Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Albert,
zítra Cecílie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Holubí Vánoce


Z literárního hlediska jsou Vánoce podobný námìt jako první láska: tisíckrát u¾ popsané a pøece poøád nové a jedineèné... Psát o nich je velice tì¾ké, všechno tu u¾ bylo, v próze i ve verši... O zobrazení ani nemluvím (a kdy¾ si pøedstavím, ¾e na Kampì právì vystavují zimní obrazy Josefa Lady, ovíjí mne had závisti...)

 

* * *


Ka¾dý èlovìk, který má u¾ nìjaký ten rok za sebou, si pamatuje, jaké u nás bývaly Vánoce døív a rád o tom vypravuje dìtem a vnouèatùm.


Pøedevším:
v zimì bývala zima, ¾ádné alternativní roèní období. Teplomìru spadla rtu» pod nulu a tam se zdr¾ovala a¾ do jara. Mrazy bývaly tøeskuté, v místnostech bì¾nì zamrzala voda v nádobách a¾ do dna (zvláš» zøetelnì se tento úkaz projevoval v místnostech, kde se netopilo).

 

        

 

Snì¾it zaèínalo na Dušièky, nanejvýš na Martina, snì¾ilo èasto a vydatnì, zima bez snìhu neexistovala. Závìje sahaly do závratných výšek (vzpomínám si dobøe, ¾e mnì èasto a¾ nad hlavu a nechápu, jak to, ¾e tøeba tatínkovi sotva po kolena, dospìlí prostì umìjí všelijaké triky). Sníh zùstával celou zimu bìlouèký, køupavý, neposkvrnìný (hlavnì na støechách). Za okno, pokreslené pravìkými kapradinami, kladl dobroty svatý Mikuláš, èasto se dokonce dostavil osobnì, provázen zástupci dvou nejmocnìjších mocností...

 

 

Cukroví, které pekla maminka, bylo tak dobré, ¾e je dodnes nikdo nepøekonal a nikdo je dnes u¾ ani neumí tak dobøe upéct (zaplést hezkou vánoèku je t쾚í, ne¾ uplést vnuèce francouzský cop). Pod "¾ivý" stromeèek od Je¾íška jsme dostávali jenom drobné, laciné dáreèky, kapesníèky, panenku,stavebnici, pono¾ky, sem tam nìjakou hodnotnou, mravnou a pouènou kní¾ku... A jak jsme za nì byli rodièùm vdìèní! Z vdìènosti jsme ochotnì, s úsmìvem nosili ze sklepa uhlí a døíví, nadšenì jsme umývali nádobí... a po Novém roce jsme radostnì vykroèili zavátou cestièkou do školy, vzdálené mnoho kilometrù, proto¾e jsme dychtili po nových vìdomostech...


Tak teï u¾ jsem to pøehnala, ale uznejte, ¾e ze zaèátku se mi ty vzpomínky na zimu, jaká "bývala za našeho dìtství", docela daøily...

 

     


Naše pamì» je mocná èarodìjka. Pøipomíná mi výrok pana Donutila: "Ptejte se mne, na co chcete, já na co chci, odpovím!" Ona, ta naše pamì» to dìlá podobnì. Kdesi jsem èetla, ¾e u¾ mnoho generací vzpomíná s nostalgií, jaké zimy bývaly za jejich mládí a bez výjimky jsou to vzpomínky na sníh - údajnì v¾dy bylo plno snìhu - a mráz - prý v¾dy mrzlo, a¾ praštìlo... Meteorologové, klimatologové a dokonce i historikové to popírají. Prý nìkdy sníh byl, jindy, naopak nebyl. Nìkdy mrzlo, ale byly i zimy, kdy jste nemuseli z oken ani sundávat muškáty.

 

     

 

Návštìva skuteèného, opravdového Mikuláše byla hlubokým zá¾itkem, ale museli jsme dávat pozor, abychom se pøed rodièi neproøekli. Oni na Mikuláše toti¾ zøejmì vìøili a nevšimli si, ¾e má obuté kostkované papuèe našeho dìdeèka. A pøiznávám se otevøenì, ¾e "neskonalou vdìènost dìtí rodièùm", "domácí práce s úsmìvem" a "dychtivou touhu po vìdomostech" jsem si vymyslela. Takové dìti se v naší vesmírné soustavì nikdy nevyskytovaly. Dìti zaènou rodièe vdìènì oceòovat nìkdy a¾ v dospìlosti a nìkdy nikdy.


Teï dùle¾ité upozornìní! Pokud se dìti hrnou do domácích prací s úsmìvem, anebo dychtí po vzdìlání, je to velmi vá¾ný pøíznak a je tøeba okam¾itì vyhledat lékaøe!
Tolik o vzpomínkách na Vánoce našeho dìtství...

 

* * *

 

Ale musím se posunout do ¾havé - toti¾ do mrazivé souèasnosti...


Jako bych nemìla dost starostí se záclonami, dárky, vanilkovými rohlíèky, ulomeným køidélkem mého nejmilejšího andìlíèka a ztraceným receptem na kaštanový dort, svolalo vedení našeho "penzionu pro seniory" schùzi. Pokud povídali o èerpání, plnìní a vydodávání, nepokrytì jsem døímala, ale jakmile došlo na volnou debatu, mimoøádnì jsem o¾ila a hlásila jsem se o øeè. Je toti¾ špatným zvykem nìkterých obyvatel našeho domova, ¾e krmí holuby. Jsou to bezohlední, nepøíjemní, ba nebezpeèní tvorové - kdyby nìco, mluvím o holubech (!) - pøenášejících bakterie, bacily, viry, parazity, snad i zbranì hromadného nièení. Kdy¾ po nich utírám stopy na balkonì, drtím mezi zuby slova, která by slušnì vychovaná babièka ani nemìla znát. A nejhorší je, ¾e nìkteøí obyvatelé berou krmení ptákù tak velkoryse, ¾e vyhazují z balkonù velkou èást jídla. Vèera jsem se vracela bezstarostnì z procházky domù a spadla mi na hlavu porce ¾emlovky zvané spisovnì "semlbába"! Tak¾e jsem byla v pomstychtivém rozpolo¾ení a na schùzi jsem veøejnì prohlásila, ¾e jestli nìkoho pøistihnu pøi krmení holubù, bude platit pokutu, jeliko¾ ho prásknu policii!


Osazenstvo našeho penzionu se rozdìlilo na dvì èásti, podle toho, jestli jim u¾ pøistála ¾emlovka na hlavì èi ne. Èást posti¾ená mi souhlasnì pøikyvovala, èást, dosud ¾emlovkou nezasa¾ená, na mne zírala s odporem, jako bych byla spolupracovnicí STB. Nakonec jsme se však všichni mírumilovnì rozešli do svých pokojù.


Na druhý den ráno jsem našla ve schránce lístek:
"Paní Doktor, ta pani na IV. poschodí na 416 krmý ka¾dý den holubi. Ráno v osum. Pøiïte se podívat. Pøítel."


Prchlivost mnou zaèala cloumat jako majestátem Rudolfa II. ve slavném Werichovì filmu o císaøi a pekaøi. Okam¾itì jsem se vydala na ètvrté poschodí do garsonky èíslo 416, abych tam protestovala, bouøila, zakázala, poukázala, pohrozila, vyhubovala... Tady nešlo jenom o ohro¾ení veøejného zdraví! Tady šlo i o to, ¾e ta semlbába nechala na mojí oblíbené èepici mastnou skvrnu tvaru Islandu!


Chodby byly vánoènì vyzdobené, samý lesk a tøpyt a zvoneèky, zdáli znìlo "Nesem vám noviny", ale já jsem ¾ena tvrdá, racionální a kouzlu Vánoc tak lehko nepodléhám. Zazvonila jsem bouølivì, jako kdybych pøišla sousedku varovat pøed stoletou vodou.
Otevøela mi hezká, malá, bìlovlasá paní. Vidìla jsem, ¾e se lekla víc, ne¾ kdyby k ní pøišel exekutor, ale stateènì mne pozvala dál a dokonce mi nabídla ¾idli. Byla na vèerejší schùzi a vìdìla, proè jsem pøišla. Pronesla jsem struèný výtah ze svého protiholubího manifestu - zdvoøile, já v¾dycky zaèínám zdvoøile, i kdy¾ se míním v závìru rozèílit. Paní mlèela a a¾ po hodné chvíli zaèala pomalu, nejistì mluvit.


"Víte, jednou ráno jsem našla na balkonì holoubì. Tlouklo tam sebou, nemohlo odletìt, mìlo zlomené køidélko... Vzala jsem ho domù, ošetøovala jsem ho, krmila a dokonce jsem mu dala i jméno... Marek, Mareèek... po mém synovi... Holoubek potom odletìl, ale ka¾dé ráno se vrací, pøijde mne pozdravit a já mu v¾dycky nachystám nìco dobrého, tøeba ¾emlovku, tu má moc rád a jeho kamarádi venku taky...
Jsem u¾ na svìtì úplnì sama. Všichni mi umøeli. Mám jenom syna Marka, ale ten ¾ije v Austrálii. U¾ jsem ho léta nevidìla... Taky jednou odletìl, ale nevrací se zpátky, neozývá se, ani nevím, co s ním je...
Já vím, ¾e holubi se krmit nesmìjí, ale mohla bych si Mareèka nechat aspoò pøes Vánoce, aby mi nebylo tak smutno?"

 

Potom jsem pro zmìnu dlouze mlèela já... V místnosti muselo být mimoøádnì vlhko, cítila jsem, ¾e mi nìco teèe po tváøi a ¾e mám úplnì zarosené brýle...
A¾ teï jsem si v plném rozsahu uvìdomila, co znamená vìta "Vánoce nejsou svátky pro osamìlé lidi"...


Hladila jsem sousedku po ruce, ujiš»ovala jsem ji, ¾e si mù¾e holoubka nechat nav¾dy a ¾e nebude platit ¾ádnou pokutu... Potom jsem se jí zeptala, jestli by nechtìla jít se mnou k našim mladým na štìdroveèerní veèeøi. To nechtìla, s díky odmítla. Tak jsem se jí zeptala, jestli bude vzhùru na Štìdrý den pøed pùlnocí, ¾e se vrátím domù a poslechneme si spolu Èeskou mši vánoèní. To chtìla a s díky pøijala. Kdy¾ jsem odcházela, znièehonic mne objala a usmála se. Najednou vypadala o celou generaci mladší.


Doma jsem potom dlouho hledala ztracenou duševní rovnováhu. Kdy¾ jsem ji koneènì jak¾tak¾ našla, rozhodla jsem se, ¾e kouzlo Vánoc sem, kouzlo Vánoc tam, moje nová pøítelkynì z holubí pøíhody nesmí jenom tak lehce vyklouznout.
Bude mi muset dát recept na tu svoji vynikající ¾emlovku...!


 * * *


Dovolte mi ještì popøát všem dobrým lidem krásné vánoèní svátky a naší šéfredaktorce Lidušce navíc podìkování za práci a starosti, které pøekonává, abychom se všichni mohli tìšit ze SeniorTipu.

 

 

Text:Blanka Burjanová

Ilustrace:Václava Arnoštová

 

* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky



Komentáøe
Poslední komentáø: 20.12.2013  16:35
 Datum
Jméno
Téma
 20.12.  16:35 Vesuvanka díky
 20.12.  15:46 Bobo :-)))
 20.12.  13:26 Blanka K. ...a hodnì zdraví do Nového roku!
 20.12.  12:55 milo¹ pøíjemné Vánoce a ¹»astný nový rok
 20.12.  12:42 Blanka B.
 20.12.  12:33 Vendula
 20.12.  12:04 ferbl
 20.12.  11:53 janina
 20.12.  11:47 Von
 20.12.  10:34 Inka
 20.12.  08:03 hera
 20.12.  08:03 hera
 20.12.  07:53 Hana
 20.12.  07:32 MilunaH
 20.12.  06:47 Láïa K.
 20.12.  05:59 Mara Díky
 20.12.  05:00 Ludmila Podìkování autorùm
 20.12.  04:34 Ludmila Krásné svátky a dobrý nový rok