Je to zvlá¹tní, ale opisování dìti opravdu uèit nemusíte. To umìjí bravurnì od samého zaèátku. Ale ruku na srdce - kdo z nás nikdy neopisoval. Já je docela chápu - èlovìk je si hned jistìj¹í kdy¾ vidí, ¾e...
|
Jedna z prvních pouèek psychologie, kterou jsem kdy sly¹ela - a která se mi zalíbila - je, ¾e sklenice vody je buï poloprázdná, nebo poloplná a tak se nejlépe pozná, je-li nìkdo ze své podstaty pesimista nebo optimista. To¾, já tu sklenici poloprázdnou nikdy neuvidím, proto¾e ji prostì vyzunknu do dna...
|
Pondìlí je typické tím, ¾e hned v prvních minutách vyuèování se v¹echny dìti sna¾í vysvìtlit nám, co fantastického pøes víkend za¾ily. Tì¹ívám se na tu chvilku, jsou to v¾dy "ú¾asné zprávy". Tentokrát se slova nejurputnìji domáhal Lukin...
|
Ve svém èlánku o tom, jak jsem se vdávala jsem se zmínila o kostýmku v holubièí ¹edi, co byl pár let u mámy ve skøíni. No ano - je to tak, mìla jsem se vdávat. A pamìtníci si umí pøedstavit, jak se po válce dala sehnat látka na takový kostýmek. Ale moje máma byla v Olomouci známá postava, plná ochoty a zdatnosti...
|
Pìvecké sdru¾ení moravských uèitelù (dále PSMU) odjak¾iva zahajuje svou koncertní sezónu v lednu Ostravským matiné. Je to dáno dávnými vztahy k ostravskému publiku; s nimi souvisí také program ostravských koncertù, který zásadnì ovlivòuje dramaturgii PSMU...
|
Je to sice zase pøíbìh z "notáøova ko¹íèku", ale nedá mi to, abych nevzpomnìla na svého vìrného prùvodce mnoha reportá¾í - na¹eho redakèního fotografa. Málem jsem napsala jméno, ale ne, co kdy¾ je¹tì ¾ije a já si z nìj tak trochu hodlám dìlat legraci. Co¾ ale neznamená, ¾e jsem ho nemìla ráda a nevá¾ila si jeho...
|
Vánoèní prázdniny jsou fuè. Mnì pøinesly modøinu na kolenì, modrý nehet na noze- to od mého ne¹ikovného ly¾ování, ale zase ta nádhera pohádkovì pocukrované ©umavy. Hned první cesta autobusem do ¹koly a zmìna - o 4 Kè dra¾¹í jízdenka...
|
Snad tu skuteènì bydlel odjak¾iva. Mo¾ná, ¾e opravdu po tìch schodech bìhávaly jeho klukovské kolenaté nohy a støapatá hlava nosila pod èelem vìdomí, ¾e mu patøí celý svìt. Tehdy dávno pøed padesáti, ¹edesáti lety. Teï u¾ to po nìkolik let byl se¹lý staøík. Typická postava pro své okolí, které si u¾ nikdo...
|
Urèitì si vzpomenete na èlánek, jak jsem zhubla. A jak jásavým návratem k redaktorování, randìním s novou láskou jsem nìjak ani nemìla èas na jídlo a kila ¹la dolù jako po másle a jak jsem pak byla na plastické operaci, abych té znovunabyté kráse dala záruku, ¾e vydr¾í. Milý byl ale "na tlusté" a tak postrádal mou...
|
K vesnici pøijel fábory opentlený vùz a na ovìnèeném kozlíku posvícení. Køehké koláèe seskoèily a doprovázely vùz zpovzdálí. K zástupu makových, tvarohových a povidlových koláèù se pøidaly kypré buchtièky. Témìø poslední se batolila bábovka a rmoutila se, ¾e jí posvícení nedopøálo èestného místa na voze. Do zlatova upeèená husa...
|
Bylo to o svátcích vánoèních léta Pánì 1948. V hospodì U Buckù na Malé stranì bylo veselo. Se¹li se tam k obvyklému popití pan Brouèek, povoláním majitel realit, se svými pøáteli. Pan Tlamicha, povoláním syn velkostatkáøe, vypravuje, jaký sestrojil betlem a jakou radost z nìho mìla jeho dvoumìsíèní holèièka...
|
Stromeèek stojí a je to fe¹ák. Barborèin dìda nám vybral krásný smrèek a na¹e vlastnoruèní ozdoby spolu s dìtmi pøinesenými svìtýlky se na nìm bájeènì vyjímají. Nálada ve tøídì je èím dál ménì na uèení a èím dál víc na jásání. Ráno si zhasneme...
|
Byl to takový neskuteèný èas. Stále je¹tì jsme mìli srdce sti¹tìné z pøíchodu "spøátelených" vojsk, ale stále je¹tì jsme nevìøili, ¾e je to definitivní. Poøád je¹tì jsme v sobì rozdmychávali tu jiskøièku víry, ¾e "se nedáme".
Pracoval jsem tehdy v redakci Veèerní Plznì a mìla jsem na starosti ¹iroký zábìr...
|
Kalnì ¾lutavý pruh mraèen se pøivlekl nad krajinu. Vítr za lesem se probudil hromovým dunìním. Jak vozy nalo¾ené kamením oblaka huèí a valí se. Náhle jakoby démoni neviditelnými stromy tøásli, sypou se kroupy na zemi a poskakují. Tluèou do dveøí, oken a bijí v obilí. Hrom z dálky duní a hrùza v¹ude vniká. Pøírodní ¾ivel stupòuje svou...
|
Èervnová louka rozkvetla tisíci kvìty. Zlaté pryskyøníky svítily jasnì mezi èerveným kohoutkem a modré oko pomnìnky u vlhké stru¾ky závodilo v nì¾nosti barvy s fialovými zvonky. Kopretina bílým krajkovým klobouèkem kývala na hnìdonachové hlavièky a na okraji louky sousedícím s potùèkem vykvétaly du¾naté...
|