Dne¹ní doba je hektická a pøiná¹í nám do ¾ivota vìci, které jsme døíve neznali. Poøád èteme o násilí mezi dìtmi. Ne, ¾e by to døív nebylo, ale bylo to jiné, ne tak drsné. Já si pamatuji na spolu¾áka z první tøídy, který mi snìdl svaèinu hned cestou do ¹koly. Vejce natvrdo a chleba...
|
Byli jsme mladí, plní ¾ivota. Na jedné vesnické zábavì se objevil "On", krásný kluk s modrýma oèima, vysoký, ¹tíhlý, o¹lehaný vìtrem. V¹echny pøítomné holky se do nìj rázem zamilovaly. Já také. A pova¾te, právì já, která jsem nikdy nemìla pøíli¹ sebevìdomí, jsem se stala objektem jeho zájmu. Veèer jsme protancovali jen spolu...
|
Docela velká nepìkná døevìná kára. Vozejk s koly, jako od ¾ebøiòáku z nìjaké zapadlé pohranièní vísky ze Sudet. Improvizovaná neforemná støí¹ka ze silné fólie na neumele konstrukci, chrání celé tohle monstrum pøed de¹tìm, nebo naopak...
|
Èasto jsme si s vnouèaty cestu z mateøské ¹koly krátili cestu pøes velké parkovi¹tì pøed Kauflandem. Matìj rád rozpoznával znaèky aut, jako tøeba Peugeot, Mercedes, Renault, BMW,Volkswagen. Já, která spolehlivì poznám jen ©kodovku, jsem se sna¾ila nedat se zahanbit pìtiletým klouèkem. Mìla jsem na to fintu...
|
Jak u¾ to tak bývá i moje dcera byla ve vìku asi od roku a pùl, kdy¾ u¾ perfektnì mluvila, neuvìøitelnì zvídavá. V¹echno si chtìla vyzkou¹et, ohmatat nebo se alespoò zeptat.
Proè jsou na obloze mráèky, proè slunce svítí, proè voda teèe, proè se motýl jmenuje motýl...
|
Mu¾ kolem sedmdesátky v ¹edivém klobouku a stejném odstínu pomaèkaného saka sestoupil namáhavì po schùdcích osobního motorového vlaku na popraskaný chodník z neforemných dla¾dic. Rozhlédl se po malém venkovském nástupi¹ti a otøel si papírovým kapesníkem pot z èela...
|
Kolegynì jednou pøinesla do práce v ko¹íèku ¹tìòátka. Pronesla nìco v tom smyslu, ¾e je odnese utratit k veterináøi, sama ¾e na to nemá náturu. Ihned jsme se k nim vrhli. Byli nádherní. Tøi jezevèíci. Samozøejmì, ¾e jsme si je rozebrali. I já jsem si jednoho vzala...
|
Nebyl pátek, nebylo ani tøináctého, pøesto takový den nastal. A zrovna tehdy, kdy¾ jsem mìl odvézt dceru s vnouèaty na pár dní k nám na chalupu. Hned ráno jsme se museli vrátit pro zapomenutou vìc. Nejsme povìrèiví, tak nám toto varování nic neøíkalo. Pak jsme zjistili, ¾e do obchoïáku za kopcem se stì¾í dostaneme, proto¾e celá cesta byla obsazena stojícími vozy...
|
Moje vnuèka mnì pozvala na svoji závìreènou ¹luskolonu. Do osvìtleného sálu vstupuji v doprovodu své dcery a oba si okam¾itì uvìdomujeme, ¾e jsme spolu v nìm absolvovali i její závìr taneèních hodin. Kdy to proboha uteklo? Mnì se zdá, jako by to bylo nedávno...
|
Co jsem zùstala sama, pozvolna si s dcerou vymìòujeme role. Døív jsem to byla pøevá¾nì já, kdo øíkal:"Teple se obleè, seï rovnì, najez se, poøádnì se oblíkej, vem si de¹tník", teï to zaèíná øíkat ona mnì i kdy¾ jakoby v legraci.
Mo¾ná je to ale u ní nemoc z povolání, je uèitelka. "Ale hlavnì, mami, neztra» klíèe...
|
Miluju divadlo a ji¾ mnoho let mám pøedplatné. V na¹em mìstì není stálá divadelní scéna,
soubory dojí¾dìjí k nám, hraje se ve velkém sále kulturáku. Jednou za sezónu, kdy¾ je na repertoáru výpravná operetka nebo muzikál, vyjí¾díme my, pøedplatitelé, nìkolika autobusy do kamenného divadla...
|
Pøíhoda, o které chci vyprávìt se stala v dobì, kdy nám ke dvìma dìvèatùm pøibyl vytou¾ený chlapec. Star¹í dcerka mìla 8 let mlad¹í 4 roky. Narození bratøíèka obì uvítaly, men¹í sice spadla z lopatky jak se øíká, star¹í to u¾ mìla za sebou a stavìla se proto k situaci odpovìdnì...
|
Dva vnouèky mám v cizinì, nereptám. Vím ¾e se mají dobøe, a radovala jsem se z jejich pøítomnosti èasto, kdy¾ nebyli tak daleko. Jen ve Vídni. Od druhé dcery mám také dva, moje miláèky. Èasto mì je rodièe svìøí, kdy¾ si potøebují nìco zaøídit, nebo si prostì chtìjí oddychnout...
|
Petry jsem si v¹iml u¾ dávno. Upoutávala mne svými historkami ze ¾ivota, které dávala bezelstnì k dobrému u stolu v závodní jídelnì èi u cigarety na chodbì. Asi ani já jsem jí nezùstal lhostejný, proto¾e jsem zaznamenal, ¾e ji zajímá moje reakce. A tak, kdy¾ jednoho dne pøedseda SÈSP marnì nabízel zdarma vstupenky do Národního divadla...
|
U¾ je to skoro tøicet ¹est let. Tenkrát mì komunisté pro tzv. politickou nezpùsobilost vyhodili z práce. Lidská solidarita je¹tì zcela nevymøela, a tak se mì ujali v jisté cestovní kanceláøi a nabídli mi pøes léto práci prùvodce. Nejdøíve jsem absolvoval únavný autobusový zájezd do Bulharska, poté letecký do Rumunska...
|