Chodíme kolem sebe, míjíme se a nìkdy se i setkáme. Tak jako Sylva Jaro¹ová, tenkrát je¹tì Haldová, netu¹ila, jak osudový bude pro ni vstup nové spolu¾aèky Edy Jaro¹ové do fren¹tátského gymnázia v roce 1949. "My jsme se vracely ze studentské...
|
Proè tak zvlá¹tní název? Proto¾e na obrázcích jsou samé kvìtinové motivy a jejich autorka je namalovala ve svých 97 letech. Kvìtiny "pìstuje" ¹tìtcem a temperou paní Ludmila Hofmanová v Domovì Zvonková v Praze...
|
Málo platné - i kdy¾ ná¹ Mistr nevynikl jako fotograf, nelze mu upøít, ¾e byl skvostnou figurkou na¹ich filmù. Hrával vìt¹inou men¹í role, ale re¾iséøi by sotva na¹li skvìlej¹í obsazení, a øeknìme si popravdì, ¾e zastínil èasto i velmistry pøed kamerou. Tak sám nikdy nemohu...
|
Je¹tì ne¾ pøipomenu dal¹í støípky z dal¹ích zahranièních cest, tak se musím trochu omluvit v¹em, kteøí se nenarodili na tak ¹»astné planetì, jako já. V¹ichni víme, ¾e v dobì totality to bylo s cestami do zahranièí "na levaèku", ale má rodina díky mému "bankovnímu" bratrovi a...
|
Byla jedna lavice a ta mìla velkou smùlu: v¾dycky v ní sedìli ti nejvìt¹í ulièníci. Podle toho taky vypadala - ¹pinavá, okopaná, poèmáraná. Na zaèátku nového ¹kolního roku pan uèitel rozhodl, ¾e do ní posadí jenom jednoho ¾áka. Lavice u¾ chtìla radostí nadskoèit, ale kdy¾ sly¹ela...
|
Bøeznový pátek, shodou okolností je¹tì pìknì studený, jsem razil do ¹koly na pøedná¹ku z civilizaèních onemocnìní. Vstávám kvùli ní pøed ¹estou, trmácím se dvacet kilometrù pøecpaným autobusem, potom pøes pùlku Hradce pì¹ky a proè? Abych pøi¹el a pøedná¹ející nepøi¹el...
|
Kdysi jeden rámeèek byl takový nì¾ný a srdíèkový, ¾e byl sám ze sebe celý pryè. Velice si zakládal na tom, ¾e je vyti¹tìný na bìlostné stránce a ¾e se na ní nále¾itì vyjímá. Vùbec si nedovedl pøedstavit, ¾e by do Nìho nìco napsali, nebo nedejbo¾e...
|
O velké pøestávce pøibìhla za uèitelem Velièkou do sborovny Anièka Malá z 3. B a naøíkala: "Pane uèiteli, mnì se ztratila penì¾enka!" "Kdes ji mìla?" "V aktovce. A mìla jsem v ní dvì stì korun na obìdy." Uèitel se zamraèil. "Nezapomnìlas ji v ¹atnì? Nebo nìkde jinde? Musí¹...
|
Koèka, kterou jsme ubydleli v na¹í hájence, se spustila s nìkterým kocourem ze vsi a ná¹ malý Honzík mìl moc práce. Ve stodole na mlatì se odbývalo krmení koèièákù. Batolila se tam ètyøi krásná ko»átka, dvì èerná, asi po tátovi, a dvì èernobílá. To po...
|
A u¾ je to tady zase! Pøecházím z cestování po tuzemsku na cestování po staré Evropì, vracím se zpìt do padesátých let a chronologie pláèe.
Koncem jara 1957 byli pozváni vrchlab¹tí volejbalisté - tehdy pøeborníci kraje - na svùj první zahranièní sportovní...
|
Praha je pøe¾raná auty, tak¾e má zase ucpaná støeva. Kouknu do zpìtného zrcátka. Za mnou stojí Mercedes. Za jeho volantem sedí uhlazený límeèek. Vidìl mì? Nevidìl. Vìnuje se trhání chlupu z ucha. Trhne a zkontroluje prsty, jestli byl...
|
Jako kùl v plotì zùstala osamocena jedna stará paní v na¹em domì. O to, aby ode¹la z toho svìta dùstojnì, se mìli postarat nìjací známí, kterým odkázala dru¾stevní byt i se zaøízením. Jednou, nebylo to dlouho pøed tím, ne¾ se s tímto slzavým...
|
Blí¾il se konec ¹kolního roku, slunce u¾ pìknì høálo, v¹echny tøídy se tì¹ily na výlet, a tu si vzpomnìly ¹kolní známky, ¾e chtìjí taky nìkam jet. Øeditel jim to povolil, ale ¾ádná tøída je s sebou nechtìla. V¹echny dìti køièely, ¾e jich mají za celý rok dost, ¾e o nì nestojí...
|
Pod okny lo¾nice ¹éfa Vickovického polesí se usadila pìknì poèetná rodina vos. Silné hnízdo to bylo. Velice èasto nìkterá z nich vlítla do místnosti a budila hrùzu. Pan foøt, chlap jako hora, dobrých sto dvacet kilo, ¾il v...
|
K tìm radostnìj¹ím a snad i smysluplnìj¹ím ¾ivotním vzpomínkám urèitì patøí ty z rùzných cest a dovolených. Nemohu si zde odpustit to moderní slovo smysluplný, které jak se zdá, bohu¾el u¾ v souèasné realitì pouze ¹ustí papírem a skutek...
|