Program Malování je
dodáván spolu s operaèním
systémem Windows. Je to kreslící
program, který lze pou¾ít...
V èervnu 1953 pro nás tì¹ící se maturanty a zejména pro mne pøi¹el dal¹í paradox, èi chcete-li pikantérie. Koncem mìsíce jsem jel do Prahy vykonat pøijímací zkou¹ky na Matematicko-fyzikální fakultu UK a teprve pak jsme zaèali ten avizovaný prázdninový...
|
Jsme tøi dámy ve zralém vìku, v dùchodovém vìku a pravidelnì se scházíme ka¾dý mìsíc u¾ deset let. Kavárny èi restaurace mìníme, nebo» v na¹em malém mìstì není kavárna, která by se nám zamlouvala nebo kterou bychom si zamilovaly. Kdy¾...
|
Pokoøení. To je takový divný slovo, mezi námi dìvèaty, moc se ani nepou¾ívá. Vono nìkoho pokoøit znamená sáhnout mu tvrdì na èest, voznaèit ho za podrazáka, vosobu nespolehlivou a tøeba e¹tì nìco hor¹ího. A potom - to slovo je òák moc nóbl, pro ka¾dýho se nehodí...
|
Abych tím svým preferováním sportu neodradil ty, kteøí mu nijak zvlá¹tì nefandí, a i kdy¾ asi také nejsem Èech, proto¾e neskáèu pøi ka¾dém úspìchu na¹ich sportovních idolù, musím teï zaøadit vzpomínky "hodnotnìj¹í". Na katastr mìsta Vrchlabí a do jeho...
|
Taxi u nádra¾í mi spadlo pøímo z nebe. Spìchala jsem dnes víc, ne¾ obvykle. "Dobrý den, tak kam to bude?" zeptal se taxikáø. "Jeremiá¹ova 12," znìla má odpovìï. "Jeremiá¹ova 12," nahlásil hned adresu na dispeèink. Z vysílaèky se zeptal dívèí...
|
Dal jsem si opravdu nelehký úkol. Napsat o básníkovi, který byl talentem a dílem nespornì veliký, ale lidstvím? Kdo vlastnì byl Josef Kainar? Malinkej èlovìk padá zas a zas. Ta zemì matièka, jak ta s ním nakládá...
|
Na vojenské cvièení byl povolán ná¹ hajnej Vlastík. Ten mimo krpálù lesa na ©afranici mìl ve správì na tu dobu dost poèetnou rodinu. Mimo man¾elky ètyøi robátka ve vìku od pìti do dvanácti let. Ná¹ dal¹í hajnej Ka¹ina toto bohatství pøipisoval kráse...
|
I kdy¾ na to nevypadám, nìkolikrát bìhem svého dlouhého ¾ivota jsem pracoval i manuálnì. Nejprve na studentských brigádách, pozdìji na na¹í zahradì v Praze-Kunraticích a je¹tì mnohem pozdìji na chaloupce v Chrástu u Orlíka. Samozøejmì...
|
Já vám chci, kamarádi, povìdìt, jak zaèala moje lovecká kariéra a souèasnì tu Jo¾kovu zku¹enost s trestem za ¹patný skutek potvrdit. Jen¾e v mém pøípadì nepøi¹la odplata od ¾ádné vy¹¹í moci, ale od mého strýca Martina. Bydlel v chalupì...
|
"Tati, ty s tìma opicema mluví¹ a ony ti opravdu rozumìjí?" "To ví¹, ¾e rozumìjí, podívej se, jak ta opièka na mì chápavì a hezky kouká... není roztomilá?" sna¾il jsem se co nejvíce mému pìtiletému synkovi Tomá¹kovi pøiblí¾it svìt zvíøat...
|
Ano, jsou vìci a situace mezi nebem a zemí, nad nimi¾ ná¹ omezený lidský rozum zùstává stát! Tak tøeba - kdy¾ za války v roce 1943 se zastavily na¹e kuchyòské hodiny pøesnì v okam¾iku, kdy¾ zemøel dìda! Ov¹em velmi èasto za¾ijeme situace - a» u¾ nechtìné, nebo en¹píglovsky...
|
V kanceláøi polesí Vickovice se rozkøièel naplno telefon. Právì jsem pøipravoval plán probírek na pøí¹tí rok. Do telefonu se ozval hajný øeèený Otec Rychtáøù. Pøijedou sem, bába Dlouhejch se sekla srpem. Sme nad Rakouskem. Telefon zacvaknul a ¹mytec...
|
Byla druhá polovina roku 1971, byl jsem v Praze a musel likvidovat podnik Fortuna, který jsem zalo¾il, a pøemý¹lel, èím se budu ¾ivit. Z mo¾nosti pracovat v hudebním oddìlení ministerstva kultury se¹lo, ale naskytla se mi pøíle¾itost dìlat v Propagaèní tvorbì...
|
©patnì usínám a nìkdy mi to trvá moc dlouho, ne¾ se vnoøím do snù zapomnìní. Jednou v takovém okam¾iku, kdy mysl je na rozhraní bdìlosti a snového propadu, jsem ji uvidìla: staøenèinu chalupu. Barevnou a pøesnì zaostøenou jako v promítaèce...
|
A dostávám se k "nejzajímavìj¹ímu" vrchlabskému období. V lednu 1953 jsme se dozvìdìli, ¾e studium na gymnáziích bude o rok krat¹í a co víc, ¾e se to týká u¾ i na¹eho roèníku! Prostì - závìreèný rok na gymnáziu nám odpadne a jeho látku budeme...
|
