Tak ty chce¹, Vendulko, pohádku o koníèkovi? Dobøe, já jednoho znám a budu ti o nìm vyprávìt.
Za jedním veselým lesíkem, kde rostlo hodnì bøízek, habrù, osik a sem tam nìjaký doubek a kde se vìtøík prohánìl mezi listím a mával vìtvemi na pozdrav, stála stáj. Byla prostorná...
|
Signály z minula, majáky dávných èasù,
ostrùvky nadìje malých a pokorných.
Klekání v podveèer, co volá domù z pole,
do chaloupek, provonìných teplem chleba,
chleba s dvìma kùrkami, doma...
|
Jednou, kdy¾ se mi na chalupì podaøilo upadnout tak ne¹ikovnì, ¾e jsem si nalomil tøi ¾ebra, ponechali si mì v mariánskolázeòské nemocnici pro podezøení z natr¾ení sleziny. Na chirurgickém oddìlení mne sestra uvedla do malého pokoje s dvìma...
|
Ráno rychlé a lehce pøidu¹ené postelovým a snídaòovým shonem, který se nám dávno stal jménem pro výpravu za na¹imi denními studii a zamìstnáními. Doba, kdy se slunko sice teprve probouzí, ale je naprosto...
|
Po deseti letech strávených na Ostravsku jsem usoudil, ¾e jsem pro kulturní povznesení hornického kraje udìlal dost, a rozhodl se odejít do Prahy, po èem¾ jsem u¾ dlouho tou¾il. Pøi pøevádìní nakladatelské èinnosti z Klubu Máj v Karviné do ostravského Pulsu...
|
Byl jednou jeden vìtrný mlýn, co stál na vysokém kopci, kde to poøádnì foukalo do lopatek.To se mu moc líbilo a spokojenì si mlel a mlel. Obèas nìkdo pøivezl na trakaøi pár pytlù p¹enice nebo ¾ita a na lavièce u vrat si popovídal s mlynáøem, ne¾ se zrní semlelo na...
|
Nástupem na gymnázium zaèala "závodní" éra hokeje, kopané, stolního tenisu, sportovní gymnastiky a zejména lehké atletiky. Jako dorostenci jsme mìli ve Vrchlabí tak dobré fotbalové mu¾stvo, ¾e obecenstvo chodilo u¾ na na¹e pøedzápasy. V hlavì mi uvízl pøesný...
|
Bála jsem se skoèit, je to pøece taková vý¹ka! Ale co¾pak to teï vzdám? V¾dy» i strach je pouhopouhý pocit, pomíjivý, jako v¹echny ostatní, kdy¾ nemají poøádnou váhu. Jako první lásky, co se...
|
Pøesto¾e doma jsem ¾ádného mít nesmìla, psi mì provázeli odmala. Patøili nejrùznìj¹ím majitelùm a neèinila jsem rozdílu mezi plemeny, ani charaktery. Jako dítì jsem si pùjèovala snad ka¾dého ètyøno¾ce v okolí, pozdìji, kdy¾ u¾ jsem si prosadila...
|
Kdy¾ jsem po maturitì v roce 1948 nastoupil do zdej¹ího polesí jako èerstvej absolvent písecký lesnický ¹koly, slou¾il jsem nejdøív na lesní správì, proto¾e jim tam chybìl jeden pracovník v oddìlení tì¾by. Po deseti mìsících mì ale pøidìlili na...
|
Kdy¾ se moje teta Marie vdávala, psal se rok 1922. Vzala si strýce Václava, zøízence balíkové po¹ty na Masarykovì nádra¾í v Praze. Jako státní zamìstnanec se nastìhoval do bytu urèeného pro nì v tehdej¹í...
|
Nyní se opìt vrátím od pasivního sportu k aktivnímu a ve svých vzpomínkách se poperu se svou "sportovní kariérou". Ly¾ování i bruslení jsem mìl sice docela rád, ale bylo by mi mnohem milej¹í, kdyby se to provozovalo pøi 20°C. nad nulou. Mìl jsem v¾dy prostì radìji...
|
Ve Vì¾i u Havlíèkova Brodu mají na návsi pìknì upravený rybníèek. Sice èasto postrádá nìjakou tu ¹upinu, jindy trochu vody, ale èím oplývá je bahno na dnì. Toho se tam usadilo za léta moc. Pohybujeme se v ¹edesátých letech minulého století...
|
Dìtství je v nenávratnu - tajuplný èas dospívání klepe na dveøe. Jako ¹kolaèka jsem mìla plno povinností nejen ve ¹kole. Chodívala jsem pravidelnì pro mléko do mlékárny v mìsteèku. Tehdy bylo je¹tì na pøídìl "na lístky" a rozlévalo se z velkých konví do...
|
Kartáèek na zuby jde z ruky do huby!
Komu je na míru rolièka papíru?
Tam na louce v jedné kupce
na¹li opilého kupce.
Objevila právì Laïka,
¾e jí v plotì chybí la»ka,
spolu s ní teï dumá Radka,
¾e i vrátka jsou u¾ vratká.
|