Obhájce ex offo s tříletou praxí v občanskoprávních sporech se opíjel vidinou kariérního postupu, že zásluhou nízkého stavu právníků v období dovolených dostal svou první násilnou trestní kauzu a hned s tak vysokou mediální sledovaností. Zjevně ho vzrušovalo, že hájil nymfomanku obžalovanou z pokusu o vraždu. Byl to chodící mindrák...

Měl to být její první den v novém zaměstnání. Před půl rokem se do Izraele přistěhovala z bajkalské Listvjanky. Teď jela poprvé do práce. Na sobě měla pastelověmodrý kostýmek, který jí na míru ušila teta, aby neteř udělala dojem. Nemínila působit vyzývavě, ale též by nerada dostala přezdívku "báryšňa" ze sibiřské "děrevně"...

Winston Churchill se zapsal do naší paměti jako muž, který převzal na svá bedra těžké břemeno 2. světové války. Jako člověk, který po svém jmenování ministerským předsedou v květnu 1940 slíbil Britům krev, dřinu, slzy a pot. Jako člověk, který ocenil statečnost letců bránících Anglii před zničujícími nálety Luftwaffe...

je jedna z knížek, které jsem našel pod stromečkem, obsahuje úvahy o Bohu, Americe a mezinárodních vztazích od Madeleine Albrightové. Autorka ji začala psát poté, co si připravila na toto téma přednášku pro studenty v Yale a dostalo se jí kladného přijetí. Uvědomila si, jaké je to zajímavé, ale výbušné téma, a proto se obrátila s prosbou o pomoc...

Nový román Břetislava Olšera Černá krev se ještě ani nezabydlel na knižních pultech a už vzbuzuje spoustu emocí. Přestože si jeho autor tvrdošíjně zakládá na tom, že všechny jeho postavy jsou fiktivní a perfektně vymyšlené a že jakákoli jejich podobnost s reálnými osobami je ryze náhodná, spousta lidí se v nich přesto už zřejmě našla. Patrně podle rčení o...

Kdesi hluboko v paměti mi utkvěl příběh o orientálním vládci, který si získal naprostou oddanost svých stoupenců tak, že je v bezvědomí přenášel do umělého ráje, kde se jim dostalo všeho: krásných panen, něhy, i všemožných lahůdek. Zakrátko procitli opět v původním prostředí a zůstaly jim nádherné vzpomínky, o nichž mohli vyprávět ostatním...

Ani osmá kniha kontraverzního novináře a fotoreportéra Břetislava Olšera zřejmě nenechá jeho tradiční oponenty klidnými. Už její rukopis rozpoutal vášnivé polemiky. Na pultech se objeví každým dnem. O autorovi se ví, že procestoval kus světa, že ho v různých zemích přijalo pár desítek prezidentů, premiérů či ministrů...

...tak končí svou knihu její autor, publicista, redaktor Hlasu Ameriky a Kancléř prezidenta Václava Havla Ivan Medek v ostravském Librexu. Čekal tam na něj i kamarád z dětství, extenorista ND A. Dvořáka a malíř - Lubomír Procházka. Viděli se spolu naposledy v mládí a setkání bylo překvapivé a srdečné...

Už několikrát jsem se s vámi podělil o své dojmy z četby knížek půjčených v knihovně. Tentokrát mě zaujala skoro 850stránková kniha amerického profesora politologie Wiliama Taubmana, jejíž přesný název je v titulku tohoto čtení. Zprvu jsem měl v úmyslu interpretovat obsah vlastními slovy, ale po přečtení záložky jsem se rozhodl ji použít...

Už od dětství o mně říkali, že jsem malý blázen. Nemohli totiž s klidným srdcem snášet moje vyprávění, kterému nerozuměli a kterému, dlužno říci, jsem nerozuměl ani já sám. To pak říkali, že si příliš vymýšlím, nebo trpím bájivou lhavostí...

Při návštěvě pobočky Městské lidové knihovny jsem si na pultíku všiml knížky Judaismus, politika a stát Izrael a bez váhání si ji vypůjčil. Napsal ji osmadvacetiletý JUDr. Mirek Čejka, někdejší asistent soudce Ústavního soudu, který v letech 2001-2 absolvoval roční výzkumnou stáž na katedře politologie Hebrejské univerzity v Jeruzalémě...

Fuchs totiž trpěl nespavostí v důsledku zvýšené úrovně neuroticismu. Laicky řečeno, byl příliš přecitlivělý a vnímavý na jakékoli podněty. Praskání nábytku vnímal jako rány z pistole, let komára pro něho představoval útok srovnatelný s hloubkovým náletem tryskové stíhačky...

Jiří Růžička zemřel v Pardubicích v červenci 1987 na infarkt. Ještě mu nebylo šedesát, ale přesto odešel tak náhle, že se ani nestačil se svou rodinou rozloučit. Vdovu její dosud nepředstavitelný stav doslova šokoval. Ještě včera večer seděli...

Služební cesta pro mě není tou nejhorší představou nejbližších pracovních dní, zvláště když je úterý. Cestou do své kanceláře jsem si vyobrazoval trasu cesty a najednou se mi vybavil obrázek známého kraje. Moje klukovské oči tu krajinu přímo nacpaly do mého nitra a stále je tam, jako pohlednice se občas vynoří a zase zmizí, v té nepřeberné škále uložených obrazů jako pod rukou sběratele...

V knihovně jsem tentokrát sáhla po úplně jiném žánru než jsem zvyklá. Ale kniha mne zaujala, tak se s vámi podělím o své pocity. Třeba to bude dobrý tip pro některé z vás. Svět je viděl jako nejhezčí manželský pár. Úsměvy obou, rozdávané na všechny strany, však skrývaly hlubokou bolest...