Je¹tì ne¾ se ve vzpomínkách dostaneme do Brna, ráda bych pøiblí¾ila jednu dìdinku. Pùvodnì jsem chtìla pøiblí¾it tuto dìdinku podle informací nalezených v poèítaèi, ale není o tom ¾ádný podrobný popis, jen odkaz, ¾e Brodce byly pøiøazeny k Opatovicím a ¾e le¾í mezi Tøebíèí a Jihlavou...
|
Druháci se vrátili z jarních prázdnin plni zá¾itkù i dobrodru¾ných vzpomínek, vyprávìli a vyprávìli. Nìkdo zdolával rakouské Alpy, nìkdo Jizerské hory, nìkdo kopeèek za vsí. Ale v¹ichni si to u¾ili. Já u¾ trochu míò...
|
Tak jsme v Bechyni. Mìsteèko je to pùvabné, jistì se nám tu bude daøit. S tímhle optimistickým pøístupem jsme se stìhovali v¾dycky - no a daøilo i nedaøilo, nakonec nìkdo z rodiny potøeboval a stìhovali jsme se zas. Prostì nás ten osma¹edesátý rok vykolejil a u¾ to tak zùstalo. Vlídný Jan...
|
Po získání ¹tìnìte nastal nekoneèný kolobìh povinností a nocí i dnù plných úzkosti, proto¾e jsem se psy do té doby nemìla ¾ádnou zku¹enost. Knihy se daly koupit jenom ve Zlatých Horách, co¾ bylo mìsteèko asi 8 km vzdálené a kdy¾ u¾ tam èlovìk jel, sna¾il se obstarat si v¹echny nákupy, které v na¹í dìdinì...
|
Na ten èas se opravdu nedá zapomenout. Málokde se mi v nìjakém podniku, co jsem kdy byla, povedlo za¾ít tolik pøíhod a zvratù, jako tam. U¾ ta první silvestrovská noc! V tom týdnu mezi svátky jsem docela v poklidu pøi¹la ráno do práce - chodila jsem pì¹ky, nebylo to tak daleko, jen asi pùlhodinka silnicí...
|
13.dubna 1968- co¾ byl pátek jsem se provdala do pohranièí. Do malé obce pod Rejvízem v Jeseníkách a rovnýma nohama jsem skoèila do hospodáøství s dobytkem i záhumenkem. Nepøipravená, naivní a ne¹ikovná, av¹ak ohromnì odhodlaná a hlavnì zamilovaná. Zaèátky byly kru¹né. Hospodáøství èítalo...
|
Na tramvajích se mi smáli, ¾e si neumím pøedem vypoèítat, kolik budu ten mìsíc brát. Na tak a», stejnì víc nedostanu, tak co? A pak mne rozzlobili, ¾e mi pro kádrový profil (a tím i vy¹¹í plat) nedovolili øidièovat a dala jsem pra¾ským tramvajím vale. A proto¾e mu¾ byl na své
vrátnici taky dost ne¹»astný...
|
H, ch, k, r, d, t, n - vyzpìvují si druháci celé dopoledne, dokonce je¹tì i v ¹atnì pøi odchodu domù. Pøekonali jsme u¾ toti¾ nástrahy spojené s pøimìøenì plynulým ètením a nastal èas hloubìji se vnoøit do tajù èeského jazyka. Hned od poèátku jsme...
|
Den zaèínal jako jindy, kdy¾ jsou výplaty. Znáte to. Na chodbì se u¾ po ránu zaèínají trousit ti, co tak akorát do¾ili s korunama. Kdyby se vyplácelo v ¹est ráno, u¾ by jim to bylo pozdì. Neøíkají nic, jen tak ¹oupou nohama a paní úèetní je dobøe sly¹í i pøes dveøe. A proto¾e je to
paní úèetní hodná a vùbec je v podniku dobrá...
|
Je¹tì jedna epizoda se promítla pøed mýma oèima, která pøedcházela Ondøejovicím. Po v¹echna ¹kolní léta jsem se ka¾dým rokem úèastnila rùzných brigád, které jsem nadev¹e milovala pro nezamìnitelnou atmosféru kamarádství, legraci a mo¾nosti pøivydìlat si nìjakou korunu. Rodièe mnì ¾ádné kapesné...
|
Je to tyhle dny u¾ pøes dvacet let, co jsem ovdovìla. Ve skuteènosti jsem svého mu¾e vlastnì nikdy nepoznala jako zdravého. Potkali jsme se v dosti dospìlém vìku a on byl u¾ od mládí nepøíli¹ zdravý a hlavnì pak jeho bronchitida se hor¹ila rok od roku. A pøesto to byl èlovìk jarého srdce a povahy, veselý...
|
Ve støedu jsme s dìtmi èetli o tom, jak Mike¹e "hryzalo svìdomí", kdy¾ byl krást s Pepíkem hru¹ky. V¹ichni moc dobøe vìdìli, co to je. Ten den patøil toti¾ v na¹í tøídì k tìm nevyvedeným a høíchù bylo... no, moc. Le¾, podvod, potrhaný obraz, rvaèka a...
|
Kdy¾ mne vlastní nerozvá¾nost a neusazenost (je¾ lze pìknìji nazvat osudem) zahnala do Pøíbrami, øekla jsem si - ¾ádné staøecké leno¹ení a proto¾e divadlo v Pøíbrami je tradiènì dobré, zajistila jsem si permanentku na zlevnìná odpolední seniorská pøedstavení. Pøedstavení byla opravdu výteèná...
|
Pøed pár nedìlemi jsem vzpomnìla na majora Øedinu, co nám novináøùm vyprávìl o svých policajtských zá¾itcích a slibovala jsem, ¾e sem tam mezi ty svoje vzpomínky vlo¾ím i nìco z tìch vzpomínek jeho. Tak tady je ta první:Znal jsem toho kluka u¾ od malièka. Zaèal s koly, to mu bylo tak tøináct let. Pak pøe¹el na motorky...
|
Celý ¾ivot jsem ka¾dému øíkala, ¾e a¾ budu jednou v dùchodì, sepí¹u své pamìti pro pobavení své rodiny, svých pøátel a známých. Jsem doma u¾ 11 let a nejednou mi pøipadá nepodstatné sdìlovat nìkomu peripetie svého ¾ivota. V¾dy» nakonec ka¾dý pro¾ívá období lásek a bezuzdného veselí, období smutku a svízelných situací...
|