Ve vagonu Metra sedìl pán s vychrtlým oblièejem a hltal chleba z igelitového pytlíku. RAF RAF RAF. Tøikrát si rychle urafnul s vyvalenýma oèima a tì¾ce...
|
Dávno se zapomnìlo, ¾e se za druhé svìtové války nesmìlo tancovat. Vesnická zábava u Viktora zùstala jen ve vzpomínkách. Mládí v¹ak chtìlo své a tak se tanèilo na èerno ve stodole, pøi ¹kubaèkách a v malých jizbách, kde se zdaleka nedala roztoèit...
|
"Táto, vstávej! Co to tam je?" Nemilosrdnì burcuje maminka. Je desátého ledna, pùl sedmé ráno. Den se rodí velmi pomalu. V¹e je zastøeno ¹erem. Skrz okno pokojíku, které tvoøí nevýslovnì ostrou hranici mezi pohodou vytopené svìtnice a slotou venku...
|
Byl jednou jeden chlapeèek, anebo to byla holèièka, ono se to v tomto vìku tì¾ko pozná, kdy¾ je vidìt jenom hlavièka, tak radìji øekneme, ¾e to bylo dítì, no a to dítì velice rádo poslouchalo pohádky. Je¹tì neznalo písmenka, ale zato mìlo bujnou...
|
Dìji¹tìm tohoto skoro neuvìøitelného pøíbìhu je Nuselský most, py¹nì se vypínající nad stejnojmenným pra¾ským údolím. Hlavním hrdinou, mù¾eme-li zde tohoto oslovení pou¾ít, je mùj dlouholetý kamarád Ale¹. Ale¹ova pøítelkynì zdìdila po babièce Marii...
|
Klisna Aranka mìla jiskrnou, èernou srst, bujnou krev arabských pøedkù a rychlost anglického plnokrevníka. Byla velkou nadìjí dostihové stáje, proto o ni v¹ichni v¹emo¾nì peèovali. Nejvíc její stájník Pavel. Jednou na¹el v jejím boxu kotì, takového mourovatého kocourka. Vynesl ho...
|
Mezi mými èetnými pøáteli, kteøí opustili na¹i zem byl i Egon Lánský, jeden ze zakladatelù KANu. Ten se pøidal k na¹í "povysoko¹kolské" partì v roce 1963. Pøivedl ho mùj spolunocle¾ník z koleje Zdenìk, který ho poznal na vojnì ve Støíbøe. O Egonovi...
|
Ahojky ®o¾ko, pamatuje¹ na na¹e poslední pøedvánoèní posezení, jak pøi¹la øeè na mobily a v tu ránu Ti zazvonil v ta¹ce? Já tehdy ten svùj elegantní Samsung tenký a hladký jako had, co mi poøád klouzal z ruky a rozkládal...
|
Ka¾dá ¾enská si nìkdy potøebuje udìlat víkend sama pro sebe. V tomhle to mají chlapi snaz¹í, ti si za sebou umí zabouchnout dveøe. Stisknou tlaèítko a brána je zavøená. Nedostane se k nim ani zvuk, nato¾ pak starosti tìch druhých. ®enská ne...
|
Sousedka Alenka vydala se po ránu ze svého pra¾ského bytu do pøívozské chaloupky, proto¾e léto volalo. ©»astna do¹la k brance zahrádky, pozdravila se s rù¾emi u cestièky a odemkla chaloupku.Ve¹la. Zavìtøila. Cigaretový kouø...
|
Jo jo, taková oáza uprostøed pou¹tì vùbec není k zahození. Kdy¾ tak jeden klopýtá týdny a týdny rozpáleným pískem a v noci pod záøícími hvìzdami si pøipadá jako na severním pólu, myslí jen na to, jak se na obzoru koneènì objeví zelené ¹e¹ulky palem. A...
|
Srpen 68 - pìt písmen a dvì èíslice - a kolik vzpomínek se vybaví nám døíve narozeným! Pøi psaní tìchto øádkù mám dokonce men¹í dilema - je dobré stále vzpomínat na vlastnì jakákoliv osudová data na¹í historie? O opravdu neuvìøitelném propletenci na¹ich...
|
Otvírám sáèek s oøí¹ky. Øidiè automobilu dr¾í ruku na klíèích v zapalování. ©ustìní pytlíku mu zastavilo ruku tìsnì pøed otoèením. V¹echno se v tu chvíli zastavilo. I ¹ustìní. Na¹e pohledy se støetly. Jeho tváø se...
|
Pìknì to fièelo. Sníh byl mìkký, pra¹ný. Dostal se v¹ade. V místech, kde nará¾el na pøeká¾ky, se tvoøily závìje a na silnicích snìhové jazyky. Polní cesty vedoucí úvozy se zaèaly ztrácet. Smrèíky i smrèky se mìnily v pohádkové bytosti. Tak jsme to vidìli my, lidé...
|
Èlovìk nemusí být ekolog, aby vidìl, jaké problémy v dne¹ním svìtì pøiná¹í sou¾ití lidí a zvíøat. A kdo je na tom hùø. Není proto divu, ¾e nedávno se v pískovnì za vsí konal snìm zvíøat. Hlavní referát mìl krocan. Hudroval, ¾e si èlovìk vymyslel spoustu strojù, které dìlají rámus...
|