Pod tímto titulkem otisklo poslední srpnový den Právo článek filologa Václava Straky. Uznává, že jazyk prodělává změny, a že jeho psaná podoba zákonitě pozůstává za mluvenou formou. Apeluje ale na to, aby Ústav pro jazyk český knižně určoval, jak psát. Zlobí se na nesprávné psaní číslovek, např. 10ti letý, na jazykové zmetky v televizi, kde, zejména v reklamě, si textaři upravují jazyk dle libosti...

V článku o nakupování jsem ukázal, jak se nás obchodníci pomocí různých triků snaží přimět, abychom své peníze utratili právě u nich. Na konci jsem slíbil napsat něco o tom, jak jsme manipulováni ve veřejném životě. "Stokrát opakovaná lež se stává pravdou"...

První povídání vzbudilo nečekaný zájem, dokonce patřilo k nejčtenějším článkům v srpnu, a tak jsem se rozhodl něco přidat. Zájem každého hypermarketu je získat co největší počet zákazníků a co nejvíc jim toho prodat. Dnes už používají celou řadu promyšlených strategických tahů, o nichž většina zákazníků má jen nejasné tušení...

S narůstajícím věkem stále více vnímáme změny, k nimž dochází ve společnosti. Pociťujeme to zejména u našich vnoučat, která jsou zcela jiná, než jsme bývali my, jiná než naše děti. Dnešní mladí dříve dospívají, jsou sebevědomější, soutěživější, ale také pod tlakem okolí neklidnější. Rodiče na ně mívají málo času, a tak jsou, alespoň podle některých psychologů...

Tisk se před nedávnem zabýval oblibou hypermarketů mezi zákazníky v Česku. Prý je jich máme nejvíc mezi novými členy Unie. Asi je to pravda, i naše rodina si tyto velkoprodejny oblíbila. Zprvu to bylo Tesco, které jsme navštěvovali při výjezdech z Prahy na chalupu, pak přišel na řadu o něco levnější...

"Není to ničí vina, že jste přišel o iluze, je jen vaše vina, že jste nějaké měl," káral v jednom z kreslených vtipů psychiatr zhrouceného pacienta v depresi. Ono na tom něco bude, pomyslel jsem si, když jsem pročítal závěry výzkumníků zabývajících se kvalitou života...

Před několika lety jsme při své houbařské obchůzce nalezli v revíru novinku: uprostřed pestrobarevných muchomůrek trůnila v lůně přírody rozbitá záchodová mísa. Byl to pohled tak šokující, že jsem doběhl pro fotoaparát a nález zvěčnil. Když jsem...

Jako děti jsme s postupem času vnikali do tajů vědění a sportů. Nebyla věc, kterou bych nechtěla vyzkoušet a poznat. Někdy to byly cíle snadno splnitelné jiné těžší.V mladším věku jsem se závodně věnovala lyžování, atletice. Jaká byla moje radost...

Pomyslili-li (pěkné, že) jste při čtení titulku na rozruch okolo nového silničního zákona, nezmýlili jste se. Neuplyne den, aby se v tisku neobjevil článek zvažující některé jeho aspekty. Většinou jde o kritiku, podle výzkumu renomované agentury vadí šedesáti procentům řidičů. Je to obraz naší doby...

Media každodenně představují vynikající výkony českých občanů, kteří zvolili za své povolání sport. Nemohu se však ubránit pocitu, že tady cosi nehraje, a že to, o čem se píše a mluví není sport, ale pouhý šoubyznys založený na sportovních výkonech a využívající státní příslušnosti aktérů k falešné celonárodní identifikaci...

Když jsem já byla mladé děvče, tak se nosily. Dokonce jsem jeden nedávno ještě našla v krabici na půdě. Nejdřív jsem ho chtěla dát do pytle pro charitu, ale přišlo mi ho líto. No bóže, tak bude jeden bezdomovec mrznout. Nebo si najde jinou hučku. Nasadila jsem si ho na hlavu, a zase ze mně bylo mladé děvče...

Tento dopis jsem dnes dostala od svého švýcarského přítele. Je to meil, který se má rozeslat dalším lidem. Nepošlu jej dál, tak jako dále neposílám jiné podobné meily. Ale je to téma na zamyšlení a tak toto poselství prostřednictvím Seniortipu předávám nám všem...

Když jsem nedávno navštívil Komerční banku, zjistil jsem, že mě odbavuje pohledná dívka, pod jejímž jménem na stolečku se stkví nápis: Finanční poradce. Důkladně jsem si ji prohlédl a zeptal se: Vy jste muž? Překvapeně na mne koukla a zeptala se: Proč? Není to vidět, že jsem žena? Je, odvětil jsem, ale proč tu nemáte napsáno finanční poradkyně...

Někdo mu říká kouzelný dědeček, někdo Krakonoš. Vousy až na hruď, myslivecká kamizola... V jarní dny už jakoby patří ke koloritu Ostravy. Postává u svého stolečku nedaleko kavírny Elektra celé půldny a přestože bude mít v srpnu sedmdesát, židli nepotřebuje. "Dneska to jde pomalu, neberou...

Klub novinářů Pražského jara si na svou schůzku pozval Waltra Komárka, aby s členy pobesedoval na toto zajímavé téma. Pro nás, seniory, kteří jsme toto vzepětí celého národa a jeho následky prožili na vlastní kůži, je to téma věčně živé. Přetiskujeme proto záznam besedy tak, jak jej uveřejnil členský zpravodaj Klubu...