodírá se loukami a lesy. Jak tak roste, stává se z ní celkem pohledná mladá slečna. Pak si ale najednou vzpomene na své dětství a vrhne se do boje s okolím. Ještě si trochu zapracuje a to dost romantickým způsobem. Protáhne se soutěskou, část přeskočí přehradou a dychtivě se vrhne do jícnu skalního tunelu. Pak jí čeká asi tři km. dlouhá cesta podzemím. Část je vytesaná ve skalním masívu k propusti. Tam má poslední šanci odmítnout práci. Pak jí čeká ještě kus cesty v betonovém korytě. Protože celá stavba je z doby, kdy se dbalo na estetiku, je její cesta vroubená cihlou. Dnes by to byl jen nevzhledný betonový blok. To platí i o ostatních technických stavbách kolem tohoto pracoviště. Na konci její cesty podzemím je koncová propust. Pak se již vrhá potrubím na kola turbín a roztáčí generátory. Původní soupravy, turbína a generátor stojí jako památník technického pokroku, před budovou elektrárny.