Ústav šlechtičen,
Rožmberský palác na Pražském hradě.

Když byl v roce 1541 v Praze na Malé Straně požár, který zničil velkou část i Hradčan, vzniklo zde místo, kde bylo možno stavět větší stavby. Již dříve, ve 13. a 14. století zde stávaly domy, které byly požárem zničeny. Část pozemku, kde stojí dnes Ústav šlechtičen, získali páni z Rožmberka v roce 1541.

Nejprve zde byl postaven pod vedením stavitele Hanse Vlacha čtyřkřídlý palác s arkádami a branou do Jiřské ulice. Později páni z Rožmberka získali i další sousední domy od pánů ze Švamberka a z Rožmitálu. Tak mohli doplnit palác ještě o velkou zahradu. Ta byla lemovaná arkádovým ochozem, nad ním vedla krytá chodba. Stavbu vedl v letech 1573 až 1574 Ulrico Aostalli. Palác byl na svou dobu zařízen tak, jako odpovídalo postavení pánů z Rožmberka. Byl vyzdoben řadou obrazů, tapisérií, byly zde turecké koberce a také krásný nábytek, byl zde také čínský porcelán. V paláci bývaly přechodně ubytováni významní hosté a i pan Vilém zde velice často pobýval.

Pan Vilém z Rožmberka v tomto paláci také slavil svoji svatbu s paní Polyxenou z Pernštejna v roce 1587 a v roce 1592 zde také zemřel. K paláci patřily také konírny, za časů pana Viléma z Rožmberka zde bývalo až na čtyřicet koní.

Po smrti pana Viléma zdědil palác poslední z rodu pan Petr Vok, které palác směnil s císařem Rudolfem II. za zkonfiskovaný dům Jiřího Popela z Lobkovic, dnešní Schwarzenberský palác na Hradčanech. Císaři odprodal Petr Vok také pro dluhy své krumlovské panství. Ve své původní podobě zůstal palác až do poloviny 18. století, pak byl palác dost radikálně přestavěn pro potřeby Ústavu šlechtičen.

Přestavbu vedl Anselmo Lurago podle projektu Niccola Paccassi, které byl císařský dvorní stavitel. Tento Ústav šlechtičen založila v roce 1753 sama císařovna Marie Terezie. Přestavba trvala od 16. září 1753 do 7. prosince 1756. Ke slavnostnímu otevření ale došlo již v prosinci 1755. Ústav měl vychovávat třicet šlechtických dcer, které byly starší 24 let. Výjimku tvořili sirotkové, ti směli být v ústavu již od 18 let. Podmínka pro přijetí byla také, že musely prokázat svůj šlechtický původ na čtyři generace nazpět a jako poplatek na výchovu musely zaplatit při vstupu 200 zlatých. Každá z chovanek měla pro sebe tři místnosti a vládl zde poměrně tvrdý řád. Chovanky nesměly bez dovolení opouštět ústav, nesměly navštěvovat maškarní plesy či nesměly přijímat návštěvy bez přítomnosti představené. I když se zdá, že řád ústavu byl tvrdý, chovankám na druhou stranu zaručoval potřebné pohodlí.

Ústav vedla neprovdaná arcivévodkyně habsbursko-lotrinského rodu. Jako první tu byla abatyší dcera samotné Marie Terezie arcivévodkyně Marie Anna. Šlechtičny bydlely v prvním a druhém patře ústavu. Další místnosti byly společenské místnosti, apartmán abatyše a kapitulní pokoj, také místnosti hospodářského zázemí. Byla tu také barokní kaple Nejsvětější Trojice a Neposkvrněného početí Panny Marie s chórem. Přestavba se dotkla jak vnitřních prostor, tak i fasád. Z původního Rožmberského paláce se zachovala dispozice o dvou nádvořích. Na západě k tomu bylo přistavěno třetí, pak bylo zachováno přízemí paláce se vstupní arkádou. Také východní křídlo bývalého paláce Švamberků, sklepy pod ústředním nádvořím a sklepní části při jižní hradební zdi byly zachovány. Až na drobné změny je Ústav šlechtičen vzhledově v této podobě. V létech 1787 až 1788 byly provedeny některé adaptace. V roce 1918 byly zrušeny všechny šlechtické tituly a 1. května roku 1919 byl zrušen také Ústav šlechtičen. Budova byla pronajata ministerstvu vnitra, různé složky tohoto ministerstva zde sídlily vlastně až do roku 1990. Palác byl dost nevhodně upraven pro potřeby ministerstva, třeba stavbou garáží v roce 1921 či čerpací stanicí v roce 1930 na východním nádvoří. Byla zde zřízena také cvičná střelnice v klenutých prostorech dřívějšího Švamberského domu.

V létech 1996 až 2007 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce objektu. Kaple ústavu, která byla vybudovaná na místě bývalé kuchyně Rožmberského paláce, je upravena, stěny a strop pokrývají fresky Josefa Hagera a Jana Petra Molitora. Vbudované příčky a dva stropy byly odstraněny, byly vybudovány znovu kruchty podle historických plánů a i podle otisků, které zůstaly po původních kruchtách. Kaple má opět krásnou akustiku a je ideální pro pořádání malých komorních koncertů. Rožmberský sál byl také předtím rozdělen zděnými příčkami na čtyři místnosti a chodbu. Vložené stropy zakryly renesanční klenbu. Toto bylo při rekonstrukci také odstraněno, stěny dostaly omítku podobnou renesančním omítkám. Sálu se skoro vrátila při rekonstrukci původní renesanční podoba. Také nádvoří Rožmberského paláce bylo opraveno a kašnu, která tvoří dominantu nádvoří nalezli při výkopech v jihozápadní části dvora. Byla dost poškozená a po zrestaurování a doplnění scházejícího dílu byla osazena novými bronzovými díly se symbolickou rožmberskou růží.

Byly zde provedeny i další práce. V lednu 2008 byly dokončeny definitivně všechny práce jak na Ústavu šlechtičen, tak rekonstrukce původně renesanční budovy Rožmberského paláce a jeho nádvoří. Obnova trvala jedenáct let a byla jedna z nejrozsáhlejších na Pražském hradě v posledních desetiletích.
Palác je částečně přístupný veřejnosti při společenských a kulturních akcích jako jsou výstavy či koncerty. Palác není součástí turistické prohlídkové trasy na Pražském hradě.

Olga Kotačka