Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
®enil jsem se ve tøiceti letech, moje nastávající u¾ taky nebyla osmnáctka, byla to svatba z lásky i z rozumu. Nejdøíve jsme si zaøídili byt, pak se nám narodily dìti, první syn, za dva roky dcera, v¹echno bylo jak má být.
Byl jsem spokojený, jak ¹i¹ka v másle, ¾árlivcùm jsem se smál...
|
Pøed Vánoci roku 1942 byl do Terezína deportován mùj ¾idovský strýc, teta, bratranec a také babièka. Strýcova rodina zùstala v Terezínì jen nìco pøes mìsíc, 29. ledna 1943 ode¹la v transportu tisíce vìzòù do Osvìtimi. Na rampì pøi selekci vybrali 122 mu¾ù a nìkolik ¾en...
|
První autíèko, které jsem vlastnila, byl starý dobrý trabantík. Kdo ho je¹tì pamatuje, tak ví, jaké to bylo bo¾í vozidlo! Mìla jsem combi(!) a velmi, velmi vzácný kus! Taková rùznorodost materiálù a barev, která se po ka¾dé opravì mým man¾elem na nìm podepsaly, by vydaly na román...
|
V poslední dobì stále èastìji se závistí a ¾árlivì vzpomínám na Mozartova sentimentální slova o tom, jak mu jeho Pra¾ané rozumìli. Proè mluvím o tomto bavorském géniovi (Tonda Salieri byl stejnì lep¹í), kdy¾ v hudební oblasti stoprocentnì rozeznám pouze Beatles od Smetany a Jardu Wykrenta od Edith Piaf? Stalo se to v¹e asi tak...
|
Je¹tì nedávno to byl ¾ivitel rodiny, vìt¹inou otec, mu¾, který byl hlavou rodiny proto, ¾e zabezpeèoval pøísun finanèních prostøedkù do rodiny. Je¹tì mnohem dávnìji to byla matka rodu, a v nìkterých kulturách je¹tì stále je, která tøímá ve svých rukou otì¾e dìní v rodinì, rozhoduje o dùle¾itých vìcech...
|
Kdy¾ byl Izrael je¹tì socialistický stát
V poslední dobì je stále èastìji sly¹et zuøivé invektivy na adresu Izraele z úst muslimù i jim bezvýhradnì oddaných pøíznivcù, zejména z øad mladých èeských komunistù. O ¾idovském státu prohla¹ují, ¾e...
|
Vzpomínáte si je¹tì na své první setkání se svou budoucí tchýní? Já velmi dobøe. Ve¹la jsem k nim do bytu a ona mnì podala talíø s nìjakým domácím peèivem a øekla "Vezmi si toho hòupa!"
Ale hned se opravila... No toho hòupa...
|
V osmdesátých letech bylo v¹echno jinak.
Doba, ve které se tento kuriózní pøíbìh stal vykazovala rok 1980. Po rozvodu, kdy ze mne spadla tíha v¹eho hrozného jsem koneènì dostala se svým tehdy ¹estiletým synem vytou¾ený byt. Témìø na okraji mìsta, nové ètyøi panelové domy, nikde nic, jen autobus...
|
Byl podveèer - pár hodin pøed mimoøádnými volbami, které mìly být zøejmì tìmi nejménì zajímavými v historii Izraele, zato nejvíc hlídanými. Den narozenin premiéra Izraele Ariela ©arona. "Pùl století si na¹i politici dìlali kariéru z tlachání o míru a k nièemu to nedospìlo. Naopak jsme klidu bez zbraní vzdáleni jako nikdy pøedtím a máme po padesáti letech vítìzných...
|
Jednoho roku, a je to docela dávno, mìla na¹e rodina docela smolný rok. Na¹e rodina, to je babièka velitelka, dìdeèek poboèník, sestra a ¹vagr se dvìmi dìtmi, a moje malièkost, osamìlá, ale ¹»astnì osamìlá matka s dítìtem jedním.
Popisovat v¹echny peripetie, které nás pronásledovaly a nièily na¹i dobrou mysl...
|
Èas izraelských obav i nadìjí "Jestli léèíme Palestince, kteøí se zranili, kdy¾ spáchali atentát a zabili pøi tom ®idy?" s údivem opakuje moji otázku Michaela Erlichová, asistentka ¹éfa tiskového oddìlení jeruzalémské nemocnice Hadassah...
|
Doba pøedvánoèní. Pouèena nejen svými zku¹enostmi, ale i zku¹enostmi mých známých, a také sugestivními proslovy ve sdìlovacích prostøedcích, dr¾ím svou ta¹ku v¾dy a v¹ude jako jabloò nezralé jablko. Zavøenou, zazipovanou, svírám pod pa¾í, a nedám! Vím, ¾e velmi...
|
Svítá. Je obyèejný zimní den. Teplomìr ukazuje pár stupòù pod bodem mrazu, fouká studený vítr a na silnicích jsou místy zmrazky. Auto je pokryto silnou vrstvou jinovatky. Pøichází první ¾ák. Je mu asi 35 let, pracuje jako pøedák v továrnì. Na zkou¹ce neuspìl z jízdy...
|
Léta mám divadelní pøedplatné. Pùvodnì nám ho platilo ROH, kulturní referent vykázal èinnost, ka¾dý rok nìkolik permanentek objednal, byly putovní, ne v¾dy se podaøilo nìkoho na pøedstavení do kulturáku dostat. Já jsem patøila témìø v¾dy ke stálicím...
|
Mùj dìdeèek mìl ètyøi syny a ètyøi dcery. Kdy¾ zemøel, byla z toho senzace, svùj testament snad poprvé u nás nahrál v ostravské nemocnici na gramofonovou desku. Podle ní se pak øídila celá rodina...
|
