Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
Nechápu, proè v 21. století je tato profese stále tak rozmno¾ená! Proè je¹tì nìjaký vìdátor nevymyslel NÌCO. Tøeba - ihned po narození zabudovat do sanice trvalý chrup. Neznièitelný. Nebo po vyra¹ení zubù stálých opatøit je nìjakým neprùstøelným kabátkem, který by se jen obèas dal do èistírny...
|
Po maturitì jsem nastoupila na po¹tu. Bylo to u¾ pøed mnoha lety a na po¹tì vypadalo jinak ne¾ teï. Nás je¹tì uèili, ¾e se k lidem máme chovat slu¹nì a usmívat se na nì. Já jsem v tìch sladkých osmnácti smí¹ek byla, smála jsem se poøád a v¹emu...
|
Jako asistentka øeditele podniku zahranièního obchodu jsem mìla dosti èasto pracovní jednání, tzv. pracovní obìdy, veèeøe, a jiné tuze zábavné akce. Zábavné jen pro toho, kdo absolvuje podobné atrakce zhruba dvakrát do mìsíce. Únavné pro toho, kdo neví dne ani hodiny, a tyto akce prorùstají do soukromého èasu...
|
U¾ila jsem si ho dost. Od mládí jsem byla na zubaøském køesílku vaøená, peèená. Ne, ¾e bych si zuby neèistila, poctivì tøikrát dennì, ale nic naplat. Pøi ka¾dé pravidelné preventivní náv¹tìvì objeví paní zubaøka nìjaký kaz. ®e by málo vápníku? Ale kdepak, kosti mám jako slon. Dosud jsem nemìla ¾ádnou zlomeninu...
|
Trojku, dej tam trojku (!), øval mùj man¾el jako ranìný jelen v øíji. Zaèal se mnì sápat po volantu, a svými dolními konèetinami zaèal okupovat mùj prostor pro mé nohy, a pro v té chvíli "mou" brzdu, "mou" spojku a "mùj" plyn.
Jeliko¾ tahle idyla u¾ trvala nìkolik desítek nepøedstavitelnì dlouhých minut, byla jsem jako v¾dy...
|
Babí, prosím tì vyvìtrej si! Má¹ tu nìjaký tì¾ký vzduch, øíká dcera sotva otevøe dveøe.
Stavuje se u mì ka¾dé ráno cestou do práce.
No jo, jde¹ z venku, je tam èerstvo, to se ti jen zdá, øíkám, ale vìtrám. Marnì, kolem poledne, i pøes otevøené okno, taky nìco cítím...
|
Provdala jsem se z velké lásky, do roka se nám narodila dceru¹ka. Okam¾itì, jen jsem jí po poprvé uvidìla, se pro mì stala v¹ím. Ty její kukadla! A ruèièky, a jak ¹pulila pusinku. Mohla jsem ji pozorovat celé hodiny. Pøedpokládala jsem úplnì samozøejmì, ¾e s mým man¾elem se stalo toté¾...
|
Pro¾ívala jsem právì èas klidu, pohody, problémy si naèas odskoèily k sousedùm. Zcela nezatí¾ena starostmi, s témìø dospìlým synem a malým kotìtem v jedné domácnosti jsem pro¾ívala jedny ze ¹»astných chvil svého jinak pohnutého ¾ivota.
Kamarádka potøebovala nakoupit synovi potøeby do první tøídy...
|
Jako samostatnì hospodaøící jednotka, která ¾ije pouze z pøíjmu od státu v podobì platu, mívám obèas stavy nouze. To kdy¾ uvidím zcela neodolatelný svetøík, botièky, nebo krásné hrníèky do kuchynì, a mùj hlídací pes v mozku, který má na starosti úèetnictví a hlídá strany...
|
Názory na pití se mìní s dobou. Kdy¾ jsem byl je¹tì malý, tak mì prý maminka povzbuzovala slovy: bumbej, bumbej. A o 20 let pozdìji názor zmìnila. Varovala mì: ne, abys zaèal chlastat.
Ale vá¾nì. Jako malí kluci jsme nenosili do ¹koly lahve s èajem, ani s limonádami. Na chodbách ve ¹kole byla tryskací pítka, a kdy¾ mìl nìkdo ¾ízeò...
|
Bylo sychravé ráno,venku zima, pr¹elo. Jíra (mùj vnuk) nemocný, tak jsem si øíkala pøispím si. Ze sladkého spaní mì vytrhlo zvonìní telefonu co¾ je v na¹í domácnosti normálním jevem.Aè nerada pøesto jsem zvedla sluchátko a øíkám "prosím"...
|
Do svého man¾ela jsem byla hodnì zamilovaná, a vypadalo to, ¾e i on do mì. Choval se ke mnì pøívìtivì, byl hezký, pozorný, pomáhal i v domácnosti, v¹echny kamarádky mnì ho závidìly. Musela jsem se vdávat, stydím se to skoro øíct...
|
Jestli nejste povìrèiví, závidím vám. Já také nejsem, aspoò si to poøád opakuji v tichém doufání, ¾e stokrát opakovaná le¾ se stává pravdou. Leè, vyrostla jsem v pevné výchovné obruèi mé maminky, která s povìrami tvoøila siamský propletenec...
|
Moje kamarádka Zdenka bydlí v malebné vesnièce, co domeèek, to pohádka! Byla jsem tam ka¾dou volnou chvilku. A moc ráda! Je¹tì padesát let, a budu taky jejich, øíkali bodøí sousedé. Ka¾dý má zahrádku, pelargónie v oknech, koèku a psa. Psi jsou èistokrevné a dávné plemeno, které pøe¾ije snad v¹echny...
|
Kdysi jsem psal scénáø televizního dokumentu o zvonaøi Tkadlecovi z Halenkova. Byl jsem u nìho od pøípravy formy, a¾ po odlévání zvonù a ladìní kampanologem. Ka¾dý zvon musí mít absolutnì stejný tón, jaký je urèený, aby pasoval do akordu ostatních zvonù ve zvonici. A kdy¾ má zvon pøes dva metráky bronzu a rozhoduje ka¾dá desetina...
|
