®eny jsou svým zpùsobem zvlá¹tní stvoøení. Jsou jako koèky, svéhlavé i ¾árlivé a také dávají nepokrytì najevo svùj zájem nebo i nelibost. A proto¾e jsem ¾ena, urèitì platí zmínìné vìty i na mnì. Proè? Proto¾e se chci s vámi podìlit o své dávné zaèátky s poèítaèem, které se urèitì podobaly høe koèky s my¹í...
|
Pracovi¹tì, kterému se øíká propagace, bylo na ¹achtì v¾dy støedem pozornosti kvùli zajímavé práci i osazenstvu samotnému, které se na ní podílelo.Bývaly èasy, ¾e tito propagaèní pracovníci mìli tolik práce, ¾e jim chodili vypomáhat i horniètí uèni. Do uèení pøicházeli chlapci odev¹ad, jedni ¹ikovní a ti druzí - ¹koda mluvit...
|
Øíká se, jaký pes, takový pán. Jestli je to pravda to nevím, ale jedno jisté je - ten mùj se mnou v¾dycky vybìhne. Posuïte sami. Jmenuje se Ben a u¾ co by ¹tìnì, mì pìknì namíchnul. Byl milouèký, pøítulný, jen ten pohled, který obèas po mnì hodil, prozrazoval, ¾e to bude fi¹kus. Man¾elka se z nìj rozplývala, Beneèku sem, Beneèku tam...
|
Vánoce skonèily, Nový rok je ji¾ také trochu vìt¹í mladík, (to aby stihl zestárnout do prosince) ale pøesto my postar¹í a mírnì pohybovì nadaní se mù¾eme jen tak procházet a se smutkem koukat, jak se kolem nás ¾enou ly¾aøi na hory a nebo z hor. No co...
|
Èas od èasu si prohlí¾ím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mnì promlouvají atmosférou minulých století i dálek. Právì dnes se probírám pohlednicemi zaøazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na jednu hodnì starou, na ní¾ je zátoka...
|
Je nìkdy podivuhodné jak se umíme ve vzpomínkách vracet. A¾ tam, kdy se stalo nìco co se stát mo¾ná nemìlo a co mìní va¹i obdivuhodnì pøímou cestu v cestu plnou kopcù, zatáèek a kamení. V¹e se mìní, v¹e je jinak a vy u¾ nejste vy, ale nìkdo úplnì jiný. Po svìtì létá mnoho otrávených ¹ípù a vy jimi zasa¾eni máte jen dvì mo¾nosti...
|
Pøi zaslechnutí slova "papiòák" se vìt¹inì lidí vybaví jistá kuchyòská vymo¾enost, tedy tlakový hrnec. Ne tak mnì. Já si pod tímto pojmem pøedstavím svého mu¾e. Zajímá vás, jak souvisí mu¾ s touto nádobou? To tedy musím zaèít od Adama.
V Praze máme pøátele, k nim¾ jsme dost èasto jezdívali na náv¹tìvu. Mají dcerku pøibli¾nì ve stáøí...
|
Jdu roklí k hradbì domù slepených z panelù z dob nedávno dávných. Pomalu se pøede mnou vztyèují, jako hradba stromù, které jen tu¹ím v dálce za nimi. Ne, vlastnì netu¹ím. Jsou tam a vím to. Rád se vracím ze samoty k lidem. Z chtìné a známé samoty zahrady do spoleènosti anonymních, poloznámých a nìkdy i známých...
|
Je¹tì není listopad. Je¹tì ne a nepadá dé¹». Ale u mì u listopad je a dé¹» u¾ padá. Svìt neví a ani já nevím a jen Axl mi huèí do hlavy svým nakøápnutým hlasem a Slasch svou rozezpívanou kytarou, ¾e u¾ bylo. V¾dycky, a mo¾ná i vícekrát ne¾ v¾dycky, si vybavím tento klip...
|
Jednou si nicota koneènì v¹imla, ¾e je sama, obrátila kousek sebe na ruby a narodil se èas. Proto¾e v¹ak byla sobec, její potomek byl tak nepatrný, ¾e i nula byla vedle nìho skoro nekoneèná. Èas byl v¹ak dítìtem nicoty, té která byla a¾ do té doby v¹ím, a tak vìdìl, ¾e ví...
|
Pokusím se trochu pøiblí¾it závratné tempo výroby televizních poøadù, tempo, které mnohdy urèitì hazardovalo se zdravím vìt¹iny zúèastnìných, pøesto mìlo i obrovské kouzlo nádherného dobrodru¾ství. V prùbìhu ètyø dnù bylo nutné inscenaci, zhruba nazkou¹enou ve zku¹ebnì, posadit do dekorace...
|
Jak øekl kdysi dávno Jan Werich - Nejlep¹í je, kdy¾ je ka¾dej z nás pøímo odnìkud.
Já jsem se asi narodil tak nìjak trochu se zelenými blánami mezi prsty na nohou a na rukou.
Bylo to u¾ pomìrnì dávno v Brnì a tak trochu na truc mému fyzickému stvoøiteli. Maminka pracovala...
|
Tak poslednì vám páníèek prásknul, jak jsem ze strachu o plnou misku zdolávala skálu. Ono mì to ale zaèalo bavit a tak jsem se stala horolezeckým psem. Jen skály v Jizerkách mì nebavily. Tam mìli i páníèkové od ¾uly odøené pøední tlapky. To si ale já nemohu dovolit...
|
Tak u¾ mám vybudovanou pozici a nebo vlastnì poleh (nebo pelech?) ze kterého se nedám jen tak vystrnadit. Jenom jedno se jim nepodaøilo. Zajistit mi psí záchodek pod køeslem. Namoèený èumáèek není nic dobrého. Navíc ono se dají venku aspoò pøeèíst nìjaké vzkazy...
|
Mo¾ná si nìkteøí ètenáøi vzpomenou na moje loòské povídání o houbách. Jak jsme sbírali a sbírali a pak ¹li dom s plnými ko¹íky a s lítostí, ¾e u¾ ty krásné hnìdé poddoubky nemáme kam dávat. Letos je to s houbami mnohem hor¹í...
|