Ústav šlechtièen,
Ro¾mberský palác na Pra¾ském hradì.
Kdy¾ byl v roce 1541 v Praze na Malé Stranì po¾ár, který znièil velkou èást i Hradèan, vzniklo zde místo, kde bylo mo¾no stavìt vìtší stavby. Ji¾ døíve, ve 13. a 14. století zde stávaly domy, které byly po¾árem znièeny. Èást pozemku, kde stojí dnes Ústav šlechtièen, získali páni z Ro¾mberka v roce 1541.
Nejprve zde byl postaven pod vedením stavitele Hanse Vlacha ètyøkøídlý palác s arkádami a branou do Jiøské ulice. Pozdìji páni z Ro¾mberka získali i další sousední domy od pánù ze Švamberka a z Ro¾mitálu. Tak mohli doplnit palác ještì o velkou zahradu. Ta byla lemovaná arkádovým ochozem, nad ním vedla krytá chodba. Stavbu vedl v letech 1573 a¾ 1574 Ulrico Aostalli. Palác byl na svou dobu zaøízen tak, jako odpovídalo postavení pánù z Ro¾mberka. Byl vyzdoben øadou obrazù, tapisérií, byly zde turecké koberce a také krásný nábytek, byl zde také èínský porcelán. V paláci bývaly pøechodnì ubytováni významní hosté a i pan Vilém zde velice èasto pobýval.
Pan Vilém z Ro¾mberka v tomto paláci také slavil svoji svatbu s paní Polyxenou z Pernštejna v roce 1587 a v roce 1592 zde také zemøel. K paláci patøily také konírny, za èasù pana Viléma z Ro¾mberka zde bývalo a¾ na ètyøicet koní.
Po smrti pana Viléma zdìdil palác poslední z rodu pan Petr Vok, které palác smìnil s císaøem Rudolfem II. za zkonfiskovaný dùm Jiøího Popela z Lobkovic, dnešní Schwarzenberský palác na Hradèanech. Císaøi odprodal Petr Vok také pro dluhy své krumlovské panství. Ve své pùvodní podobì zùstal palác a¾ do poloviny 18. století, pak byl palác dost radikálnì pøestavìn pro potøeby Ústavu šlechtièen.
Pøestavbu vedl Anselmo Lurago podle projektu Niccola Paccassi, které byl císaøský dvorní stavitel. Tento Ústav šlechtièen zalo¾ila v roce 1753 sama císaøovna Marie Terezie. Pøestavba trvala od 16. záøí 1753 do 7. prosince 1756. Ke slavnostnímu otevøení ale došlo ji¾ v prosinci 1755. Ústav mìl vychovávat tøicet šlechtických dcer, které byly starší 24 let. Výjimku tvoøili sirotkové, ti smìli být v ústavu ji¾ od 18 let. Podmínka pro pøijetí byla také, ¾e musely prokázat svùj šlechtický pùvod na ètyøi generace nazpìt a jako poplatek na výchovu musely zaplatit pøi vstupu 200 zlatých. Ka¾dá z chovanek mìla pro sebe tøi místnosti a vládl zde pomìrnì tvrdý øád. Chovanky nesmìly bez dovolení opouštìt ústav, nesmìly navštìvovat maškarní plesy èi nesmìly pøijímat návštìvy bez pøítomnosti pøedstavené. I kdy¾ se zdá, ¾e øád ústavu byl tvrdý, chovankám na druhou stranu zaruèoval potøebné pohodlí.
Ústav vedla neprovdaná arcivévodkynì habsbursko-lotrinského rodu. Jako první tu byla abatyší dcera samotné Marie Terezie arcivévodkynì Marie Anna. Šlechtièny bydlely v prvním a druhém patøe ústavu. Další místnosti byly spoleèenské místnosti, apartmán abatyše a kapitulní pokoj, také místnosti hospodáøského zázemí. Byla tu také barokní kaple Nejsvìtìjší Trojice a Neposkvrnìného poèetí Panny Marie s chórem. Pøestavba se dotkla jak vnitøních prostor, tak i fasád. Z pùvodního Ro¾mberského paláce se zachovala dispozice o dvou nádvoøích. Na západì k tomu bylo pøistavìno tøetí, pak bylo zachováno pøízemí paláce se vstupní arkádou. Také východní køídlo bývalého paláce Švamberkù, sklepy pod ústøedním nádvoøím a sklepní èásti pøi ji¾ní hradební zdi byly zachovány. A¾ na drobné zmìny je Ústav šlechtièen vzhledovì v této podobì. V létech 1787 a¾ 1788 byly provedeny nìkteré adaptace. V roce 1918 byly zrušeny všechny šlechtické tituly a 1. kvìtna roku 1919 byl zrušen také Ústav šlechtièen. Budova byla pronajata ministerstvu vnitra, rùzné slo¾ky tohoto ministerstva zde sídlily vlastnì a¾ do roku 1990. Palác byl dost nevhodnì upraven pro potøeby ministerstva, tøeba stavbou gará¾í v roce 1921 èi èerpací stanicí v roce 1930 na východním nádvoøí. Byla zde zøízena také cvièná støelnice v klenutých prostorech døívìjšího Švamberského domu.
V létech 1996 a¾ 2007 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce objektu. Kaple ústavu, která byla vybudovaná na místì bývalé kuchynì Ro¾mberského paláce, je upravena, stìny a strop pokrývají fresky Josefa Hagera a Jana Petra Molitora. Vbudované pøíèky a dva stropy byly odstranìny, byly vybudovány znovu kruchty podle historických plánù a i podle otiskù, které zùstaly po pùvodních kruchtách. Kaple má opìt krásnou akustiku a je ideální pro poøádání malých komorních koncertù. Ro¾mberský sál byl také pøedtím rozdìlen zdìnými pøíèkami na ètyøi místnosti a chodbu. Vlo¾ené stropy zakryly renesanèní klenbu. Toto bylo pøi rekonstrukci také odstranìno, stìny dostaly omítku podobnou renesanèním omítkám. Sálu se skoro vrátila pøi rekonstrukci pùvodní renesanèní podoba. Také nádvoøí Ro¾mberského paláce bylo opraveno a kašnu, která tvoøí dominantu nádvoøí nalezli pøi výkopech v jihozápadní èásti dvora. Byla dost poškozená a po zrestaurování a doplnìní scházejícího dílu byla osazena novými bronzovými díly se symbolickou ro¾mberskou rù¾í.
Byly zde provedeny i další práce. V lednu 2008 byly dokonèeny definitivnì všechny práce jak na Ústavu šlechtièen, tak rekonstrukce pùvodnì renesanèní budovy Ro¾mberského paláce a jeho nádvoøí. Obnova trvala jedenáct let a byla jedna z nejrozsáhlejších na Pra¾ském hradì v posledních desetiletích.
Palác je èásteènì pøístupný veøejnosti pøi spoleèenských a kulturních akcích jako jsou výstavy èi koncerty. Palác není souèástí turistické prohlídkové trasy na Pra¾ském hradì.
Olga Kotaèka